4 C 158/2023-24 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou 3 560 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne 10. 3. 2022 smlouvu o úvěru ve znění dodatku, na jejímž základě byl žalované poskytnut neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr čerpala a zavázala se peněžní prostředky splatit ve lhůtě 23 dnů. Tuto svoji povinnost si však nesplnila. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 20 000 Kč, úroku ve výši 4 264 Kč, nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 690 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 560 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 10. 4. 2022 do zaplacení, který za dobu od 10. 4. 2022 do 5. 10. 2022 kapitalizovala částkou 1 146,03 Kč. Ode dne postoupení pohledávky neuhradila žalovaná na pohledávku žalobkyně ničeho. 2. Podáním ze dne 12. 7. 2023 vzala žalobkyně svůj návrh částečně ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 4 314 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 560 Kč bez udání důvodu zpět. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen "o. s. ř.), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 10. 3. 2022, ve znění dodatku ze dne 17. 3. 2022, soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 10. 3. 2022 smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr v celkové výši 20 000 Kč a žalované se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve lhůtě 9. 4. 2022. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve lhůtě 30 dnů od poskytnutí úvěru s možností prodloužení splatnosti úvěru až na 360 dnů. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Pro případ porušení povinnosti splatit úvěr byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné části jistiny. Důkazy k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně nebyly žalobkyní soudu předloženy. 5. Z výpisů z účtu žalobkyně u [právnická osoba] [číslo] ze dne 10. 3. 2022 a 17. 3. 2022 soud zjistil, že žalobkyně učinila ve prospěch účtu žalované č. [bankovní účet] dne 10. 3. 2022 platbu ve výši 8 000 Kč a dne 17. 3. 2022 platbu ve výši 17. 3. 2022. 6. Z výpisu z účtu žalobkyně u [právnická osoba] [číslo] ze dne 7. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaná zaslala žalobkyni ze svého účtu č. [bankovní účet] dne 7. 7. 2021 verifikační platbou ve výši 1 Kč 7. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 a společného prohlášení soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 10. 2022 bylo žalované zasláno dne 14. 10. 2022. Předžalobní výzva ze dne 31. 1. 2023 s výzvou k plnění byla žalované zaslána dle podacího archu dne 2. 2. 2023. 8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Dle ustanovení § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 13. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Podle § 96 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 16. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu v části, v níž se domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 560 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 4 314 Kč, a to ještě před jednáním ve věci, soud řízení v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o. s. ř. částečně zastavil. 17. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná je spotřebitelka, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 18. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne 10. 3. 2022 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou platně sjednána smlouva o úvěru, ve znění dodatku ze dne 17. 3. 2022, ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované celkem částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit ve stanovené lhůtě. Tuto svou smluvní povinnost žalovaná řádně a včas nesplnila, když dosud neuhradila na pohledávku žalobkyně ničeho. 19. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Z listin předložených žalobkyní nelze učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše příjmů a výdajů žalované ze spotřebitelem předložených listin. 20. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupu, které musí být ze strany věřitele pro jeho naplnění provedeny, stejně tak, že by výklad dané normy neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěru a také na žadatele o ně. Pokud však má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmu a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela zák