6 C 132/2022-47 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 66 330,62 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 23. 10. 2014 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 150 000 Kč bez uvedení účelu poskytnutí úvěru. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala splatit pravidelnými měsíčními splátkami. K prověření schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru byl prověřován pohyb na bankovním účtu žalované, byly ověřeny informace o příjmech žalované výpisem z účtu žalované a interním ekonomickým modelem stanoveny měsíční výdaje žalované. Přesto však žalovaná posléze přestala sjednané splátky hradit a právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 21. 7. 2021 prohlásila za splatný. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni ke dni 1. 10. 2021. Nyní tak žalovaná dluží na jistině celkem částku ve výši 62 330,62 Kč, částku 1 037,70 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 19,90 % p. a. počítaném z jistiny úvěru do 31. 3. 2016, částku ve výši 1 250,68 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek do 31. 3. 2016 a dále smluvní úrok 19,90 % p. a. z částky 62 902,62 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 8,5 % p. a. z částky 62 902,62 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala nečinná. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] byla dne 23. 10. 2014 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit jistinu spolu s úrokem ve výši 19,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 3 157 Kč do 20. 10. 2022. [příjmení] 92 975 Kč byla účelově určena ke konsolidaci předchozích úvěrů žalované u žalobkyně a částka 57 025 Kč byla poskytnuta bez uvedení účelu poskytnutí úvěru. Dle smluvních podmínek byla úroková sazba sjednána ve výši 19,90 % p. a. Dle čl. 8 smlouvy o úvěru, pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku po dobu delší než 3 měsíce nebo se dostane do prodlení se splácením více než 2 splátek, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti ze dne 21. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaná nehradila splátky řádně a včas a dostala se do prodlení s plněním svého závazku. Dle výpisu z osobního účtu žalované č. [bankovní účet] za dobu od 1. 10. 2014 do 23. 10. 2014 čerpala žalovaná úvěr ve výši 57 025,67 Kč dne 23. 10. 2014. Dle podkladů pro soudní řízení ze dne 1. 10. 2021 čerpala žalovaná úvěr ve výši 92 974,33 Kč dne 23. 10. 2014. Na pohledávku žalobkyně uhradila žalovaná dle vyjádření žalobkyně celkem částku 282 963,75 Kč, přičemž poslední platba je evidována dne 22. 3. 2021. V žádosti o úvěr ze dne 23. 10. 2014 žalovaná uvedla, že je svobodná, bez vyživovací povinnosti a bydlí v nájemním bytě. Jako jediný příjem žalovaná uvedla příjem ze zaměstnání ve výši 9 684 Kč měsíčně. Měsíční platby domácnosti uvedla žalovaná pouze částkou 2 204 Kč na splátky úvěru. 4. Z výpisů z účtu žalované č. [bankovní účet] za jednotlivá období v době od 1. 10. 2013 do 23. 10. 2014 soud zjistil pravidelný měsíční příjem označený jako mzda od [právnická osoba] s.r.o. v měsíci srpnu 2014 ve výši 9 621 Kč, září 2014 ve výši 9 472 Kč a říjnu 2014 ve výši 9 621 Kč. Disponibilní zůstatek na účtu žalované činil k datu 31. 7. 2014 částku - 140,50 Kč, k datu 31. 8. 2014 částku - 141 Kč a k datu 30. 9. 2014 částku 584,39 Kč. 5. Ze smluv o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla ke dni 1. 10. 2021 postoupena na [právnická osoba] a.s. a dále na žalobkyni (smlouvy o postoupení pohledávek, přehled postoupených pohledávek). V oznámení o postoupení pohledávky byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 11. 2021, podací arch ze dne 4. 11. 2021). Předžalobní upomínkou byla žalovaná vyzván k úhradě dluhu (předžalobní upomínka ze dne 1. 11. 2021, podací arch ze dne 1. 11. 2021). 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle ustanovení § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle ustanovení § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 11. Podle § 547 o. z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 25. 2. 2013, dále jen zákon o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 13. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne 23. 10. 2014 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou platně sjednána smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované částku 150 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit do 20. 10. 2022. Tuto svou smluvní povinnost žalovaná řádně a včas nesplnila, když dosud uhradila na pohledávku žalobkyně celkem částku 282 963,75 Kč. 14. Jelikož žalovaná v tomto vztahu vystupuje jako spotřebitelka ve smyslu § 419 o. z., jedná se o spotřebitelskou smlouvu dle § 1810 o. z. a je proto nutné na něj aplikovat také zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinný od 25. 2. 2013, kdy v § 9 tohoto zákona je stanovena povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 15. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se soud musel dále zabývat tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smluv úvěruschopnost žalované. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. 16. Žalobkyně předložila výpisy z účtu žalované za dobu od 1. 10. 2013