22 C 174/2023-24 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč s příslušenstvím, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 488 Kč, smluvní pokuty ve výši 390 Kč, sjednaných poplatků spojených s uplatněním pohledávky ve výši 4 906 Kč, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 6 000 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru do 3. 12. 2022. K prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že vycházela ze statistického modelu, v němž je posuzován např. věk žadatele, obec a kraj bydliště, kvalita a časová osa žádosti apod. Na základě výplatních pásek za období červen až červenec 2022 vypočetla žalobkyně průměrný měsíční příjem žalovaného na 35 864 Kč. Měsíční výdaje žalovaného pak určila dílem z prohlášení žalovaného a dílem ze statistického modelu, takto dospěla k částce 10 749 Kč jakožto výdaji na bydlení a energie a k částce 5 764 Kč na osobní výdaje. Dále byla provedena lustrace osoby žalovaného v registrech ISIR, CEE a REPI. Žalovaný neuhradil na pohledávku žalobkyně ničeho a žalobkyně proto požadovala rovněž úrok z prodlení z dlužné jistiny 6 000 Kč ve výši 15 % ročně od 18. 1. 2023 do zaplacení a dále úrok ve výši 39 % ročně z částky 6 000 Kč od 18. 1. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a webové stránky žalobkyně umístěné na internetové adrese [webová adresa] smlouvu o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit ve lhůtě 30 dnů spolu s úroky a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 488 Kč. Úroková sazba byla dle čl. 4 smlouvy o úvěru sjednána ve výši 39 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného bylo sjednáno dle čl. 7 právo žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a poplatky spojené s vymáháním pohledávky ve výši 450 Kč za první upomínku, 650 Kč za druhou upomínku, 1 500 Kč za náklady spojené s předáním případu inkasní agentuře, 31 Kč za odeslání elektronické upomínky, 33 Kč za odeslání elektronické upomínky SMS zprávou a 40 Kč za telefonický hovor. Způsob uzavření smlouvy distančním způsobem byl upraven v čl. 12 tak, že úvěr byl poskytnut na základě žádosti žalovaného vyplněné na webovém portálu, poté žalovaný musel k ověření své totožnosti zaslat žalobkyni kopii občanského průkazu a verifikační platbu ve výši 1 Kč. Následně mu bylo zasláno SMS zprávou a e-mailem uživatelské jméno a heslo, které jej opravňuje ke vstupu do klientské sekce, kde jsou shromažďovány dokumenty k úvěrům a kde může své úvěry spravovat, případně žádat o nové úvěry. Žalobkyně předložila taktéž kopii občanského průkazu žalovaného a předsmluvní informace. 4. Dle potvrzení o platbě byla z účtu žalobkyně poskytnuta dne 31. 10. 2022 částka 6 000 Kč na účet, jehož majitelem byl dle částečného výpisu z účtu dokládajícího obdržení tuzemské platby ve výši 1 Kč dne 31. 8. 2022, žalovaný. 5. V dokumentu nazvaném posouzení úvěruschopnosti žadatele byl žalovaný označen příznakem„ vyhovuje“. Výše celkových měsíčních příjmů byla uvedena částkou 35 864 Kč a výše celkových měsíčních výdajů částkou 20 513 Kč, které se skládají z nákladů na bydlení ve výši 5 749 Kč, nákladů na energie ve výši 5 000 Kč, osobních nákladů ve výši 5 764 Kč a výdajů na jiné půjčky ve výši 4 000 Kč. V odstavci ověření v registrech je uvedeno, že proti žalovanému nebylo vedeno exekuční ani insolvenční řízení, v registru úvěrů REPI byla zjištěna 1 otevřená smlouva. Neexistence exekučního řízení vedeného na osobu žalovaného plyne také z výpisu z Centrální evidence exekucí. Z výplatních pásek žalovaného soud zjistil výši jeho čistého příjmu za měsíc červen 2022 ve výši 30 710 Kč a červenec 2022 ve výši 41 017 Kč. 6. Z rozpisu vynaložených nákladů na uplatnění pohledávky je zřejmé, za jaké položky (upomínky, hovory, SMS, e-maily) žalobkyně účtuje částku 4 906 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě pohledávky dopisy ze dne 25. 1. 2023 a ze dne 7. 2. 2023 a dále předžalobní výzvou ze dne 20. 2. 2023 odeslané dle podacího lístku téhož dne, v níž byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 27. 2. 2023. 7. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“):„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 8. Předmětná smlouva o úvěru měla být mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku:„ (1) K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.“ A dále podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku:„ (1) Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ 9. Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, dle jehož § 7 platí, že„ K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.“ 10. Soud dospěl v tomto případě k závěru, že ze strany žalovaného došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený zadáním jedinečného hesla ve webovém rozhraní žalobkyně poté, co byla totožnost žalovaného ověřena prostřednictvím autorizace jeho platební karty a předložením občanského průkazu. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. 11. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 12. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 13. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 14. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že„ Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“ 15. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv.„ maximální harmoni