6 C 184/2023-26 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 23 242,20 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru dne 7. 10. 2020, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit předchůdkyni poplatek ve výši 12 888 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů za vyhodnocení úvěru a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala splatit ve 14 splátkách po 1 992 Kč do 7. 12. 2021. K prověření schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům předloženými žalovanou. Poskytnuté informace byly zaznamenány do žádosti o úvěr a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Doložení příjmu žadatele“. Přesto však žalovaná sjednané splátky nehradila, uhrazena byla pouze částka 8 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni ke dni 27. 10. 2022. Nyní tak žalovaná dluží na jistině celkem částku ve výši 10 960,38 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 3 397,72 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 7. 10. 2020 soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena dne 7. 10. 2020 smlouva o úvěru. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že při jejím uzavření převzala v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč. Žalované tak byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč a tato se zavázala uhradit jistinu a dále úrok ve výši 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 700 Kč. Žalovaná si zvolila hotovostní inkaso splátek (hotovostní) režim, kdy se zavázala dlužnou částku uhradit ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč v místě svého bydliště. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Dle smluvních podmínek byla úroková sazba sjednána ve výši 15 % p. a. Dle smluvních podmínek, pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. 4. Z žádosti o úvěr ze dne 7. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně doklady k prověření její úvěruschopnosti, a to složenky a výplatní pásku a pracovní smlouvu osoby žijící s žalovanou ve společné domácnosti. Žalovaná zde dále uvedla, že žije ve vlastní nemovitosti, je svobodná a nemá žádné vyživované dítě do 26 let. Jediný příjem žalované představoval invalidní důchod ve výši 4 260 Kč měsíčně. Měsíční výdaje žalované představovali částku 2 000 Kč na bydlení a energie, částku 3 860 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a částku 300 Kč na srážky ze mzdy, výživné. Z předložené nečitelné výplatní pásky soud nezjistil žádné skutečnosti. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávek byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě deseti dnů (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 11. 2022, podací lístek ze dne 11. 11. 2022). Předžalobní výzva byla žalované zaslána (předžalobní výzva ze dne 1. 3. 2023, podací lístek ze dne 3. 3. 2023). 6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."). Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná je spotřebitelka a rovněž byla takto smluvně označena, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 12. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že nikoliv. Byť žalobkyně předložila žádost o úvěr, ve které žalovaná uvedla výši svých příjmů a výdajů a uvedené doklady k výši pravidelných měsíčních průjmů žalované, žalobkyně nepředložila žádné listiny dokládající konkrétní výši pravidelných měsíčních příjmů žalované a výdajů žalované spojených s bydlením. Z listin předložených žalobkyní tak nelze učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše příjmů a výdajů žalované na bydlení z jí předložených listin. Žalovaná dále uvedla, že jejím jediným měsíčním příjmem je invalidní důchod ve výši 4 260 Kč. Tato skutečnost měla být pro právní předchůdkyni žalobkyně výstrahou svědčící o nepříznivé finanční situaci žalované a měla právní předchůdkyni žalobkyně vést k opravdu důslednému posouzení majetkových poměrů žalované a lustraci dostupných registrů. 13. Na základě shora uvedených skutečností má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice poskytla žalované na základě uzavřené smlouvy o úvěru celkem částku 15 000 Kč, nicméně již neposoudila řádně schopnost žalované úvěr splatit. V důsledku toho je smlouva o úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Podle § 588 o. z. se jedná o neplatnost absolutní, neboť smlouva odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Účastníkům z tohoto neplatného právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. 14. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava má představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Není pochyb o tom, že právo Evropské unie má aplikační přednost před právem českým, ať už na základě článku 10 či článku 10a Ústavy České republiky, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne 15. 6. 1964, Costa versus Enel (C -6/64). Směrnice přijaté Evropským parlamentem a Radou nemají tzv. přímý horizontální účinek a ted