5 C 85/2022-33 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobce se svou žalobou ve znění jejího částečného zpětvzetí domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaná zavázána uhradit částku 128 000 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opíral o tvrzení, že dne 6. 8. 2019 uzavřel s žalovanou ústní smlouvu o půjčce, na jejímž základě žalobce poskytl žalované půjčku ve výši 200 000 Kč. Téhož dne byla předmětná částka poukázána z účtu žalobce na bankovní účet žalované s tím, že bude uhrazena do 6 měsíců na účet žalobce, z něhož byly finanční prostředky poukázány. Žalovaná, ač byla upomínána, půjčku ve stanovené lhůtě nevrátila. Na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 17. 1. 2022 žalovaná uhradila na účet žalobce toliko částku 2 000 Kč dne 24. 1. 2022. V průběhu řízení pak žalovaná zaplatila částku 70 000 Kč, která byla ve prospěch účtu žalobce připsána dne 13. 7. 2022. 2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že si půjčila, protože neměla dostatek finančních prostředků. Své závazky si splní, ale ne teď v současné situaci, ve které se nachází. Na předžalobní výzvu reagovala tak, že právního zástupce žalobce informovala, že aktuálně nemá hotovost. S žalobcem byla ústní dohoda, že jak se žalovaná dostane z rodinných a finančních potíží, půjčku mu vrátí. Dále blíže popsala svou rodinnou situaci s tím, že prochází těžkou životní etapou a je již psychicky i fyzicky vyčerpána. Uvedla, že odeslala žalobci částku 70 000 Kč a zbytek doplatí do konce měsíce srpna. Nesouhlasila s tím, že by měla platit právního zástupce žalobce, když jej informovala o své situaci a ústní dohodě o půjčce jeho klienta. 3. Žalobce v reakci na vyjádření žalobkyně uvedl, že tvrzení žalované o splatnosti dluhu jsou nepravdivá, ústně sjednaná splatnost zápůjčky v trvání 6 měsíců od poskytnutí zápůjčky se odrážela od samotného tvrzení žalované, že tato nejpozději do konce roku 2019 prodá část nemovitostí v [obec] a z výtěžku uspokojí pohledávku žalobce. Žádnou bezbřehou splatnost zápůjčky si účastníci nesjednali. 4. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy – bankovní informací o platbě z účtu ze dne 6. 8. 2019, předžalobní upomínkou ze dne 25. 10. 2021 s dokladem o jejím předání k poštovní přepravě a informací o sledování této zásilky a předžalobní výzvou ze dne 17. 1. 2022 s podací stvrzenkou a informací o sledování zásilky. Na základě uvedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: dne 6. 8. 2019 byla ve prospěch účtu žalované zaslána ze strany žalobce částka 200 000 Kč. Ostatně ani žalovaná ve svém vyjádření k žalobě nečinila sporným, že si uvedenou částku od žalobce zapůjčila. Předžalobní upomínkou ze dne 25. 10. 2021, která byla žalované doručena dne 27. 10. 2021, byla žalovaná upozorněna, že její dluh ve výši 200 000 Kč, který vznikl na základě půjčky ze dne 6. 8. 2019, měl být splacen nejpozději do půl roku na účet žalobce. Zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě předmětné částky 200 000 Kč ve lhůtě nejpozději do 30. 11. 2021. K úhradě částky 200 000 Kč byla žalovaná vyzvána rovněž předžalobní výzvou ze dne 17. 1. 2022, která jí byla doručena dne 18. 1. 2022. Mezi účastníky dále nebylo sporným, že žalovaná na svůj dluh uhradila dne 24. 1. 2022 částku 2 000 Kč a dne 13. 7. 2022 částku 70 000 Kč. 5. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Na základě výše uvedených důkazů a jejich hodnocení v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 200 000 Kč. Žalovaná si však své povinnosti ze smlouvy nesplnila, když poskytnuté prostředky řádně a včas nevrátila. Žalobci proto vzniklo podle § 1970 o. z. právo požadovat po žalované vedle zaplacení peněžitého dluhu také úroky z prodlení, jejichž výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Přestože měla být dle tvrzení žalobce zápůjčka vrácena do 6 měsíců od poskytnutí finanční částky žalované, vyšel soud ze skutečnosti (a byl také vázán žalobním návrhem), že žalobce odvíjel počátek prodlení žalované až od marného uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní upomínce ze dne 25. 10. 2021, a úrok z prodlení požadoval od data 1. 12. 2021. Od 1. 12. 2021 tak byla žalovaná v prodlení s úhradou svého dluhu ve výši 200 000 Kč, a to až do 24. 1. 2022, kdy na základě předžalobní výzvy zaplatila žalobci částku 2 000 Kč. Od data 25. 1. 2022 je žalobce oprávněn požadovat po žalované úrok z prodlení z částky 198 000 Kč, a to až do 13. 7. 2022, kdy uhradila na svůj dluh další splátku ve výši 70 000 Kč. Od data 14. 7. 2022 pak dluží žalobci částku 128 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z uvedené částky, jak vyplývá z I. výroku tohoto rozsudku. S odkazem na všechny shora uvedené skutečnosti lze uzavřít, že žalobce prokázal svůj nárok, jeho žaloba je důvodná, proto jí soud v rozsahu vymezeném částečným zpětvzetím žaloby vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. V části, ve které bylo řízení zastaveno, podal žalobce svou žalobu důvodně a tato byla vzata zpět pro chování žalované, která poskytla částečnou úhradu na žalovanou částku až po podání žaloby. Žalovaná je tak podle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. povinna nahradit žalobci jeho náklady řízení. Pokud jde o zbytek nároku, pak i zde byl žalobce úspěšný, když soud jeho žalobě vyhověl. Proto soud přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, které představují soudní poplatek ve výši 7 400 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši 40 590 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., určená z tarifní hodnoty 198 000 Kč, za čtyři úkony právní služby po 9 020 Kč (převzetí a příprava zastoupení, 2 x písemné podání soudu – žaloba, vyjádření k odporu žalované a účast najednání soudu) a jeden úkon dle § 11 odst. 2 vyhlášky ve výši ½ sazby (jednoduchá výzva k plnění). Za každý provedený úkon pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 této vyhlášky, tj. celkem částka 1 500 Kč. Dále přiznal soud žalobci náhradu za promeškaný čas strávený cestou k jednání soudu ve výši 200 Kč podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) této vyhlášky za 2 půlhodiny po 100 K a náhradu cestovních nákladů podle § 13 odst. 5 této vyhlášky ve spojení s § 158 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. za cestu k jednání soudu na trase [obec] – [obec] a zpět, celkem 46 km, při spotřebě nafty pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství 6,6 litrů na 100 km. Cestovní náklady k jednání soudu dne [datum] představují podle shora uvedených ustanovení ve spojení s vyhláškou č. 511/2021 Sb. částku 325,80 Kč. Dohromady přiznal soud žalobci (včetně 21% DPH z odměny advokáta, náhrady hotových výdajů, promeškaného času a cestovních nákladů) náhradu nákladů řízení ve výši 58 965 Kč. Náhradu za úkon právní služby spočívající v písemném podání ze dne 12. 5. 2022 soud žalobci nepřiznal. Nejednalo o účelně vynaložený náklad k uplatnění jeho práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), protože žalobce v tomto podání reagoval na výzvu soudu k označení důkazů k prokázání splatnosti zápůjčky, přičemž důkazy k prokázání těchto skutkových tvrzení mohl žalobce označit již v samotné žalobě.