5 C 133/2022-54 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán uhradit žalobkyni částku 26 822,21 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že na základě smlouvy [číslo] ze dne 12. 6. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova] poskytla žalovanému revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 23,76 % ročně ve stanovených měsíčních splátkách. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, proto se stal dluh splatným v celém rozsahu ke dni 31. 8. 2021. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá částky 26 822,21 Kč (sestávající z jistiny 24 607,96 Kč, poplatků 633 Kč, poplatků za pojištění 509,25 Kč, náhrady nákladů za vymáhání 600 Kč a smluvní pokuty 472 Kč) spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 638,26 Kč za dobu od 12. 6. 2020 do 31. 8. 2021. Dále se žalobkyně domáhá smluvního úroku ve výši 23,76 % ročně a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně, a to vždy z částky 26 822,21 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena před poskytnutím úvěru na základě jím tvrzených příjmů a výdajů, dále předchůdkyně žalobkyně vycházela z dalších údajů jí sdělených, a to rodinného stavu, způsobu bydlení, pozice v zaměstnání, stáří bankovního účtu žalovaného atd. Současně byl žalovaný lustrován v registru dlužníků. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a o.s.ř. 3. Z předložených důkazních prostředků soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] byla dne 12. 6. 2020 uzavřena rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo]. Na základě této smlouvy bylo žalovanému zřízeno internetové bankovnictví. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný rovněž dne 12. 6. 2020 podepsali produktovou smlouvu označenou jako„ žádost/smlouva o klasickém úvěru [číslo] žádost/smlouva o revolvingovém úvěru“, z níž plyne, že žalovaný požádal o úvěr. Žalovaný v žádosti uvedl, že bydlí v nájmu, je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 16 842 Kč, celkové náklady domácnosti jsou 6 000 Kč měsíčně. Z informací o bonitě klienta – žalovaného bylo zjištěno, že ke dni 19. 10. 2020 měl celkovou výši úvěrů asi 249 140 Kč, celková výše jeho splátek činila 5 585 Kč měsíčně. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byl sjednán klasický úvěr. Žalovaný současně požádal o revolvingový úvěr, který žalobkyně schválila dne 11. 12. 2020. Žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec 25 000 Kč, který se zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 23,76 % ročně a měsíčním poplatkem za rezervaci úvěrových zdrojů 50 Kč, a to měsíčními splátkami ve výši minimálně 5 % dlužné částky. Současně bylo sjednáno pojištění schopnosti žalovaného úvěr splatit, za které se žalovaný zavázal hradit pojistné ve výši 5,99 % z měsíční splátky. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky, dále byl žalovaný povinen uhradit i náklady spojené s vymáháním 600 Kč a poplatek za odeslanou upomínku 100 Kč. Ze sazebníku pro úvěry byly ověřeno další účtované poplatky. Žalovanému byl poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly i produktové podmínky pro revolvingové úvěry a všeobecné obchodní podmínky. 4. Z výpisu čerpání a splátek bylo zjištěno, že žalovaný úvěr čerpal a postupně načerpal částku 24 607,96 Kč, přitom nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil 500 Kč. Kromě částky 24 107,96 Kč zůstal dlužen ke dni 20. 7. 2021 i úroky ve výši 2 638,26 Kč, poplatky za pojištění 509,25 Kč, poplatky za vymáhání 600 Kč, pokutu 472 Kč a částku 633 Kč představující poplatky za doplňkové služby. 5. Předchůdkyně žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy přípisem ze dne 30. 7. 2021 z důvodu nehrazení splátek žalovaným, úvěr se proto stal splatným ke dni 31. 8. 2021. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Současně byl doložen [anonymizováno] kodex [anonymizována tři slova]. Žalovaný byl informován o postoupení pohledávky dopisem ze dne 21. 9. 2021, který mu byl odeslán téhož dne. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 27. 9. 2021, a to do 7 dnů od odeslání výzvy. 6. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla podepsána smlouva o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 24 607,96 Kč, které žalovaný čerpal a které se zavázal vrátit sjednanými měsíčními splátkami spolu s úroky ve výši 23,76 % ročně. Protože žalovaný porušil podmínky smlouvy a splátky nehradil, mělo vzniknout dle smluvních ujednání právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat zaplacení celého neuhrazeného úvěru spolu se sjednanými poplatky, úroky a smluvní pokutou. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a to ve smyslu § 1879 o. z., který stanovuje, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ 7. Jelikož žalovaný ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ,„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Způsob, jakým měla předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 8. Postupuje-li poskytovatel v rozporu se shora citovanými ustanoveními, smlouva je absolutně neplatná (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatelka spotřebitelského úvěru zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, případně dopravu, stravování, ošacení apod. rovněž je třeba přihlédnout i k aktuálnímu dluhovému zatížení žadatele. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, doložením výdajů na byd