4 C 56/2024-38 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 11 400 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyní žalobkyně“), se žalovanou dne 15. 6. 2020 uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 300 Kč s tím, že poslední splátka je splatná dne 9. 8. 2021. K prověřování schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla s odbornou péčí posouzena na základě zhodnocení informací sdělených žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a jejich následným ověřením oproti dokladům vyžádaným od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr a ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu žadatele“. Žalovaná nedostála své povinnosti ze smlouvy, když uhradila pouze 8 430 Kč, přičemž poslední splátku uhradila dne 20. 12. 2021. Žalovaná tak zůstala žalobkyni dlužna jistinu ve výši 8 866,74 Kč, úhradu za hotovostní inkaso ve výši 2 533,26 Kč, úrok ve výši 3 682,61 Kč za období od 10. 8. 2021 do 1. 6. 2023 z dlužné jistiny a zákonný úrok z prodlení ve výši 1 383,83 Kč (za dobu od 10. 8. 2021 do 1. 6. 2023). S ohledem na prodlení žalované žalobkyně dále požadovala úrok z úvěru ve výši 22,62 % ročně z dlužné jistiny 8 866,74 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 8 866,74 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla následně smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.3. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 15. 6. 2020 sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalované ve výši 4 000 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 32,15 % p. a. Částka 10 000 Kč byla žalované vyplacena v hotovosti ke dni podpisu smlouvy. Ve smlouvě dále bylo pro případ prodlení zákazníka se zaplacením příslušné splátky oprávnění žalobkyně žádat mimo jiné úhradu celé dosud nesplacené jistiny (smlouva o úvěru). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisy právní předchůdkyně i žalobkyně ze dne 23. 6. 2023, sdělení žalobkyně bylo odesláno téhož dne (smlouva o postoupení pohledávek, Seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalovaná byla předžalobní výzvou ze dne 29. 9. 2023 odeslanou 2. 10. 2023 vyzvána k úhradě dlužné částky do 14. 10. 2023 (předžalobní výzva, podací lístek).4. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je svobodná, od května 2019 zaměstnána na hlavní pracovní poměr s čistým měsíčním příjmem ve výši 11 337 Kč, žije v nájemním bydlení se 2 nezaopatřenými dětmi, pobírá státní sociální podporu ve výši 1 820 Kč a další příjmy činí 2 500 Kč měsíčně. Výdaje žalované činily 3 950 Kč na bydlení, 6 320 Kč osobní výdaje a splátky úvěrů ve výši 700 Kč. Žalovaná v žádosti dále uvedla, že je proti ní vedena 1 exekuce. K žádosti měly být připojeny nájemní smlouva, doklad SIPO, pracovní smlouva, bankovní výpis, rozhodnutí o přiznání výživného a složenky (žádost o úvěr). Žalobkyně z uvedených dokladů předložila kopii první strany pracovní smlouvy bez podpisu žalované či zaměstnavatele s uvedením, že „zaměstnanec nastoupí do práce dne 9. 5. 2019“, dále poslední stranu smlouvy obsahující podpis žalované a , tituly před jménem, , jméno FO, , z textu lze usuzovat, že se jedná o část nájemní smlouvy. Součástí dokladů přiložených k žádosti o úvěr byly také obtížně čitelné scany výpisů z účtu za období duben a květen 2020, z nichž je seznatelný příjem ze zaměstnání a ošetřovné a dále platby ve výši 8 500 Kč s označením „nájem“. Dle poštovních poukázek bylo k rukám žalované v měsících březen, duben a květen 2020 zasláno výživné ve výši 1 500 Kč/měsíc. Žalovaná žalobkyni předložila také první stranu rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ve věci , spisová značka, , z něhož plyne, že žalované byla do péče svěřena nezletilá dcera (viz. doklady ke kartě zákazníka).5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Soud dále ve věci aplikoval zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), a to ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, tj. ke dni 15. 6. 2020. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.11. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.12. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., na základě které byly žalované v hotovosti vyplaceny peněžní prostředky ve sjednané výši a žalovaná se zavázala vrátit tyto prostředky ve sjednaných splátkách spolu s poplatkem za sjednanou dobu řádného trvání sm