6 C 121/2022-42 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 212 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovaným dne 3. 3. 2021 uzavřela smlouvu o bezúčelovém spotřebitelském úvěru [číslo] prostřednictvím sítě internet, na základě které byla žalovanému téhož dne poskytnuta částka 5 000 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit splátkami dle předpisu. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena na základě veřejně dostupných rejstříků, dle údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, výplatní pásky žalovaného a využitím referenčních měsíčních nákladů průměrného klienta. Žalovaný neuhradil na pohledávku žalobkyně ničeho a žalobkyně proto požadovala vedle částky 9 212 Kč, představující jistinu 5 000 Kč, poplatek za čerpání úvěru 1 000 Kč, úrok z úvěru 2 849 Kč a účelně vynaložené náklady 363 Kč, rovněž úrok z prodlení z dlužné částky 9 212 Kč ve výši 8,5 % ročně od 9. 9. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Soud z předložených listinných důkazů zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 3. 3. 2021 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poukázala téhož dne finanční prostředky výši 5 000 Kč na účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit pravidelnými měsíčními splátkami dle čl. 4 smlouvy o úvěru spolu s úrokem ve výši 20 % měsíčně dle čl. 6 1 smlouvy o úvěru a poplatkem za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru dle čl. 5 smlouvy úvěru. Dle čl. 6 3 smlouvy o úvěru měl věřitel dále v případě prodlení dlužníka nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Dle výpisu z účtu žalobkyně ze dne 3. 3. 2021 byla částka 5 000 Kč poskytnuta téhož dne na účet č. [bankovní účet] [právnická osoba] ze dne 1. 7. 2022 byl majitelem běžného účtu č. [bankovní účet] ke dni 3. 3. 2021 [jméno] [příjmení], bytem [adresa]. 4. Dle údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr činil čistý měsíční příjem žalovaného 14 450 Kč, náklady na obživu 2 Kč a ostatní náklady 0 Kč. Žalovaný zde dále uvedl, že žije v pronájmu s celkových počtem osob v domácnosti 1 a náklady na bydlení ve výši 0 Kč. Dle výplatní pásky za měsíc leden 2021 činil příjem žalovaného z pracovního poměru za tento měsíc částku 9 037 Kč. 5. Předžalobní výzva se lhůtou k plnění pohledávky do 20. 10.2021 byla žalovanému zaslána (předžalobní výzva ze dne 9. 9. 2021, podací arch z téhož dne). 6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."). Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o spotřebitelském úvěru") poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli "rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti." 13. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně sjednána smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku 16. Jelikož žalovaný v tomto vztahu vystupuje jako spotřebitel ve smyslu § 419 občanského zákoníku, jedná se o spotřebitelskou smlouvu dle § 1810 občanského zákoníku, a je proto nutné na ni aplikovat také zákon o spotřebitelském úvěru, kdy v § 86 tohoto zákona je stanovena povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud se tedy musel dále zabývat tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. 17. Z předložených důkazů ani z žádosti úvěr nebylo zřejmé, zda si žalobkyně dostatečně ověřovala výdaje žalovaného, když v žádosti žalovaný uváděl, že má výdaje 2 Kč, z toho 0 Kč na bydlení v pronájmu. Výdaje klienta tak nebyly nijak zkoumány. V souzené věci lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. 18. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava má představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do