14 C 200/2022-54 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 46 304,40 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní [právnická osoba] dne 22. 1. 2019 rámcovou smlouvu [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému zřízen a veden běžný účet č. [bankovní účet] a současně byl na základě smluvního dodatku [číslo] ze dne 26. 2. 2020 žalovanému poskytnut úvěr č. [anonymizováno] ve výši 30 000 Kč. Žalovaný nesplácel sjednané splátky úvěru řádně a včas a dne 14. 2. 2022 došlo k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění činil dluh 26 099,40 Kč a neuhrazený kapitalizovaný úrok 1 106,68 Kč (od 14. 11. 2021 do 13. 2. 2022). Dále se žalobkyně domáhala úroku ve výši 16,90 % ročně z částky 26 099,40 Kč od 14. 2. 2022 do 14. 3. 2022, úroku ve výši 8,50 % ročně z částky 26 099,40 Kč od 24. 2. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 8,50 % ročně z částky 26 099,40 Kč od 15. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 1 106,68 Kč. Na základě smluvního dodatku [číslo] ze dne 24. 2. 2020 byl dále žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr s výší úvěrového limitu 20 000 Kč. Žalovaný nesplácel sjednané splátky úvěru řádně a včas a dne 14. 2. 2022 došlo k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění činil dluh na jistině 20 000 Kč a neuhrazený kapitalizovaný úrok 774,12 Kč (od 1. 12. 2021 do 13. 2. 2022). Dále se žalobkyně domáhala úroku ve výši 18,90 % ročně z částky 20 000 Kč od 14. 2. 2022 do 3. 4. 2022, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 24. 2. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 4. 4. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 774,12 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Z rámcové smlouvy [číslo] ze dne 22. 1. 2019, dodatku ke smlouvě [číslo] ze dne 24. 2. 2020, dodatku ke smlouvě [číslo] ze dne 26. 2. 2020 a všeobecných podmínek soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným rámcovou smlouvu, na jejímž základě se zavázala žalovanému zřídit a vést běžný účet č. [bankovní účet], poskytnout mu úvěr s možností přečerpání až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč (dále jen„ kontokorentní úvěr“) a dále účelově neurčený spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč (dále jen„ úvěr“). Žalovaný obdržel formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Dále byla dne 26. 2. 2020 sjednáno pojištění neschopnosti platby pravidelných výdajů z důvodu úmrtí či invalidity 3. stupně žalovaného s pojistnou částkou 50 000 Kč a měsíční výší pojistného 30 Kč. Dle výpisu z běžného účtu žalovaného činí neuhrazené pojistné ze dne 12. 2. 2022 celkem částku 73 Kč. 4. Roční úroková sazba u úvěru byla dle dodatku ke smlouvě [číslo] ze dne 26. 2. 2020 sjednána jako základní ve výši 16,90 % s tím, že v případě splnění podmínek může být uplatněna bonusová roční úroková sazba ve výši 15,90 %. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v pravidelných 96, eventuálně 91 v případě bonusové úrokové sazby, měsíčních splátkách po 570 Kč. Z výpisu z běžného účtu, přehledu plateb a splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný úvěr ve výši 30 000 Kč čerpal dne 27. 2. 2020. Neuhradil však splátku splatnou dne 14. 1. 2022 a poté již přestal sjednané splátky hradit. Byla sjednána možnost zesplatnění úvěru pro případ porušení smluvních povinností žalovaného, což také žalobkyně učinila podáním ze dne 14. 2. 2022, odeslaným žalovanému dle podacího archu dne 17. 2. 2022. Ke dni zesplatnění představovala nesplacená jistina částku 26 099,40 Kč a neuhrazený kapitalizovaný úrok za dobu od 14. 11. 2021 do 13. 2. 2022 částku 1 106,68 Kč. Dle přehledu plateb neuhradil žalovaný po zesplatnění úvěru dne 14. 2. 2022 na pohledávku žalobkyně ničeho. V souvislosti s vymáháním dluhu vzniklo žalobkyni dle platného ceníku právo požadovat zaplacení účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč, sníženou dle žalobkyně o platbu žalovaného ve výši 168 Kč. 5. Dne 24. 2. 2020 byla dále na základě dodatku [číslo] uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným smlouva o kontokorentním úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému neúčelový spotřebitelský kontokorentní úvěr formou možnosti přečerpání zůstatku na bankovním účtu žalovaného až do výše 20 000 Kč na dobu jednoho roku s možností opětovného čerpání a žalovaný se zavázal ve sjednané lhůtě úvěr spolu s úroky splatit. Výše úrokové sazby byla sjednána 18,9 % ročně. Splácení se přitom uskutečňovalo tím, jak žalovaný nakládal s prostředky na účtu. Dle smluvních podmínek byl žalovaný povinen udržovat na platebním účtu peněžní prostředky v takové výši, aby v poslední den roční lhůty postačovaly ke splacení úvěru, tedy k dorovnání záporného zůstatku na účtu a dále k datu měsíční splatnosti úroků peněžní prostředky v takové výši, aby postačovaly ke splacení úroků z kontokorentu za předcházející měsíc. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu vyplývá, že žalovaný tato ustanovení porušil, když limit kontokorentu k datu 1. 1. 2022 i 1. 2. 2022 byl vyčerpán, současně zůstatek na účtu byl záporný a na úroku z kontokorentu nebylo uhrazeno ničeho. Z tohoto důvodu byl úvěr ke dni 14. 2. 2022 žalobkyní zesplatněn, přičemž ke dni zesplatnění představovala nesplacená jistina částku 20 000 Kč a neuhrazený kapitalizovaný úrok za dobu od 1. 12. 2021 do 13. 2. 2022 částku 774,12 Kč. 6. Z výpisu z běžného účtu za dobu od 7. 9. 2021 do 3. 5. 2022 soud zjistil záporný zůstatek na běžném účtu ve výši 205 Kč. 7. Z úvěrové zprávy a výpisů z účtu soud zjistil, že žalovaný v době poskytnutí úvěru disponoval pravidelným průměrným měsíčním příjmem za dobu od listopadu 2019 do ledna 2020 ve výši 21 385 Kč od [právnická osoba] [anonymizováno], pravidelně splácel kontokorentní úvěry s úvěrovým rámcem celkem ve výši 35 000 Kč a splácel existující úvěr s měsíční splátkou ve výši 4 438 Kč. 8. Předžalobní výzva ze dne 14. 2. 2022 byla žalovanému zaslána dle podacího archu dne 17. 2. 2022. 9. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1931 o. z., bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. 11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, pova