5 C 86/2022-54 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 42 853,95 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 12. 9. 2017 smlouvu o služební kreditní kartě reg. [číslo] na základě níž žalovanému poskytla revolvingový úvěr do výše 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně s úroky ve výši 19,99 % ročně. Žalovaný smlouvu uzavřel jako podnikatel. Nad rámec svých povinností posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, když jej prověřila v registrech BRKI, NRKI, SOLUS, CEE, ISIR a externích a interních databázích. Žalovaný úvěr řádně nesplácel od roku 2019, v důsledku čehož došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění smlouvy; ke dni 26. 7. 2021 nastala úplná splatnost všech závazků. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 41 273,95 Kč, poplatků ve výši 1 580 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19 947,32 Kč za dobu od 12. 9. 2017 do 6. 1. 2022, smluvního úroku z prodlení ve výši 3 267,71 Kč za dobu od 27. 7. 2021 do 6. 1. 2022. Dále žalobkyně požaduje úrok ve výši 19,99 % ročně z dlužné jistiny od 7. 1. 2022 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení 5,01 % ročně (rozdíl sazby úroku z prodlení dle oznámení žalobkyně 25 % ročně a smluvního úroku 19,99 % ročně) z dlužné jistiny od 7. 1. 2022 do zaplacení a rovněž zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. 1. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že až do 30. 4. 2020 splátky úvěru řádně hradil. Splátky nemohl dále hradit, protože v důsledku pandemie COVID-19 ukončil své tehdejší zaměstnání i podnikatelskou činnost, kterou vykonával na vedlejší úvazek. Od 1. 5. 2020 byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání na úřadu práce, jeho příjem byl pouze z dávek hmotné nouze. Nadto platilo i nařízení vlády ČR, na základě kterého měly banky přerušit úročení úvěrů a odložit jejich splácení v důsledku pandemie, což se evidentně v jeho případě nestalo. Žalovaný tvrdil, že o odklad splátek žalobkyni požádal a jeho žádost byla zamítnuta. Podle žalovaného je celkový dluh všech pohledávek žalobkyně z různých smluv uzavřených s žalovaným ve výši 165 000 Kč. Navrhl vyrovnání zapůjčených finančních prostředků v rámci jeho možností formou splátkového kalendáře s tím, že je ochoten zaplatit jistinu. Nesouhlasí se sankčními úroky a náklady právního zastoupení, které vznikly díky špatné práci zaměstnanců žalobkyně a jsou založeny na subjektivních antipatiích, iracionálním, zkratkovitém, emočním jednání nekompetentních pracovníků. 2. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalovaného nesouhlasila s jeho argumentací, že splátky nemohl hradit kvůli pandemii COVID-19, neboť ekonomické důsledky onemocnění se začaly v ČR projevovat až v březnu roku 2020, přičemž žalovaný se dostal do prodlení již v roce 2019. K zesplatnění pohledávky žalobkyně tak došlo jen a pouze v důsledku liknavosti žalovaného s plněním smluvně přejatých povinností. Odkazoval-li žalovaný na zákon č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, pak zastavení splácení úvěru dle tohoto zákona nebylo automatické, nýbrž bylo vázáno na žádost dlužníka; žalovaný však žalobkyni o posečkání s úhradou žalované pohledávky nepožádal. Žalobkyně přesto souhlasila, aby byla žalovanému umožněna úhrada celkové dlužné částky ve splátkách po 2 600 Kč měsíčně pod sankcí ztráty výhody splátek. 3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným, který jednal jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, byla dne 12. 9. 2017 uzavřena smlouva o služební kreditní kartě reg. [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu ve výši 40 000 Kč. Úroková sazba a sazba úroků z prodlení byla stanovena v Oznámení o úrokových sazbách. Číslo účtu ke služební kartě bylo [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal jistinu úvěru spolu s úroky splácet v pravidelných měsíčních splátkách, a to podle stavu ke dni vyhotovení výpisu z účtu, kterým bude informován o výši měsíční splátky jistiny, a to ve výši 1/20 vyčerpané jistiny a splatných úroků. Žalovaný se rovněž zavázal hradit poplatky a ceny za bankovní služby uvedené v sazebníku. Nedílnou součástí smlouvy byly podmínky ke služebním a korporátním kreditním kartám. Dle bodu 6.1 písmena a), 6.2 písmena a), g) podmínek, v případě prodlení žalovaného s úhradou peněžitého dluhu, mohla banka odstoupit od smlouvy, nebo požadovat okamžité splacení jistiny úvěru a příslušenství. Nedílnou součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Z oznámení [právnická osoba] o úrokových sazbách v českých korunách soud zjistil, že úroková sazba úvěru činila 19,99 % ročně, úrok z prodlení byl stanoven ve výši 25 % ročně. Ze sazebníku poplatků za ostatní služby ke kreditním kartám soud zjistil výši účtovaných poplatků spojených s úvěrem ke kreditní kartě, např. poplatek za zaslání oznámení o přečerpání činil 20 Kč a poplatek za zaslání upomínky pro neprovedení splátky činil 500 Kč. 4. Žalobkyně dále doložila výpis z účtu ke kreditní kartě a historický výpis k úvěru žalovaného, z něhož vyplynulo, jakým způsobem žalovaný úvěr čerpal a splácel a jakým způsobem mu byly účtovány úroky, úroky z prodlení a jednotlivé poplatky. Žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč, žalovaný úvěr čerpal, posléze však splátky přestal hradit řádně a včas, když se dostal do prodlení s úhradou splátky s datem splatnosti dne 31. 3. 2019, kterou uhradil až dne 18. 4. 2019, poté se dostal do prodlení s úhradou dalších splátek. Žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného odstoupila od smlouvy přípisem ze dne 12. 7. 2021, okamžitá splatnost dluhů ze smlouvy nastala dne 26. 7. 2021. Z výpisu ke dni 26. 7. 2021 a ke dni 4. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný zůstal dlužen žalobkyni jistinu ve výši 41 273,95 Kč, poplatky ve výši 1 580 Kč za upomínky a oznámení o přečerpání a dále úroky a úroky z prodlení. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 6. 9. 2021. 5. Z provedených důkazů, jež předložil žalovaný, bylo zjištěno, že e-mailovou zprávou ze dne 19. 9. 2019 byl žalovaný zaměstnancem žalobkyně upozorněn, že je delší dobu po splatnosti u podnikatelských financí. E-mailovou zprávou ze dne 18. 1. 2021 žalovaný žalobkyni požádal o změnu splátek u spotřebitelského úvěru č. smlouvy [číslo] a u kreditní karty – úvěru [číslo]. Jeho žádost byla zamítnuta, o čemž jej žalobkyně informovala e-mailovou zprávou ze dne 12. 2. 2021. Žalovaný byl vyzván přípisem inkasní společnosti ze dne 21. 4. 2021 k úhradě celkového dluhu vůči [právnická osoba] ve výši 167 918,08 Kč, tento celkový dluh vznikl ze sedmi úvěrových smluv uzavřených mezi účastníky, přičemž předmětem tohoto řízení jsou pouze nároky žalobkyně vyplývající z jedné z těchto smluv. K úhradě dlužných částek ze všech sedmi smluv byl ustanoven společný účet č. [bankovní účet], pro úhradu dluhu z žalované smlouvy byl přidělen [variabilní symbol]. Z dokladů o vkladu hotovosti na účet bylo zjištěno, že v období od 17. 3. 2021 do 30. 4. 2021 žalovaný k úhradě svých dluhů vůči žalobkyni vkládal určité finanční částky na účty žalobkyně č. [bankovní účet] (nový účet k úhradě všech dluhů vůči žalobkyni) a rovněž na účet č. [bankovní účet], č. [bankovní účet]. Dne 30. 4. 2021 vložil na účet č. [bankovní účet] částku 1 100 Kč, což bylo zjištěno i z historického výpisu úvěru žalovaného. Soud se blíže nezabýval žalovaným předloženým listinným důkazem – rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2022, č. j. 37 Cm 7/2022-23, neboť z něj nevyplynuly žádné skutečnosti, které by byly relevantní pro zjištění skutkového stavu v projednávané věci. 6. Soud hodnotil provedené důkazy podle § 132 o. s. ř. a má za prokázané, že účastníci dne 12. 9. 2017 platně uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ úvěrující se smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Účastníci smlouvu uzavřeli jako podnikatelé v rámci své podnikatelské činnosti. Na základě úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši úvěrového rámce 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet způsobem uvedeným ve smlouvě a smluvních podmínkách a to i s úrokem z úvěru sjednaným v přiměřené výši 19,9 % ročně. Žalovaný se rovněž zavázal hradit poplatky za další bankovní služby dle sazebníku poplatků. Žalovaný úvěr čerpal, avšak posléze se dostal do prodlení s úhradou splátek. Žalobkyně proto v souladu se smluvním i zákonným ustanovením § 1931 o. z., které stanoví, že„ bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky,“ zesplatnila k datu 26. 7. 2021 celý zůstatek úvěru. Žalobkyni proto vznikl nárok na dlužnou částku jistiny ve výši