20 C 83/2023-58 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 887 Kč z titulu úvěrové smlouvy ze dne 1. 4. 2022, která byla uzavřena dálkově přes [webová adresa]. Předmětná částka představuje jistinu ve výši 13 750 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatky za SMS servis ve výši 196 Kč, vynaložené náklady na vymáhání ve výši 1 030 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 575 Kč, úrok 2 940 Kč. Dále se žalobkyně domáhala kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 130,76 Kč za dobu od 21. 11. 2022 do 7. 12. 2022 a zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky 19 887 Kč od 8. 12. 2022 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že předmětem úvěrové smlouvy bylo poskytnutí částky 15 000 Kč žalovanému, úvěr byl sjednán na dobu 24 měsíců a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 495 Kč, úrokem 735 Kč měsíčně, který byl vynášen v rámci druhé až osmé splátky a zavázal se uhradit i poplatek za [anonymizováno] výplatu 199 Kč, každý měsíc poplatek 99 Kč za bezpečnou splátku a 49 Kč za SMS servis. Žalovaný zaplatil na dluh dne 18. 5. 2022 částku 2 300 Kč, dne 15. 6. 2022 částku 2 200 Kč, poté již neuhradil ničeho. Protože žalovaný nehradil dluh řádně a včas, byl úvěr zesplatněn ke dni 23. 9. 2022. Dále žalobkyně uvedla, že svou zákonnou povinnost prověřování bonity klienta naplňuje důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, kdy je využíván statistický model, dále kontroluje klienta v registrech NRKI, BRKI, SOLUS, CEE, ISIR. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný. Soud nařídil jednání, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti a žalovaný, ač byl řádně předvolán, k jednání se nedostavil ani nepožádal včas z důležitého důvodu o jeho odročení. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. tak soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. 3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Účastníci dálkovým způsobem podepsali dne 1. 4. 2022 smlouvu o úvěru, ID žádosti [číslo], ID klienta [číslo], žalovaný podepsal smlouvu vložením podpisového kódu do elektronického formuláře na webové stránce [webová adresa], kód byl zaslán žalovanému formou SMS. Svou totožnost potvrdil žalovaný zasláním kopie občanského průkazu. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se je zavázal žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 495 Kč a spolu s úrokem s roční úrokovou sazbou 49,1 % ročně, a to ve 24 měsíčních splátkách ve výši 773 Kč – 1 508 Kč. Současně se zavázal uhradit poplatek za doplňkovou službu [anonymizováno] výplata jednorázově ve výši 199 Kč a dále hradit za doplňkovou službu bezpečná splátka 99 Kč měsíčně a za doplňkovou službu SMS servis 49 Kč měsíčně. V případě, že nebude úvěr splacen v den splatnosti, byla účtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč za prodlení se zaplacením splátky a účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním minimálně ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání. Současně bylo upraveno, že v případě prodlení žalovaného se 2 a více splátkami mohla žalobkyně úvěr zesplatnit. Součástí smlouvy byl sazebník poplatků. Současně se smlouvou byl žalovanému předložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ve kterém byly vysvětleny a popsány základní pojmy a podmínky smlouvy. Dále byl žalovanému předložen splátkový kalendář. 4. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení [anonymizována dvě slova] ze dne 26. 4. 2023 soud zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, výše jeho příjmu byla uváděna 22 700 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti 29 000 Kč měsíčně, splátky jiným společnostem z Nrki mimo [anonymizováno] byly uvedeny ve výši 7 888,58 Kč měsíčně, minimální výdaje na bydlení 7 208 Kč měsíčně, životní minimum členů domácnosti 7 440 Kč měsíčně (dospělých členů 3 910 Kč měsíčně). Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl osobní úvěr 150 087 Kč s výší měsíční splátky 2 385 Kč, dále úvěr ve výši 25 000 Kč s výší splátky 582 Kč měsíčně, úvěr ve výši 25 000 Kč s výší měsíční splátky 582 Kč, úvěr ve výši 170 000 Kč s měsíčními splátkami 2 412 Kč, kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 21 000 Kč, který byl využit ve výši 21 379 Kč, revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 50 000 Kč s výší měsíční splátky 1 500 Kč. Dále měl v minulosti 5 úvěrů, které byly ukončeny předčasně (předčasně splaceny žalovaným nebo ukončeny ze strany finanční instituce). Rovněž byl 6krát odmítnut u finančních institucí při žádosti o úvěr, 3 žádosti o úvěr byly odvolány, měl podané dvě žádosti o kreditní karty. Výpisem z účtu žalovaného za období od 1. 2. 2022 do 28. 2. 2022 soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu byl – 21 378,80 Kč z důvodu sjednaného kontokorentu s výší úvěrového rámce 21 000 Kč, žalovaný na účet obdržel dne 25. 2. 2022 částku 22 585 Kč od [právnická osoba] (mzda). Současně bylo zjištěno, že žalovaný hraje hazardní hry ([anonymizováno]), na hazardní hry odešlo minimálně 5 030 Kč. Dále nebyly provedeny čtyři trvalé příkazy z důvodu nedostatku peněz na účtu (2 412 Kč splátka úvěru, 1 148 Kč pojištění, 1 000 Kč a internet 300 Kč). Žalovaný byl lustrován v evidenci ISIR, NRKI, SOLUS, CRIBIS s negativním výsledkem. 5. Z opisu výpisu proplacení smlouvy a potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 15 000 Kč dne 1. 4. 2022, když z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že ze strany žalovaného došlo k celkové platbě na dluh ve výši 4 500 Kč, poslední platbu uhradil dne 15. 6. 2022. Žalovaný byl vyzván výzvou před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 8. 8. 2022 k úhradě dluhu do 30 dnů. Na základě výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 23. 9. 2022 byl dluh žalovaného zesplatněn. Dále soud zjistil, že žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou k plnění ze dne 21. 10. 2022 k zaplacení předmětné částky, a to ve lhůtě 30 dnů od sepsání výzvy, když výzva byla odeslána k doručení prostřednictvím České pošty dne 24. 10. 2022. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 1. 4. 2022 smlouvu o úvěru, ID žádosti [číslo], ID klienta [číslo], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, když žalovaný žalobkyni na dluh 4 500 Kč zaplatil. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. 9. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskyt