6 C 257/2022-54 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 297,59 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o poskytnutí úvěru na nákup zboží a revolvingového úvěru ze 5. 5. 2020 prostřednictvím kreditní karty, na základě které se žalovaný zavázal splácet poskytnutý úvěr na nákup zboží celkem ve výši 12 472 Kč měsíčními splátkami ve výši 642,48 Kč při roční úrokové sazbě 21,26 % a zbývající část vyčerpaného úvěru v rámci úvěrového rámce sjednaného ve výši 30 000 Kč měsíčními splátkami v závislosti na aktuální výši vyčerpaného úvěrového rámce při roční úrokové sazbě 23,88 %. K prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že bonita žalovaného byla prověřována na základě informací získaných od žalovaného, aktuální výše částky životního minima a následným ověřením získaných informací nahlédnutím do databází SOLUS, NRKI, ISIR, centrální evidence exekucí, registru neplatných dokladů a registru hledaných osob. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil sjednané splátky úvěru řádně a včas, došlo k zesplatnění úvěru ke dni 24. 11. 2020 a ke dni podání žaloby pak vznikl žalobkyni nárok na zaplacení jistiny úvěru 29 992,53 Kč, splátek ve výši 3 409,38 Kč, poplatků za upomínky ve výši 650 Kč, smluvní pokuty celkem ve výši 798,50 Kč, úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni 14. 12. 2020 ve výši 162,11 Kč a úroku z prodlení z částky 33 401,91 Kč za dobu do 15. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle čl. 1 odst. 1 a 4 mandátní smlouvy ze dne 20.5.2013, uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] s. r. o. v postavení mandatáře, byla [právnická osoba] s. r. o. oprávněna uzavírat jménem žalobkyně a na její účet smlouvy o úvěru účelově určené na nákup zboží a další produkty. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a úvěrových podmínek [číslo] [anonymizováno] ze dne 1.1.2020 vč. sazebníku soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 5. 5. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru účelově určeném na nákup zboží a vydání a užívání kreditní karty s úvěrovým rámcem celkem ve výši 30 000 Kč. Poskytnutý revolvingový úvěr včetně nákladů se žalovaný zavázal splatit měsíčními splátkami sjednanými pro první část úvěrového rámce ve výši 642,48 Kč a ve zbývající části úvěrového rámce měsíčními splátkami ve výši dle aktuální výše úvěru, o jejichž aktuální výši měl být žalovaný informován výpisem z účtu. Dále byla sjednána pevná roční úroková sazba ve výši 21,26 % pro účelově určenou část úvěrového rámce a ve výši 23,88 % pro zbývající část úvěrového rámce. V čl. 5 odst. 5 úvěrových podmínek [číslo] [anonymizováno] ze dne 1.1.2020, které tvoří nedílnou součást úvěrové smlouvy, bylo sjednáno právo žalobkyně od smlouvy odstoupit a prohlásit úvěr za splatný, a to v případě prodlení žalovaného se splácením více než tří splátek a po zaslání předchozí výzvy k úhradě. V sazebníku byl dále účastníky sjednán poplatek ve výši 150 Kč za účelně vynaložené náklady související s odesláním upomínky a poplatek ve výši 200 Kč za účelně vynaložené náklady související s odesláním oznámení o odstoupení od smlouvy nebo o okamžité splatnosti jistiny úvěru. V čl. 5 odst. 2 byla sjednána smluvní pokuta za porušení povinnosti řádně splácet úvěr ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. 5. Žalovaný čerpal úvěr dle přehledu plateb dne 20. 5. 2020 částkou 12 472 Kč určenou na nákup zboží a dále v době od 20. 5. 2020 do 12. 7. 2020 částkami celkem ve výši 18 104,10 Kč a uhradil dle přehledu plateb pouze částku 1 015 Kč dne 10. 6. 2020. 6. Podáním ze dne 24. 11. 2020 žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného se splacením rozhodla o odstoupení od smlouvy o úvěru a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. K datu zesplatnění představoval dluh žalovaného celkem částku 34 966,04 Kč. 7. Předžalobní výzvy s výzvou k plnění ze dne 24. 5. 2021 a 25. 6. 2021 byly žalovanému zaslány dle podacího archu téhož dne. 8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 12. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 13. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitel, žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 14. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne 5. 5. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovaným platně sjednána prostřednictvím mandatáře [právnická osoba] smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku 12 472 Kč účelově určenou na nákup zboží a dále úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty s celkovou výší úvěrového rámce 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami. Tuto svou smluvní povinnost žalovaný řádně a včas nesplnil, když dosud uhradil na pohledávku žalobkyně pouze částku 1 015 Kč. 15. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smluv úvěruschopnost žalovaného. K této skutečnosti byla žalobkyně poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Dle vyjádření žalovaného představoval příjem žalovaného částku 21 000 Kč, celkové výdaje na bydlení částku 2 000 Kč a splátky dalších úvěrů 0 Kč. Žalobkyně pak dle svého vyjádření vycházela při stanovení disponibilního zůstatku příjmu žalovaného vzhledem k měsíční splátce ve výši 1 628 Kč z příjmu žalovaného ve výši 21 000 Kč a dále z výdajů žalovaného na bydlení pouze ve výši 2 000 Kč, blíže neurčené částky životního minima žalovaného ve výši 6 000 Kč a výdajů na splátky dalš