4 C 105/2023-22 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 045,66 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne 18. 1. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 60 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázal se k jeho řádnému splácení spolu s poplatkem ve výši 61 040 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 120 Kč. Tuto svoji povinnost si však neplnil a uhradil dosud na pohledávku žalobkyně celkem částku 51 419,99 Kč. Následně byla pohledávka postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022 na žalobkyni. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 36 045,66 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 20 879,10 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 316,84 Kč, inkasního poplatku ve výši 6 902,20 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 476,20 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 6 616,6 Kč za dobu od 19. 6. 2020 do 20. 4. 2022 a smluvní pokuty ve výši 24 150,59 Kč. K posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně pouze uvedla, že nedisponuje důkazy k prokázání ověření úvěruschopnosti žalovaného a zároveň vzala svůj návrh částečně zpět. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 18. 1. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v den podpisu smlouvy žalovanému finanční prostředky ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit úvěr 17 pravidelnými měsíčními hotovostními splátkami ve výši 7 120 Kč spolu s úrokem sjednaným ve výši 6 973 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 36 300 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 5 767 Kč a inkasním poplatkem pro případ úhrad v hotovosti ve výši 12 000 Kč. Celková dlužná částka tak činila 121 040 Kč. Na straně č. 2 smlouvy bylo v oddílu Splatnost úvěru a výše úroku sjednáno, že v závislosti na délce splatnosti úvěru se uplatní pro splatnost úvěru v délce 17 měsíců smluvní úrok ve výši 15 %. Ve smluvních podmínkách bylo dále sjednáno, že dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou kterékoli platby dle smlouvy, stane se celý úvěr splatným. Pro případ prodlení s úhradou splátky byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky. Žalovaný převzal formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 4. V žádosti o úvěr ze dne 18. 1. 2019 žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádné vyživované děti do 26 let, bydlí ve vlastní nemovitosti a disponuje měsíčním příjem ze zaměstnání ve výši 17 627 Kč. V měsíčních výdajích byla uvedena u výdajů na bydlení a energie částka 2 500 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady částka 2 910 Kč a na měsíční splátky stávajících půjček částka 8 050 Kč. Žádné další doklady k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nepředložila. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022 a přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávek ze dne 21. 6 2022, odeslaného dle podacího archu žalovanému dne 23. 6 2022, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě deseti dnů. Předžalobní výzva ze dne 3. 10. 2022 byla žalovanému zaslána dle podacího archu dne 5. 10. 2022. 6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."). Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 96 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 12. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu v části, v níž se domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 24 150,59 Kč a částky 43 499,25 Kč, a to ještě před jednáním ve věci, soud řízení v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o. s. ř. částečně zastavil. 13. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitel a rovněž byl takto smluvně označen, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 14. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru finanční prostředky celkem ve výši 60 000 Kč, které měl žalovaný v souladu se smlouvou splatit společně se sjednaným úrokem, poplatkem a poplatkem za hotovostní inkaso splátek v pravidelných měsíčních splátkách. Tuto svou povinnost si však neplnil, když uhradil celkem pouze částku 51 419,99 Kč. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z. 15. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smluv úvěruschopnost žalovaného. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Co se týče příjmové stránky žalovaného, tak dle údajů uvedených v žádosti o úvěr měla být informace o příjmu žalovaného ověřena prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek, které žalobkyně nepředložila. Žalobkyně dále nedoložila žádné dokumenty týkající se výdajové stránky žalovaného, a to především doklad o výši nákladů spojených s bydlením a výši měsíčního splátkového zatížení žalovaného a tudíž není možno učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to s ohledem na shora citované ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je poskytovatel úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně dále dostatečně neověřovala výdaje žalovaného, když nepředložila, že by bylo nahlíženo do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, a zda se žalovaný v těchto databázích nachází či nikoliv, a jak a kde a jakým způsobem vlastně zkoumala jednotlivé výdaje žalovaného. 16. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která