22 C 29/2021-140 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 89 276 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 10. 6. 2019 uzavřena smlouva o rychlé půjčce č. 2845290 Kč, na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 85 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splatit společně s úrokem ve výši 10,99 % ročně a případnými dalšími poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že sama nebyla účastníkem předmětné smlouvy a navrhuje proto, aby byly tyto informace vyžádány přímo od původního věřitele, neboť podléhají bankovnímu tajemství a původní věřitel je tak nemůže žalobkyni sdělit. Původní věřitel následně k dotazu soudu sdělil, že při posuzování úvěruschopnosti vycházel z informací poskytnutých žalovaným v žádosti o půjčku, přičemž porovnával jeho příjem a výdaje odhadnuté dle historických dat z Českého statistického úřadu. Příjem žalovaného byl přitom ověřen oproti výpisu z účtu žalovaného a prostřednictvím telefonické verifikace. Původní věřitel provedl rovněž lustraci žalovaného v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku apod. Žádost žalovaného pak byla hodnocena individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi právního předchůdce žalobkyně, kdy bylo výpočtem zjištěno množství disponibilních zdrojů žalovaného. Žalovaný však svým povinnostem ze smlouvy nedostál, když poskytnuté finanční prostředky řádně nesplácel a za celou dobu trvání smluvního vztahu neuhradil právnímu předchůdci žalobkyně na poskytnutý úvěr ničeho. V důsledku této skutečnosti přistoupil právní předchůdce žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 24. 2. 2020. Pohledávka za žalovaným vzniklá z titulu předmětné smlouvy byla nejdříve postoupena na společnost I-X a.s. a posléze na žalobkyni. Zažalovaná částka pak sestává z dlužné jistiny ve výši 85 000 Kč a z dlužných poplatků ve výši 4 276 Kč Vedle toho požaduje žalobkyně po žalovaném ještě zaplacení kapitalizovaného úroku za období od 25. 2. 2020 do 14. 4. 2020 ve výši 5 275,16 Kč, úroku ve výši 10,99 % ročně z dlužné jistiny od 15. 4. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 25. 2. 2020 do 14. 4. 2020 ve výši 2 748,86 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 15. 4. 2020 do zaplacení. 2. S ohledem na to, že žalovaný je cizím státním příslušníkem, konkrétně státním příslušníkem Brazílie, bylo nezbytné se primárně zabývat tím, zda je pro rozhodnutí ve věci samé založena mezinárodní příslušnost českých soudů. Žalovaný v době uzavření smlouvy zjevně trvale pobýval na území České republiky, což lze dovozovat jednak z toho, že zde předmětnou smlouvu uzavřel, přičemž v této smlouvě uvedl jako svou adresu pro doručování adresu na území České republiky a rovněž z toho, že byl v České republice hlášen k dlouhodobému pobytu až do 10. 9. 2020. Při posouzení otázky mezinárodní příslušnosti je tak třeba aplikovat Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Pravidla mezinárodní příslušnosti ve věcech spotřebitelských smluv jsou upraveny v článku 18 Nařízení, jehož odst. 2 stanoví, že„ smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště.“ Skutečnost, že jde v tomto případě o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu Nařízení je nutno dovozovat z článku 17 odst. 1 písm. c) Nařízení. Právní předchůdce žalobkyně totiž nepochybně poskytuje podnikatelskou činnost v členském státě, na jehož území měl žalovaný v době uzavření smlouvy bydliště, tj. na území České republiky. Na území České republiky se pak nachází také poslední soudu známé bydliště žalovaného. K problematice možnosti založení mezinárodní příslušnosti soudu členského státu v případě neznámého bydliště žalovaného se již zabýval Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 17. 11. 2011 ve věci C -327/2010, Hypoteční banka a.s. proti Udo Mike Lindner. Dospěl přitom k závěru, že Nařízení musí být vykládáno v tom smyslu, že v případě, kdy spotřebitel opustí své bydliště předtím, než je proti němu podána žaloba, jsou soudy členského státu, na jehož území se nachází poslední známé bydliště spotřebitele, příslušné rozhodnout o této žalobě, pakliže nejsou schopny určit aktuální bydliště žalovaného (tyto závěry byly vysloveny ve vztahu k Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, které bylo následně nahrazeno výše citovaným Nařízením, avšak lze je uplatnit rovněž ve vztahu k novému Nařízení). Právě o takový případ v této věci jde, a je tudíž založena mezinárodní příslušnost zdejšího soudu k rozhodnutí ve věci samé. 3. Jelikož, jak již bylo uvedeno výše, se soudu nepodařilo zjistit místo aktuálního pobytu žalovaného, byla mu usnesením ze dne 26. 7. 2021, č. j. 22 C 29/2021-50, ustanovena z důvodu neznámého pobytu opatrovnice, a to advokátka [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Opatrovnice žalovaného se k věci obecně vyjádřila v tom smyslu, že jelikož není k dispozici vyjádření žalovaného k jeho závazku, je povinností žalobkyně, aby tvrdila a prokázala všechny rozhodné skutečnosti k prokázání svého nároku. Dále poukázala na povinnost právního předchůdce žalobkyně posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného a vyjádřila přesvědčení, že žalobkyně splnění této povinnosti neprokázala, tudíž je předmětná smlouva absolutně neplatná a žalobkyně by případně mohla mít právo pouze na vydání bezdůvodného obohacení, pokud by pro to byly splněny podmínky. Konečně podotkla, že je povinností žalobkyně prokázat, kdy byla dlužná částka učiněna splatnou, kdy bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky a kdy mu byla zaslána předžalobní výzva. Dle jejího mínění přitom v případě, že žalovaný neměl na žalobkyní uváděné adrese pobyt a nezdržuje se na ní, nebylo žalovanému řádně na adresu jeho bydliště oznámeno postoupení pohledávky a nebyla mu řádně zaslána ani výzva k plnění, což má vliv nejen na posouzení oprávněnosti nároku, nýbrž rovněž na případné přiznání náhrady nákladů řízení. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným došlo k uzavření„ Smlouvy o rychlé půjčce“, a to na základě vlastnoručně podepsané žádosti žalovaného ze dne 6. 6. 2019, kterou právní předchůdce žalobkyně následně akceptoval, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 10. 6. 2019. V této smlouvě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 85 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky splatit společně s úrokem a poplatkem za pojištění ve 14 měsíčních splátkách po 6 965 Kč. V žádosti o půjčku žalovaný mimo jiné uvedl, že je zaměstnán s pravidelným čistým měsíčním příjmem 38 078 Kč, žije v pronajatém domě či bytě a splácí další úvěry splátkami v celkové výši 7 539 Kč měsíčně. Nedílnou součástí smlouvy byly také Všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně, Produktové podmínky pro osobní úvěry a Ceník produktů a služeb pro soukromé účely. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu žalovaného plyne, že žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu neuhradil na poskytnutý úvěr ničeho. 5. Dopisem ze dne 24. 2. 2020, jehož odeslání na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě žalobkyně prokázala podacím archem z téhož dne, bylo žalovanému oznámeno prohlášení veškerých pohledávek z úvěru za okamžitě splatné z důvodu prodlení s úhradou splatných závazků a žalovaný byl zároveň vyzván k úhradě veškerých pohledávek z titulu předmětné smlouvy. 6. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 8. 2018 ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 /09/20 ze dne 24. 4. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena [právnická osoba], a.s., a to za úplatu, jak je zřejmé z doloženého potvrzení o přijetí úplaty. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 28. 5. 2020, který byl dle doloženého podacího archu odeslán téhož dne. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2020 byla pohledávka za žalovaným následně postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 8. 2020. 7. K úhradě dlužné pohledávky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 21. 8. 2020. 8. Je zjevné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 9. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vyst