22 C 139/2023-69 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkové částky 38 118 Kč s příslušenstvím s tím, že její právní předchůdkyně – společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovaným uzavřela dne 30. 6. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru do maximálního úvěrového rámce 16 000 Kč. Ke kontraktaci žalobkyně uvedla, že žalovaný se nejprve zaregistroval na webových stránkách [webová adresa] zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Po dokončení registrace požádal přes webové rozhraní o poskytnutí konkrétního úvěrového rámce a smlouvu elektronicky podepsal. Pro určení totožnosti zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně též kopii občanského průkazu. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že provedla matematické posouzení, zdali mezi měsíčními příjmy žalovaného a jeho výdaji bude zbývat částka vyšší, než je předpokládaná měsíční splátka úvěru u požadovaného úvěrového rámce. Dále právní předchůdkyně ověřila, že žalovaný nemá záznam v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí a v dalších dostupných evidencích dlužníků, a vyžádala si také výpis z jeho účtu zachycující měsíční příjmy a výdaje před poskytnutím úvěru. Žalovaný tento úvěr průběžně čerpal i splácel, avšak v současnosti na úhradu úvěru zbývá právě 16 000 Kč a dále též 14 118 Kč na kapitalizovaném úroku z úvěru a 8 000 Kč na smluvní pokutě za prodlení s vrácením úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku postoupila na žalobkyni smlouvou ze dne 3. 6. 2022. Kromě toho požaduje žalobkyně též zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % z částky 38 118 Kč od 29. 10. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný v podaném odporu nárok zcela neuznal a namítal, že smlouva o revolvingovém úvěru odporuje dobrým mravům, a to pro smluvní úrok ve výši 22 % měsíčně, a tedy byla uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek pro žalovaného jakožto spotřebitele a naplňuje znaky lichevní smlouvy. Právní předchůdkyně konečně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 30. 6. 2021 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru do maximálního úvěrového rámce 16 000 Kč, neúročeného po dobu prvních 30 dnů ode dne čerpání úvěru, poté s úrokem ve výši 22 % měsíčně (264 % ročně), s dobou splatnosti 30 dnů od poskytnutí úvěru. Téhož dne strany uzavřely též smlouvu o uživatelském účtu. Přílohou smlouvy o úvěru byl„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“. Totožnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila prostřednictvím kopie občanského průkazu. Ve smlouvě o úvěru si strany sjednaly mj. možnost zesplatnění úvěru, pokud se žalovaný dostane do prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než 90 dnů (čl. 4 smlouvy o úvěru), a pro případ prodlení též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (čl. 5 smlouvy o úvěru), max. však 200 000 Kč. Čerpání úvěru dne 30. 6. 2021 ve výši 16 000 Kč doložila žalobkyně výpisem z účtu č. [bankovní účet] (skutečnost, že tento účet patří žalovanému, potvrdila na dotaz soudu i [právnická osoba]). Z výpisů z účtu č. [bankovní účet] za období červen až říjen 2021 nabyl soud představu o finanční situaci žalovaného; (záporný) zůstatek na tomto účtu se v uvedených měsících pohyboval kolem - 100 000 Kč. 4. Stran způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud vyšel z dokumentu s názvem„ Creditworthness“, v němž právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že žalovaný má příjem 23 000 Kč, výdaje na bydlení 5 000 Kč, životní náklady 2 500 Kč (respektive 3 410 Kč) a ostatní náklady 10 000 Kč. Maximální úvěrový limit podle těchto údajů stanovila na 18 360 Kč. Ačkoli žalobkyně uvedla, že žalovaný revolvingový úvěr čerpal průběžně, z předložených listin je patrno pouze jednorázové poukázání částky 16 000 Kč na účet žalovaného. Soud má tedy za to, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému pouze tuto částku. 5. Dopisem ze dne 23. 8. 2022 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky a současně povinnost uhradit zde uvedenou dlužnou částku do tří dnů. Téhož data vystavila žalobkyně též předžalobní výzvu se shodnou lhůtou k plnění. Jak plyne z podacího archu, zásilka s těmito dopisy byla k poštovní přepravě podána taktéž 23. 8. 2022. 6. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 7. Předmětná smlouva o úvěru měla být mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku:„ K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.“ Dále podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku:„ Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, dle jehož ustanovení § 7 (ve znění účinném do 23. 7. 2021)„ K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.“ 8. Soud dospěl v tomto případě k závěru, že ze strany žalovaného došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený zadáním jedinečného uživatelského jména a hesla ve webovém rozhraní právní předchůdkyně žalobkyně poté, co byla totožnost žalovaného ověřena prostřednictvím kopie občanského průkazu. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014, nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. 9. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 10. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 11. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 12. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že„ Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“ 13. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv.„ maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít v