27 C 65/2023-35 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 54 813 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 29. 4. 2021, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 16,99 % ročně a poplatky za související služby předchůdkyně žalobkyně dle aktuálního sazebníku, a to stanovenými splátkami. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, a proto předchůdkyně žalobkyně využila svého práva plynoucího ze smlouvy a prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 19. 3. 2022. Žalovaný na dluh uhradil celkem 6 338 Kč, naposledy hradil dne 5. 11. 2021. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný dluh neuhradil ani následně na základě výzvy k úhradě. Žalobkyni proto vzniklo právo na úhradu nezaplacené jistiny ve výši 51 755,60 Kč, poplatků 1 800 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 257,40 Kč, úroku z prodlení 1 302,33 Kč kapitalizovaného ke dni 1. 6. 2022, úroku ve výši 16,99 % ročně z částky 1 257,40 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení, úroku 16,99 % ročně z částky 51 755,60 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 54 813 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení. 2. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, a to prostřednictvím ekonomického modelu. Žalovaný přitom uvedl, že je ženatý, je invalidní důchodce s měsíčním příjmem 11 280 Kč, žije v nájmu a nemá vyživovací povinnost. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud z žalobkyní předložených listin zjistil následující skutkový stav. Z dokladu nazvaného„ posouzení úvěruschopnosti klienta“ plyne, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z částky příjmu 11 280 Kč měsíčně. Životní výdaje žalovaný uvedl v nulové výši a nájemné v částce 2 000 Kč měsíčně. Bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v insolvenčním řízení a z CBCB byla ověřena jeho předchozí splátková morálka, z historie v interní evidenci bylo ověřeno, že o něm neexistovaly relevantní negativní informace. Banka stanovila životní výdaje žalovaného dle počtu vyživovaných osob a způsobu bydlení v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení (ekonomický model) na 5 557 Kč měsíčně. Dále bylo zjištěno, že má žalovaný úvěr se splátkou 1 883 Kč měsíčně, splátka nového úvěru pak činila 973 Kč měsíčně. Ze zprávy ČSSZ ze dne 4. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaný pobíral invalidní důchod třetího stupně ve výši 11 280 Kč měsíčně. 5. Mezi předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla dne 29. 4. 2021 podepsána smlouva o úvěru, na základě které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Strany smlouvy se současně dohodly na úrokové sazbě ve výši 16,99 % ročně a způsobu splácení ve formě 95 splátek po 973 Kč měsíčně. Žalovaný se současně zavázal zaplatit další ceny za související služby dle ceníku. Dle bodu 8.1, 8.2 v případě prodlení se splátkou úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo v případě prodlení s více než 2 splátkami, byla předchůdkyně žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] 6. Z podkladů„ pre súdne konanie“ bylo zjištěno, že 29. 4. 2021 byla žalovanému poskytnuta předchůdkyní žalobkyně částka 50 000 Kč, žalovaný na tento dluh uhradil celkem 6 338 Kč, naposledy hradil dne 5. 11. 2021. Protože poté přestal žalovaný hradit splátky řádně a včas, byl dluh zesplatněn. Dluh žalovaného se ke dni 1. 6. 2022 skládal z částky 51 755,60 Kč, poplatků 1 800 Kč, kapitalizovaného úroku 1 257,40 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 302,33 Kč. 7. Na základě přípisu ze dne 15. 2. 2022 byl žalovaný upozorněn, že z důvodu nehrazení stanovených splátek mu vznikl na základě úvěrové smlouvy dluh. Žalovaný byl upozorněn, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, bude úvěr zesplatněn. Úvěr byl z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek zesplatněn ke dni 19. 3. 2022. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a dohody o úplatě ze dne 31. 5. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 16. 6. 2022 (podací lístek). Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu i předžalobní výzvou ze dne 5. 9. 2022, a to do 20. 9. 2022 s tím, že jinak bude podána k soudu žaloba. Výzva byla žalovanému odeslána dne 6. 9. 2022. 8. Z předložených listinných důkazů bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný podepsali dne 29. 4. 2021 úvěrovou smlouvu. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“),„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy umožnila žalovanému čerpat peněžní prostředky v celkové výši 50 000 Kč, na tuto částku žalovaný uhradil do 5. 11. 2021 celkem 6 338 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a to v souladu s § 1879 o. z., který stanovuje, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ 9. Žalovaný zjevně jednal jako spotřebitel, a proto bylo třeba úvěrovou smlouvu z hlediska její platnosti posoudit také podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého měla předchůdkyně žalobkyně povinnost posoudit před sjednáním smlouvy úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který stanovuje, že„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. 10. Soud vzal z předložených důkazů za prokázané, že faktické majetkové poměry žalovaného nebyly před podpisem úvěrové smlouvy dostatečně ověřeny, a to i s ohledem na jeho relativně nízký příjem, tvořený sociálními dávkami. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Příjmy žalovaného byly přezkoumány a doloženy zprávou ČSSZ ze dne 4. 1. 2021. Výdaje žalovaného nebyly žádným způsobem přezkoumávány, a to ani náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka a jež nelze ani dle aktuální potřeby ihned snížit. Ve vztahu k ostatním životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje), se v zásadě jeví jako přijatelné, aby předchůdkyně žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci. To však nelze říct o nákladech spojených s bydlením. Právní předchůdkyně žalobkyně se nemůže své zákonné povinnosti zkoumat tzv. bonitu spotřebitele zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených klientem, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů. Takový přístup je nedostačují