22 C 195/2021-99 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení celkové částky 24 195,94 Kč s tím, že se co do výše 9 642,94 Kč jedná o náklady související s jeho„ vyvázáním“ ze společného hypotečního úvěru, konkrétně sestávající z účelně vynaložených nákladů ve výši 700 Kč, z úroku za předčasné splacení úvěru ve výši 6 942,94 Kč a ze správního poplatku spojeného s podáním návrhu na výmaz zástavního práva smluvního a zákazu zcizení a zatížení z katastru nemovitostí ve výši 2 000 Kč (zde žalobkyně osvětlila, že žalovaný jejímu partnerovi uhradil částku 2 000 Kč, která však měla představovat poplatek za vklad nového zástavního práva, nikoli poplatek za výmaz původního zástavního práva), které se žalovaný zavázal uhradit v rámci dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a o úpravě společného bydlení po rozvodu uzavřené mezi účastníky. Co do zbývající částky 14 553 Kč se pak jedná o polovinu splátek hypotečního úvěru, které žalobkyně v plné výši uhradila po rozvodu manželství, neboť účastníci byli z tohoto hypotečního úvěru ve vztahu k bance zavázání společně a nerozdílně, a má tudíž vůči žalovanému nárok na regresní úhradu poloviny splátek. Žalobkyně se totiž v předmětné dohodě nezavázala přebrat hypoteční úvěr k výhradní úhradě. Tzv.„ vyvázání“ žalovaného z hypotečního úvěru bylo ze strany žalobkyně řešeno uzavřením nové smlouvy o hypotečním úvěru se [právnická osoba], [anonymizováno], která částku odpovídající nesplacené části původního hypotečního úvěru zaslala původnímu věřiteli, tj. společnosti [právnická osoba] S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou shora uvedených nároků požadovala žalobkyně po žalovaném také zaplacení zákonného úroku z prodlení z těchto nároků, a to ode dne následujícího po převzetí předžalobní výzvy ze strany žalovaného, tj. ode dne 8. 5. 2021, do zaplacení. 2. Žalovaný nerozporoval, že se žalobkyni zavázal uhradit účelně vynaložené náklady spojené s „ vyvázáním“ z hypotečního úvěru, přičemž tyto účelně vynaložené náklady v částce 700 Kč je ochoten zaplatit (což také následně učinil). Rozporoval však, že by byl povinen nahradit žalobkyni zaplacené úroky za předčasné splacení úvěru, neboť se nejedná o náklady související s jeho vyvázáním z hypotečního a banka má nárok pouze na účelně vynaložené náklady. Tato částka tak dle jeho mínění představuje nějaký ze strany žalobkyně neuhrazený nárok. Nevidí rovněž důvod, proč by měl žalobkyni hradit polovinu splátek hypotečního úvěru uhrazených z její strany za měsíce leden 2021 a únor 2021 po rozvodu manželství. Dle jeho mínění se žalobkyně, ačkoli byl on uveden v předmětné smlouvě u úvěru jako dlužník, zavázala v rámci uzavřené dohody vyvázat jej z tohoto závazku a splátky, na jejichž úhradu vznikl bance nárok po rozvodu manželství, měly jít k tíži žalobkyně, když právě okamžik rozvodu manželství by měl být rozhodný z hlediska jeho„ ochrany.“ Podotkl, že on sám nemohl„ vyvázání“ svým jednáním jakkoli ovlivnit a žalobkyně nese vinu na tom, že ke dni rozvodu manželství nedošlo k jeho„ vyvázání“ z hypotečního úvěru a bylo nutno zaplatit další dvě splátky. Jestliže by jej pak žalobkyně„ vyvázala“ z hypotečního úvěru již v době rozvodu, tak by předmětné splátky hradila již sama a fakticky úhradou splátek umořovala svůj dluh. Pokud jde o správní poplatek spojený s podáním návrhu na výmaz zástavního práva smluvního a zákazu ztížení a zatížení z katastru nemovitostí ve výši 2 000 Kč, tak tuto částku již osobně uhradil partnerovi žalobkyně a jestliže mělo jít o správní poplatek za vklad nového zástavního práva, tak nevidí důvod, proč měl platit poplatek za něco, co se ho netýkalo. Zdůraznil, že v období od 20. 2. 2019 do 27. 7. 2020 platil splátky úvěru on sám. Konečně vyslovil nesouhlas s tím, že by měl žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení. Žalobkyně mu totiž neposkytla písemnost z banky obsahující vyčíslení těchto účelně vynaložených nákladů a není mu jasné, proč případně právní zástupkyně žalobkyně nepřiložila tuto písemnost k předžalobní výzvě, aby tak podložila oprávněnost nároku. Z tohoto důvodu tedy z jeho strany nemohlo dojít k úhradě, v důsledku čehož byla posléze podána žaloba a náklady na právní zastoupení by měly jít k tíži žalobkyně. 3. Jak již bylo uvedeno výše, žalovaný v průběhu řízení, konkrétně pak dne 16. 11. 2021, uhradil částku 700 Kč a žalobkyně proto vzala žalobu co do této částky částečně zpět. Následně vzala žalobu částečně zpět ještě co do částky 4 417,95 Kč představující část úroků za předčasné splacení úvěru, neboť ze strany žalovaného došlo opět po podání žaloby i k úhradě této částky, a to konkrétně dne 28. 11. 2021. 4. Vzhledem ke shora uvedenému soud řízení v rozsahu zpětvzetí, tj. co do částky 5 117,95 Kč, zastavil tak, jak to předpokládá § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, který stanoví, že„ žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela“ ve spojení s § 96 odst. 2 občanského soudního řádu, dle kterého„ je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.“ 5. Mezi účastníky tedy nebylo sporu o tom, že mezi nimi byla uzavřena dohoda, v níž se žalovaný zavázal nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady spojené s jeho„ vyvázáním“ z úvěru. Sporné však mezi nimi bylo to, zda zbývající části úroků vyčíslených ke dni splacení úvěru představuje účelně vynaložený náklad spojený s vyvázáním žalovaného z úvěru, zda má žalobkyně vůči žalovanému právo jak na úhradu poplatku za návrh na výmaz zástavního práva, tak i poplatku za návrh na vklad nového zástavního práva, a konečně, zda má žalobkyně vůči žalovanému právo na regresní náhradu poloviny splátek uhrazených za měsíce leden 2021 a únor 2021. 6. Z předmětné dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a o úpravě společného bydlení ze dne [datum] soud zjistil, že v článku III. této dohody se žalobkyně zavázala zajistit, že žalovaný nebude dlužníkem u společnosti [právnická osoba] z titulu smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným na straně dlužníků a shora uvedenou společností na straně věřitele. Tuto smlouvu žalobkyně rovněž doložila a z této je zřejmé, že celková výše poskytnutého úvěru činila 3 762 000 Kč a že tento úvěr byl určen výhradně ke koupi nemovitosti – pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] budovy [adresa] nacházející se na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] a byl zajištěn zástavním právem k těmto nemovitostem, přičemž se účastníci zavázali tento úvěr splácet společně a nerozdílně spolu s úrokem ve výši 2,34 % ročně v měsíčních splátkách po 14 553 Kč. Nemovitosti financované z finančních prostředků získaných na základě smlouvy o úvěru měly pak dle dohody připadnout do výlučného vlastnictví žalobkyně a žalobkyně byla povinna podat návrh na vklad příslušnému katastrálnímu úřadu, avšak až poté, co bude žalovanému předložena písemnost z banky, v níž bude uvedeno, že žalovaný již není dlužníkem z předmětné úvěrové smlouvy. Žalovaný se pak v článku IV. dohody zavázal uhradit veškeré náklady související s jeho vyvázáním ze společného hypotečního úvěru, tedy uhradit veškeré poplatky, které společnost [právnická osoba] bude účtovat v souvislosti s ukončením jeho dlužnické pozice ve smlouvě o poskytnutí hypotečního úvěru [číslo] dále správní poplatek spojený s návrhem na výmaz zástavního práva smluvního a zákazu zcizení a zatížení z katastru nemovitostí. Konečně bylo v článku VI. výslovně dohodnuto, že se každý z účastníků pro dobu po rozvodu manželství stává výlučným vlastníkem finančních prostředků uložených na bankovních účtech znějících na jeho jméno. 7. Jak plyne z doloženého dopisu ze dne 26. 2. 2021 adresovaného žalobkyni ze strany společnosti [právnická osoba] (na tuto společnost v důsledku fúze sloučením přešlo jako na nástupnickou společnost veškeré jmění společnosti [právnická osoba]), obdržela tato společnost oznámení žalobkyně o úmyslu splatit celý úvěr poskytnutý na základě výše uvedené smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru. Žalobkyni bylo sděleno, že se nejedná o případ předčasného splacení předvídaného zákonem bez úhrady účelně vynaložených nákladů, tudíž je povinna uhradit nejpozději do 31. 3. 2021 jednak jistinu úvěru v částce 3 577 286,72 Kč, úrok v částce 6 975,71 Kč (po odečtení přeplatku ve výši 32,77 Kč) a účelně vynaložené náklady ve výši 700 Kč. Dle sdělení společnosti [právnická osoba] došlo k vypořádání úvěru dne 22. 3. 2021, přičemž částka 700 Kč představovala poplatek za předčasné splacení úvěru mimo fixační a výroční období ve výši administrativních nákladů banky a úrok ve výši 6 975,71 Kč byl vyčíslen do data předpokládaného splacení úvěru, avšak vzhledem k tomu, že k připsání mimořádné splátky došlo dne 11. 3. 2021, byl vzniklý přeplatek ve výši 4 417,95 Kč navrácen na účet žalovaného, jak dále dosvědčuje potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady (jednalo se o částku, kterou žalovaný následně přeposlal na účet žalobkyně, o čemž informoval její právní zástupkyni e-mailem ze dne 29. 11. 2021 a o kterou v d