4 C 189/2022-78 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 500 Kč. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] s žalovaným uzavřela dne 17. 3. 2016 smlouvu o bezúčelovém spotřebitelském úvěru prostřednictvím sítě internet na webové stránce [webová adresa], na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 7 500 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 2 100 Kč do 16. 4. 2016. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný neuhradil na pohledávku žalobkyně ničeho a žalobkyně proto požadovala rovněž úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 8,05 % ročně od 17. 4. 2016 do zaplacení. Před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr registr klientských informací CRKI, BRKI, centrální evidenci exekucí a insolvenční rejstřík. Při posouzení dále vycházela z doložených příjmů a výdajů žalovaného dle výpisu z bankovního účtu žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 17. 3. 2016 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet úvěr ve výši 7 500 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 100 Kč ve lhůtě do 16. 4. 2016. Dle úvěrové smlouvy a potvrzení o odeslání finančních prostředků byla částka 7 500 Kč poskytnuta dne 17. 3. 2016 na účet č. [bankovní účet], jehož majitele byl dle vyjádření banky žalovaný. Dle vyjádření žalobkyně neuhradil žalovaný na pohledávku dosud ničeho. Z výpis z účtu žalovaného za období od 1. 1. 2016 do 31. 1. 2016 soud zjistil konečný zůstatek na účtu ve výši 85,88 Kč a dále došlé platby ve výši 10 000 Kč dne 5. 1. 2016 od [právnická osoba] [anonymizováno], ve výši 3 000 Kč dne 5. 1. 2016 od [právnická osoba] [právnická osoba], ve výši 1 000 Kč dne 8. 1. 2016 od [právnická osoba] [právnická osoba] a ve výši 2 500 Kč dne 13. 1. 2016 od [právnická osoba], ve výši 5 000 Kč dne 28. 1. 2016 od společnosti [právnická osoba] Z výpisu z účtu rovněž vyplývají četné splátky úvěru, či platby označené jako prodloužení půjček. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla ke dni 3. 3. 2021 postoupena na žalobkyni. Předžalobní výzva ze dne 13. 4. 2021 a oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne byla žalovanému zaslána (podací arch ze dne 13. 4. 2021). 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., neboť žalovaný je spotřebitel, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. Pokud jde o zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je nutné vyjít ze znění účinného do 30. 11. 2016, neboť k uzavření smlouvy došlo 17. 3. 2016. 11. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že nikoliv. 12. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Žalobkyně nedoložila žádné dokumenty týkající se posouzení příjmové a výdajové stránky žalovaného na bydlení, pouze výpis z účtu, tudíž není možno učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to s ohledem na shora citované ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je poskytovatel úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně rovněž dostatečně neověřovala výdaje žalovaného, když nepředložila, že by bylo nahlíženo do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, a zda se žalovaný v těchto databázích nachází či nikoliv, a jak a kde a jakým způsobem vlastně zkoumala jednotlivé výdaje žalovaného. Kvůli těmto skutečnostem tedy soud musel dospět k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. 13. Na základě shora uvedených skutečností má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru částku 7 500 Kč, nicméně již neposoudila řádně schopnost žalovaného úvěr splatit, neboť nezjišťovala příjmy a výdaje žalovaného ověřením předložených listin. V důsledku toho je smlouva dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Podle § 39 o. z. se jedná o neplatnost absolutní, neboť smlouva odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Účastníkům z tohoto neplatného právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupu, které musí být ze strany věřitele pro jeho naplnění provedeny, stejně tak, že by výklad dané normy neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěru a také na žadatele o ně. Pokud však má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmu a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitelé rozumně očekávat. Zde soud odkazuje na judikaturu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18). 14. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vrátit pouze finanční prostředky, které mu žalobkyně poskytla a o které se tak žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně dle § 2993 o. z. včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 8,05 % ročně dle návrhu žalobkyně. Jedná se o jistinu ve výši 7 500 Kč. Z hlediska nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení jsou nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění, popřípadě ve lhůtě k plnění stanovené věřitelem. Prodlení žalovaného tak nastalo na základě zaslané výzvy k úhradě pohledávky ze dne 13. 4. 2021 dnem následujícím po uplynutí lhůty pro zaplacení, tj. 3 dnů od doručení výzvy. Dle podacího lístku byla výzva odeslána 13. 4. 2021, třetím pracovním dnem od odeslání je považována za doručenou, tj. 16. 4. 2021 a žalovaný měl uhradit do 19. 4. 2021, od 20. 4. 2021 je tedy v prodlení. 15. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch celkem v částce 8 383 Kč (57 %) a neú