20 C 118/2023-58 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 278 Kč z titulu úvěrové smlouvy ze dne 31. 1. 2022, která byla uzavřena dálkově přes [webová adresa]. Předmětná částka představuje jistinu ve výši 7 808 Kč, poplatky za prodloužení splatnosti„ [anonymizováno] odkladem“ v celkové výši 1 980 Kč, vynaložené náklady na vymáhání ve výši 1 030 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, úrok 1 960 Kč. Dále se žalobkyně domáhala kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 176,02 Kč za dobu od 19. 12. 2022 do 17. 1. 2023 a zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky 14 278 Kč od 18. 1. 2023 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že předmětem úvěrové smlouvy bylo poskytnutí částky 10 000 Kč žalovanému, úvěr byl sjednán na dobu 24 měsíců a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 330 Kč a úrokem 490 Kč měsíčně, který byl vynášen v rámci druhé až osmé splátky. Žalovaný si následně dvakrát prodloužil splatnost splátky úvěru [anonymizováno] odkladem v ceně 2-krát 990 Kč, když pokaždé zaplatil 1- Kč. Žalovaný zaplatil na dluh dne 27. 2. 2022 částku 1 000 Kč, dne 31. 3. 2022 částku 1 000 Kč, dne 28. 4. 2022 částku 1 500 Kč, dne 31. 5. 2022 částku 1 Kč a dne 30. 6. 2022 částku 1 Kč. Protože žalovaný nehradil dluh řádně a včas, byl úvěr zesplatněn ke dni 21. 10. 2022. Dále žalobkyně uvedla, že svou zákonnou povinnost prověřování bonity klienta naplňuje důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, kdy je využíván statistický model, dále kontroluje klienta v registrech NRKI, BRKI, SOLUS, CEE, ISIR. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný. Soud nařídil jednání, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti a žalovaný, ač byl řádně předvolán, k jednání se nedostavil ani nepožádal včas z důležitého důvodu o jeho odročení. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. tak soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. 3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Účastníci dálkovým způsobem podepsali dne 31. 1. 2022 smlouvu o úvěru, ID žádosti [číslo], ID klienta [číslo], žalovaný podepsal smlouvu vložením podpisového kódu do elektronického formuláře na webové stránce [webová adresa], kód byl zaslán žalovanému formou SMS. Svou totožnost potvrdil žalovaný zasláním kopie občanského průkazu. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se je zavázal žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 330 Kč a spolu s úrokem s roční úrokovou sazbou 49,2 % ročně, a to ve 24 měsíčních splátkách ve výši 109 Kč – 907 Kč. Současně si žalovaný mohl po zaplacení částky 1 Kč požádat o korunový odklad splátky za poplatek 990 Kč. V případě, že nebude úvěr splacen v den splatnosti, byla účtována smluvní pokuta 500 Kč za splátku v prodlení a účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním minimálně ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání. Současně bylo upraveno, že v případě prodlení žalovaného se 2 a více splátkami mohla žalobkyně úvěr zesplatnit. Součástí smlouvy byl sazebník poplatků. Současně se smlouvou byl předložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ve kterém byly vysvětleny a popsány základní pojmy a podmínky smlouvy. 4. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení [anonymizována dvě slova] ze dne 31. 1. 2022 soud zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, výše jeho příjmu byla uváděna 29 500 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti 26 000 Kč měsíčně, splátky jiným společnostem z Nrki mimo [anonymizováno] byly uvedeny ve výši 20 402 Kč měsíčně, minimální výdaje na bydlení 6 304 Kč měsíčně, životní minimum členů domácnosti 6 750 Kč měsíčně (dospělých členů 3 550 Kč měsíčně). Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl osobní úvěr 100 000 Kč s výší měsíční splátky 5 348 Kč měsíčně, dále úvěr ve výši 50 000 Kč s výší splátky 2 980 Kč měsíčně, úvěr ve výši 34 8123 Kč s výší měsíční splátky 6 680 Kč, kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč, kreditní splátkovou kartu s úvěrovým rámcem 100 000 Kč a kreditní kartu s úvěrovým rámcem 20 000 Kč. Dále měl v minulosti 56 úvěrů, které byly ukončeny předčasně (předčasně splaceny žalovaným nebo ukončeny ze strany finanční instituce). Rovněž byl 10krát odmítnut u finančních institucí při žádosti o úvěr, 2 žádosti o úvěr byly odvolány. 5. Z opisu výpisu proplacení smlouvy a výpisu z účtu žalobkyně dále soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 10 000 Kč dne 31. 1. 2022, když z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že ze strany žalovaného došlo k celkové platbě na dluh ve výši 3 502 Kč, poslední platbu uhradil dne 30. 6. 2022. Žalovaný byl vyzván výzvou před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 5. 9. 2022 k úhradě dluhu do 30 dnů. Na základě výzvy ke splacení celé půjčky byl dluh žalovaného zesplatněn. Dále soud zjistil, že žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou ze dne 18. 11. 2022 k zaplacení předmětné částky, a to ve lhůtě 30 dnů od sepsání výzvy, když výzva byla odeslána k doručení prostřednictvím České pošty dne 21. 11. 2022. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 31. 1. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, ID žádosti [číslo], ID klienta [číslo], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, když žalovaný žalobkyni na dluh 3 502 Kč zaplatil. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. 9. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. 10. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené