6 C 225/2021-41 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 56 847 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] s žalovaným uzavřela dne 17. 5. 2018 smlouvu o bezúčelovém revolvingovém spotřebitelském úvěru prostřednictvím sítě internet na webové stránce www.ferratum.cz, na základě které byla žalované v době od 17. 5. 2018 do 25. 8. 2020 poskytnuta celkem částka dle potvrzení o platbách. Dlužnou částku se žalovaná zavázala splatit nejpozději do 25. 5. 2020. K prověření schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru byla provedena lustrace v registrech ISIR, CEE, CRKI a EUCB a ověřeny doklady o výši příjmů a výdajů předložené žalovanou. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná uhradila na pohledávku žalobkyně celkem částku 128 256 Kč. Žalobkyně požadovala rovněž úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 10% ročně od 26. 5. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] byla dne 17. 5. 2018 uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o bezúčelovém revolvingovém úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem 50 000 Kč, měsíční úrokovou sazbou ve výši 8,5 % a poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání. Bezúčelový revolvingový úvěr se žalovaná zavázala splácet měsíčními splátkami ve výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatky za čerpání úvěru, minimálně však ve výši 1 000 Kč. Dále byla sjednána pro případ prodlení dlužníka smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Dle čl. VI odst. 2 písm. d úvěrové smlouvy bylo sjednáno právo veřitele úvěr zesplatnit, a to v případě prodlení dlužníka se splácením 1 splátky po dobu delší než 2 měsíce, nebo prodlení se splácením více než 2 splátek (smlouva o úvěru ze dne 17. 5. 2018, standardní informace o spotřebitelském úvěru). 4. Dle předložených potvrzení o provedených platbách čerpala žalovaná úvěr platbami na účet č. [bankovní účet] dne 18. 3. 2019 částkou 10 000 Kč, dne 17. 12. 2018 částkou 15 000 Kč, dne 20. 11. 2018 částkou 15 000 Kč, dne 29. 10. 2018 částkou 15 000 Kč, dne 17. 7. 2018 částkou 10 000 Kč, dne 20. 6. 2018 částkou 10 000 Kč, dne 28. 5. 2018 částkou 2 000 Kč, dne 17. 5. 2018 částkou 8 000 Kč, dne 5. 11. 2019 částkou 10 000 Kč, dne 19. 9. 2019 částkou 1 990 Kč, dne 17. 12. 2018 částkou 15 000 Kč, dne 17. 7. 2019 částkou 16 154 Kč, dne 18. 6. 2019 částkou 1 071 Kč, dne 20. 5. 2019 částkou 1 460 Kč, dne 22. 3. 2019 částkou 700 Kč, celkem tedy za období od 17. 5. 2018 do 25. 5. 2020 částkou 116 375 Kč (potvrzení o provedených platbách za období od 17. 5. 2018 do 25. 5. 2020, vyjádření [právnická osoba] ze dne 5. 10. 2021). Dle platební bilance byla poslední platba žalované na pohledávku žalobkyně evidována dne 25. 5. 2020 Celkem uhradila žalovaná na pohledávku žalobkyně dle vyjádření žalobkyně částku 128 256 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla ke dni 20. 12. 2019 postoupena na žalobkyni. Předžalobní výzva byla žalované zaslána (oznámení o postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 2021 s výzvou k úhradě ve lhůtě tří dnů, podací lístek ze dne 13. 1. 2021). 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 12. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o zápůjčce finanční prostředky celkem ve výši 116 375 Kč, které měla žalovaná v souladu se smlouvou splatit společně se sjednaným úrokem, poplatkem a poplatkem za hotovostní inkaso splátek v pravidelných měsíčních splátkách. Tuto svou povinnost si však neplnila, když uhradil celkem částku 128 256 Kč. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 občanského zákoníku. 15. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Žalobkyně nedoložila žádné dokumenty týkající se příjmové a výdajové stránky žalované, tudíž není možno učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované, a to s ohledem na shora citované ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je poskytovatel úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně dále dostatečně neověřovala výdaje žalované, když nepředložila, že by bylo nahlíženo do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, a zda se žalovaná v těchto databázích nachází či nikoliv, a jak a kde a jakým způsobem vlastně zkoumala jednotlivé výdaje žalované. Kvůli těmto skutečnostem tedy soud musel dospět k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované. 16. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem up