23 C 46/2022-59 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 22 000 Kč od 11. 11. 2018 do 7. 8. 2020 a současně též zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,75 % z téže částky od 8. 8. 2020 do zaplacení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 1. 9. 2017 žalované bez právního důvodu v hotovosti částku ve výši 22 000 Kč, když úvěrová smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, ) a žalovanou byla rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 25. 11. 2021, č. j. , spisová značka, , shledána neplatnou. Pohledávka vůči žalované byla původní společností , právnická osoba, postoupena společnosti , právnická osoba, . Později, k datu , spisová značka11. 12. 2019, došlo k jejímu postoupení společnosti , právnická osoba, a konečně k datu 26. 5. 2020 následně žalobkyni. Částka ve výši 22 000 Kč, která byla žalované poskytnuta dne 1. 9. 2017 bez právního titulu tedy představuje bezdůvodné obohacení, které je žalovaná v souladu se shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně povinna žalobkyni vydat. Okresní soud v Hodoníně uvedeným rozsudkem ze dne 25. 11. 2021 přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 22 000 Kč, a to ode dne 8. 8. 2020 do zaplacení. Nynější žalobou se žalobkyně tedy již nedomáhá vydání bezdůvodného obohacení žalovanou, nýbrž žádá přiznání zákonného příslušenství z částky bezdůvodného obohacení, které jí dosud nebylo soudním rozhodnutím přiznáno. Konkrétně po žalované požadovala jednak úhradu zákonného úroku z prodlení z částky ve výši 22 000 Kč ode dne 11. 11. 2018 do 7. 8. 2020, neboť dopisem ze dne 5. 11. 2018 předchozího věřitele, společnosti , Anonymizováno, ., byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky. Dopis byl žalované odeslán dne 6. 11. 2018 na poslední známou adresu, avšak k jeho doručení nedošlo. Dle domněnky doby dojití ve smyslu ustanovení § 573 občanského zákoníku byla výzva žalované doručena 3. pracovní den po odeslání, tedy dne 9. 11. 2018. Následujícího dne (10. 11. 2018) byla žalovaná povinna plnit, proto je od 11. 11. 2018 v prodlení. Žalovaná je tudíž povinna hradit zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 22 000 Kč právě od data 11. 11. 2018 až do 7. 8. 2020, neboť od data 8. 8. 2020 byl zákonný úrok z prodlení již žalobkyni přiznán rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 25. 11. 2021 (ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky). Mimo to žádala žalobkyně přiznat doplatek zákonného úroku z prodlení ve zbývající výši 0,75 % ročně z částky ve výši 22 000 Kč ode dne 8. 8. 2020 do zaplacení, jelikož zákonný úrok z prodlení aktuálně žádá od data 11. 11. 2018, kdy jeho výše činila 9 % ročně, a tento úrok byl dřívějším rozsudkem zdejšího soudu ze dne 25. 11. 2021 žalobkyni přiznán od data 8. 8. 2020 toliko ve výši 8,25 % ročně.2. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. tedy soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z úřední činnosti je soudu známo, že rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 25. 11. 2021, č. j. , spisová značka, , jenž ve výrocích I., II. a IV. nabyl právní moci dne 28. 12. 2021, bylo mj. žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku představující bezdůvodné obohacení ve výši 22 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 000 Kč od 8. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III. soud žalobu částečně zamítnul, když žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení v požadované výši 9 % z částky 22 000 Kč od data 2. 10. 2018 do 7. 8. 2020, a dále jí nepřiznal požadovaný úrok z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 22 000 Kč od 8. 8. 2020 do zaplacení. Posledně citovaný výrok III. rozsudku byl následně v důsledku částečného zpětvzetí žaloby žalobkyně zrušen, a to usnesením ze dne 29. 12. 2021, č. j. , spisová značka, , s právní mocí ke dni 2. 2. 2022.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, byla dne 1. 9. 2017 uzavřena smlouva o úvěru č. 12017-2196, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 22 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy. Za to se žalovaná zavázala uhradit náklady ve výši 16 060 Kč, kdy tato částka sestávala z úroku stanovaného ve výši 25,85 % ročně, z poplatku za uzavření smlouvy ve výši 880 Kč splatného v den podpisu smlouvy, poplatku za správu úvěru ve výši 4 840 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 4 180 Kč. Dluh v celkové výši 38 060 Kč se žalovaná zavázala splatit v 13 měsíčních splátkách po 2 860 Kč se splatností každé splátky 1. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena. První splátka se tedy stala splatnou k datu 1. 10. 2017, když smlouva byla uzavřena dne 1. 9. 2017. V čl. V smlouvy si smluvní strany ujednaly, že v případě prodlení žalované s úhradou splátky vznikne věřiteli právo závazek ze smlouvy zesplatnit, přičemž nesplacená část , spisová značkaúroků přirůstá k jistině. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení.5. Žalobkyně dále doložila Žádost o poskytnutí úvěru, v níž žalovaná uvedla, že bydlí u přítele, je zaměstnána s příjmem 11 863 Kč měsíčně, přičemž má výdaje ve výši 7 800 Kč (za energie hradí 2 500 Kč, za stravu 3 000 Kč, za ostatní výdaje 500 Kč a splácí další závazky ve výši 1 800 Kč). Žalobkyně doložila pracovní smlouvu žalované z 11. 8. 2017, z níž plyne, že žalovaná pobírá mzdu ve výši 547 EUR, a dále česné prohlášení podepsané žalovanou, podle něhož bydlí u přítele v , adresa, , jemuž přispívá na inkaso částkou 2 500 Kč měsíčně. Žalobkyně dále předložila finanční analýzu žalované a tzv. „credit scoring“, z nichž vyplynulo, že žalovaná má volné zdroje ve výši 3 063 Kč měsíčně a úvěr jí tak lze poskytnout.6. Pohledávka za žalovanou byla převedena na společnost , právnická osoba, ., která Oznámením o předání k vymáhání datovaným 5. 11. 2018 odeslaným následujícího dne vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky na jistině, řádném úroku a poplatcích ve výši 31 620 Kč, na sankčním úroku a nákladech spojených s vymáháním v částce 2 217,56 Kč a smluvní pokutě ve výši 5 947,78 Kč. Celkem tedy žádala uhradit částku ve výši 39 785, 34 Kč, když žalovaná na dluhu vzniklém na základě smlouvy o úvěru ničeho neuhradila. Oznámení se však žalované nepodařilo doručit a dne 8. 11. 2018 byla zásilka vrácena zpět odesílateli (právní předchůdkyni žalobkyně), o čemž svědčí fotokopie obálky dopisu.7. Společnost , právnická osoba, . následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 postoupila mj. též předmětnou pohledávku na společnost , právnická osoba, , a ta ji následně postoupila dne 26. 5. 2020 na stávající žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 3. 8. 2020.8. Předžalobní upomínkou ze dne 3. 8. 2020, odeslanou téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 61 985,44 Kč.9. Ostatní důkazy předložené žalobkyní soud neprovedl, neboť se k posouzení doby prodlení žalované nevztahovaly a soud je tak pokládal za nadbytečné.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy., spisová značka13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr