6 C 79/2022-28 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 31 445 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], s žalovanou uzavřela dne 8. 11. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě této smlouvy poskytla žalované částku ve výši 25 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 17 195 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 4 472 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 9 700 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 3 023 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala splatit v 60 týdenních splátkách po 704 Kč do 2. 1. 2020. K prověřování schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům předloženými žalovanou. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Přesto však žalovaná posléze přestala sjednané splátky hradit a celkem do doby uzavření smlouvy o postoupení pohledávek uhradila částku 10 750 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni ke dni 18. 12. 2020. Dále žalobkyně po žalované požadovala zaplacení úroku ve výši 29 % ročně z částky 19 495,07 Kč od 3. 1. 2020 do zaplacení, který za dobu od 3. 1. 2020 do 18. 12. 2020 kapitalizovala částkou 5 512,23 Kč a s ohledem na prodlení žalované s úhradou požadovala rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % z částky 19 495,07 Kč od 3. 4. 2019 do zaplacení, který za dobu od 3. 4. 2019 do 18. 12. 2020 kapitalizovala částkou 3 349,09 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 8. 11. 2018 podepsána smlouva o zápůjčce [číslo] na základě níž žalobkyně poskytla žalované částku 25 000 Kč, která jí byla předána v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku společně s úrokem ve výši 4 472 Kč, poplatkem ve výši 9 700 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 023 Kč (celkem 17 195 Kč) žalobkyni vrátit v 60 týdenních splátkách po 704 Kč. Dle tabulky umoření ze dne 12. 1. 2021 uhradila žalovaná na pohledávku žalobkyně celkem částku 10 750 Kč, poslední platba byla evidována ke dni 14. 5. 2019. 4. Žalobkyně dále doložila Zákaznickou kartu ze dne 8. 11. 2018 podepsanou žalovanou. Dle zde uvedených údajů měla být žalovaná v době poskytnutí zápůjčky zaměstnaná s příjmy 6 906 Kč a ostatními příjmy žadatele 5 128 Kč. Mezi ověřenými dokumenty byl zaškrtnut„ výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky 28. 12. 2016“ a„ výplatní pásky 8, [číslo]“. Žalovaná měla bydlet v nájmu s počtem 1 vyživované osoby. V kolonce„ odhadované měsíční výdaje“ byla uvedena částka 2 000 Kč a kolonce„ externí splátky zápůjček“ částka 5 000 Kč. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021, který byl žalované odeslán dle podacího lístku dne 25. 1. 2021. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 19. 10. 2021, jejíž odeslání žalobkyně rovněž prokázala podacím lístkem ze dne 20. 10. 2021. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 12. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o zápůjčce finanční prostředky celkem ve výši 25 000 Kč, které měla žalovaná v souladu se smlouvou splatit společně se sjednaným úrokem, poplatkem a poplatkem za hotovostní inkaso splátek v pravidelných měsíčních splátkách. Tuto svou povinnost si však neplnila, když uhradil celkem pouze částku 10 750 Kč. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 občanského zákoníku. 15. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Co se týče příjmové stránky žalované, tak dle údajů uvedených v zákaznické kartě měla být informace o příjmu žalované ověřena prostřednictvím výměru a výplatních pásek, které žalobkyně nedoložila. Žalobkyně rovněž nedoložila žádné dokumenty týkající se výdajové stránky žalované, tudíž není možno učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované, a to s ohledem na shora citované ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je poskytovatel úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně dále dostatečně neověřovala výdaje žalované, když nepředložila, že by bylo nahlíženo do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, a zda se žalovaná v těchto databázích nachází či nikoliv, a jak a kde a jakým způsobem vlastně zkoumala jednotlivé výdaje žalované. Kvůli těmto skutečnostem tedy soud musel dospět k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované. 16. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinn