5 C 37/2022-37 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 22 270 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne 11. 3. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, jež měly být ze strany žalovaného uhrazeny společně se souhrnným poplatkem ve výši 12 270 Kč v týdenních splátkách po 455 Kč, z nichž první měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy a následující splátky vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Celkově se tedy žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku 27 270 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že při hodnocení aktuální finanční situace žalovaného vycházela z informací uvedených žalovaným v Evidenční kartě klienta, přičemž tyto informace prověřila prostřednictvím žalovaným doložených dokumentů zaznamenaných v Evidenční kartě. Dále provedla kontrolu platební historie žalovaného u žalobkyně, dále lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí a v databázi neplatných dokladů vedené Ministerstvem vnitra. Konečně vycházela rovněž z hodnocení lokality bydliště žalovaného a z hodnocení lokality zdrojů příjmu žalovaného na podkladě vědomostí a praxe z terénu od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti. Žalovaný však dohodnuté splátky řádně a včas neplatil, v důsledku čehož se stal celý úvěr splatným. Celkem pak žalovaný uhradil částku 5 000 Kč a zůstal tak žalobkyni dlužen zažalovanou částku. S ohledem na prodlení žalovaného požadovala žalobkyně rovněž zaplacení úroku z prodlení, a to od 6. 5. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 11. 3. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit tuto částku společně s úrokem ve výši 2 970 Kč, poplatkem za zpracování a doručení ve výši 4 500 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 454,50 Kč, z nichž první byla splatná dne 18. 3. 2020. 4. Žalobkyně dále doložila Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Evidenční kartu klienta podepsanou žalovaným. Dle zde uvedených údajů měl být žalovaný v době poskytnutí úvěru důchodce s důchodem 12 782 Kč. Žalovaný měl bydlet ve vlastním s výší nákladů na bydlení 4 670 Kč měsíčně. Jako další výdaje uvedl částku 3 910 Kč jako životní minimum. Prohlásil dále, že nemá hypotéku, úvěr s balónovou splátkou ani žádný další úvěr u žalobkyně. Výplatním dokladem za měsíce únor a březen 2020 byl doložen důchod žalovaného ve výši 12 782 Kč měsíčně. 5. Z doloženého dokumentu označeného jako„ Informace o smlouvě“ je pak zřejmé, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku v celkové výši 5 000 Kč. 6. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 9. 6. 2021, ve které mu byla poskytnuta lhůta k úhradě do sedmi dnů od doručení a jejíž odeslání žalobkyně prokázala podacím archem z téhož dne. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. 12. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 13. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle § 570 odst. 1 občanského zákoníku, právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo. 15. Podle § 573 občanského zákoníku, má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 16. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 17. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 11. 3. 2020 finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které měl žalovaný v souladu se smlouvou splatit společně se sjednaným úrokem, poplatkem za zpracování a doručení a poplatkem za hotovostní inkaso splátek v pravidelných týdenních splátkách. 18. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud dále zabýval tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Co se týká příjmů žalovaného, ty byly doloženy výplatním dokladem důchodu. Pokud jde o náklady žalovaného spojené s bydlením, z evidenční karty klienta nevyplývá, že by byly ze strany žalobkyně jakýmkoliv způsobem ověřeny a žalobkyně soudu ani nepředložila žádný důkaz, jenž by doložil žalovaným deklarovanou výši 4 670 Kč měsíčně; není tudíž možno učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně dostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to s ohledem na shora citované ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je poskytovatel úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Bez toho, aby poskytovatel úvěru doložil veškeré údaje, jež byly v evidenční kartě zákazníka tvrzeny, nelze mít za zcela jednoznačně prokázané, že tyto údaje byly skutečně prověřeny a jde tak prakticky o pouhá tvrzení nepodložená relevantními důkazy. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud musel dospět k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. 19. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstru