4 C 33/2022-28 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči žalované zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 1 370,49 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] dne 17. 2. 2020 smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě níž byl žalované poskytnut úvěr celkem ve výši 3 000 Kč, který se zavázala žalovaná splatit ve stanovené lhůtě spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 3 276,30 a smluvním úrokem. Žalovaná však neplnila své povinnosti ze smlouvy a nevrátila poskytnuté finanční prostředky spolu s úroky v dohodnutém termínu a ocitla se v prodlení. Žalobkyně požadovala uhradit jistinu ve výši 3 000 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 690 Kč, úroky ve výši 4 097,13 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 370,49 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 3 000 Kč od 16. 3. 2020 do zaplacení, který žalobkyně za dobu do 16. 3. 2020 do 19. 7. 2021 kapitalizovala částkou 355,89 Kč. K posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně pouze uvedla, že nedisponuje důkazy k prokázání ověření úvěruschopnosti žalované a zároveň vzala svůj návrh částečně zpět. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, pouze podáním ze dne 18. 1. 2022 požádala z důvodu pracovní neschopnosti o splátkový kalendář s maximální výší měsíční splátky 500 Kč. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne 26. 7. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut společností [právnická osoba] na její účet č. [bankovní účet] bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit jistinu a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 276,30 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve lhůtě do 26. 8. 2019. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Pro případ porušení povinnosti splatit úvěr byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky (smlouva o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 17. 2. 2020, vyjádření [právnická osoba] ze dne 7. 7. 2021). Dle vyjádření žalobkyně uhradila žalovaná na pohledávku žalobkyně dosud částku 1 193 Kč. Z částečného výpisu ze dne 29. 7. 2019 soud zjistil, že došlo téhož dne k odeslání částky 3 000 Kč na účet žalované č. [bankovní účet]. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021). V oznámení o postoupení pohledávek byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě deseti dnů (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 7. 2021, podací arch ze dne 29. 7. 2021). Předžalobní výzva byla žalované zaslána (předžalobní výzva, podací arch). 5. V rámci vnitrostátní fúze sloučením přešlo jmění společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo], jakožto zanikající společnosti, na společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo], jakožto nástupnickou společnost. 6. Podáním ze dne 4. 3. 2022 vzala žalobkyně svůj návrh částečně ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 4 097,13 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 370,49 Kč bez udání důvodu zpět. Podáním ze dne 15. 2. 2022 souhlasila žalobkyně s navrženou výší měsíčních splátek. 7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."). Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 12. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Podle § 96 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 14. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu v části, v níž se domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 370,49 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 4 097,13 Kč, a to ještě před jednáním ve věci, soud řízení v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o. s. ř. částečně zastavil. 15. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná je spotřebitelka, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 16. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalobkyně nenavrhla a ani nepředložila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení týkajících se skutečného ověření výše příjmů a výdajů žalované před uzavřením smlouvy. Z listin předložených žalobkyní tak nelze učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše příjmů a výdajů žalovaného z jí předložených listin. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava přitom má představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Není pochyb o tom, že právo Evropské unie má aplikační přednost před právem českým, ať už na základě článku 10 či článku 10a Ústavy České republiky, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne 15. 6. 1964, Costa versus Enel (C -6/64). Směrnice přijaté Evropským parlamentem a [jméno] nemají tzv. přímý horizontální účinek a tedy se jich nelze dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, neboť jsou adresovány především zákonodárci za účelem jejich správné transpozice do vnitrostátního práva. Jsou však nadány tzv. nepřímým horizontálním účinkem, což má za následek povinnost národních soudů volit eurokonformní výklad tak, aby bylo dos