4 C 72/2024-45 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 18 016 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 6 320 Kč. Svoji žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál , Anonymizováno, uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované dne 19. 8. 2020 poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 0,90 % denně z vypůjčené částky do 2. 9. 2020. Celková částka k úhradě žalovanou činila 18 016 Kč. K prověřování schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalované nahlédnutím do databáze SOLUS, dále vycházela z informací získaných ze žalovanou vyplněného dotazníku, z výstupů aplikace Kontomatik a žalovanou předložených dokladů. Mimo uvedené byla také zohledněna skutečnost, že žalovaná splnila předchozí závazek uzavřený se žalobkyní. Žalovaná však žalobkyni na předmětnou pohledávku nic neuhradila. S ohledem na prodlení žalované žalobkyně dále požadovala úrok z prodlení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.3. Mezi žalobkyní a žalovanou byla prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva č. , hodnota, o neúčelovém spotřebitelském úvěru, kterou se žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 16 000 Kč, a to na označený účet žalované , tel. číslo, a žalovaná se zavázala poskytnutou částku splatit společně s úrokem ve výši 0,9 % z vypůjčené částky denně; celková dlužná částka ke dni splatnosti činila 18 016 Kč, splatná byla jednorázově do 14 dnů od odeslání finančních prostředků žalobkyní. Dle smluvních ujednání se za datum uzavření smlouvy považuje datum odeslání finančních prostředků klientovi. Pro případ prodlení žalované s úhradou splátek si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny (smlouva o úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly i , právnická osoba, podmínky, v jejichž článku 4 byl popsán způsob uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku (, právnická osoba, podmínky). Dne 19. 8. 2020 byla na účet žalované zaslána částka 16 000 Kč s označením „Půjčka dle smlouvy , Anonymizováno, “ (výpis z účtu žalobkyně). Téhož dne byla žalované vystavena faktura č. , tel. číslo, na částku 18 016 Kč se splatností dne 2. 9. 2020 (faktura č. , tel. číslo, ). Dopisem ze dne 6. 12. 2023, odeslaným téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné jistiny ve výši 16 000 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 2 016 Kč, úrokem z prodlení a smluvní pokutou ve výši 6 320 Kč do 7 dnů od odeslání dopisu (předžalobní upomínka, potvrzení o odeslání písemnosti).4. K prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně soudu předložila blíže neurčený printscreen dotazníku a bank statement data z blíže neurčeného zdroje, oba v anglickém jazyce. Současně byly předloženy scan občanského průkazu žalované a výplatní pásky za měsíce duben až červenec 2020, z nichž vyplývá příjem žalované za uvedené měsíce.5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Podle § 570 odst. 1 o. z., právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“9. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Soud dále ve věci aplikoval zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), a to ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, tj. ke dni 19. 8. 2020. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.12. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.13. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, a žalovaná se zavázala tyto prostředky jednorázově vrátit do 2. 9. 2020 s úrokem ve výši 0,9 % denně z poskytnuté částky, tedy celkem částku 18 016 Kč. Tuto svou smluvní povinnost žalovaná řádně a včas nesplnila, když dosud neuhradila na pohledávku žalobkyně ničeho.14. Jelikož žalovaná v daném smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, zatímco žalobkyně je podnikající právnickou osobou, je třeba vzniklý závazkový vztah mezi účastníky posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud je tedy povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle