13 C 135/2025-23 — Okresní soud v Hodoníně

Žalobkyně se domáhala zaplacení 13 252,96 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovanou uzavřela dne 3. 5. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalované částku v celkové výši 5 800 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny ve výši 5 800 Kč zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny, poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč a poplatek za službu „Informační SMS servis“ ve výši 28,80 Kč, přičemž celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala žalobkyni splatit v pravidelných denních splátkách. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů, které jí sdělila žalovaná (počet členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje, čisté měsíční příjmy) a dále nahlédla do příslušných registrů (NRKI, BRKI, CEE, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registr hledaných osob, registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík, registr „sankční seznamy“ a interní registry). Posouzení úvěruschopnosti žalované bylo provedeno podle interní metodiky schválené ČNB. Žalobkyně dále uvedla, že případně vycházela i z žalovanou předložených výpisů z účtu a výplatních pásek. Žalovaná sjednané splátky řádně nehradila, proto žalobkyně vypověděla smlouvu a celý úvěr zesplatnila dne 23. 1. 2025. Žalobkyně proto v žalobě po žalované požadovala jistinu ve výši 5 800 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 115,42 Kč, poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč, poplatek za službu „Informační servis“ ve výši 28,80 Kč, smluvní úrok ve výši 7 042,40 Kč a dále požadovala smluvní pokutu ve výši 101,34 Kč a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 109,22 Kč za období od 23. 1. 2025 do zaplacení.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 3. 5. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout na její účet č. , č. účtu, částku až do výše 5 800 Kč, kdy tento bezúčelový úvěr bylo možno čerpat i opakovaně. Žalovaná se pak zavázala úvěr spolu s úrokem ve výši 1,016 % denně vrátit do data splatnosti, a to v pravidelných denních splátkách, kdy první splátka byla splatná 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru, každá denní splátka pak byla splatná 29. den následující pod dni výpočtu dané denní splátky. Aktuální výše splátek byla k dispozici v klientské sekci. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni taktéž ověřovací poplatek ve výši 1 Kč a poplatek za vyplacení tranše úvěru, který činil 1,99 % z čerpané částky, a dále se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni poplatky za následující volitelné služby, v případě, že tyto služby aktivuje: za službu „Klidné spaní“ částku 3,66 Kč denně (tj. za možnost odkladu splatnosti splátek o 60 dní), za službu „Presto“ částku 165 Kč (tj. za expresní vyplacení každé tranše úvěru) a za službu „informační SMS servis“ částku 0,96 Kč denně. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientského profilu, do něhož se žalovaná přihlásila pomocí dvou faktorového ověření. Předpis denních splátek tvořil přílohu č. 1 smlouvy. Totožnost žalované při uzavírání smlouvy byla ověřena z kopie občanského průkazu a dále prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (viz dokument autorizace ověření totožnosti). Ve smlouvě je stanoveno, že v případě prodlení žalované je žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do jejího zaplacení. Součástí smlouvy o úvěru byl i „Souhlas se zpracováním osobních údajů“, „Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“ a Všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně dále doložila dokument „Informace pro spotřebitele“.Z přehledu bankovních transakcí plyne, že žalobkyně zaslala na účet žalované č. , č. účtu, dne 3. 5. 2024 částku 5 800 Kč.Postup žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti klientů byl popsán v dokumentu „Obecné principy posuzování a filozofie Společnosti“, z něhož vyplynulo, že žalobkyně prověřuje klienta v řadě registrů (zejména v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů a dalších), dále vychází z informací poskytnutých klientem a výpočtu, který učiní na základě takto získaných poznatků. Podpůrně žalobkyně využívá i výpisy z účtu či přístup k transakční historii klienta a jiné doklady o příjmech. Pověřený pracovník žalobkyně ověřuje, zda jsou ke všem uvedeným významným příjmům žadatele doloženy odpovídající doklady. Co se týče výdajů pracuje žalobkyně nejenom s údaji uvedenými klientem, ale i s faktickým dopočítáváním výdajů spotřebitele, kterým určuje jejich minimální výši mimo jiné s ohledem na situaci ve společně hospodařící domácnosti spotřebitele a region trvalého bydliště; v této souvislosti považuje všechny údaje uvedené spotřebitelem za pravdivé, avšak pokud má důvodné pochybnosti o pravdivosti některých údajů, považuje takovou skutečnost za pokus o úvěrový podvod a předá podnět příslušným orgánům PČR. I přes to žalobkyně údaje o výdajích uvedené spotřebitelem nejen prověřuje, ale i je konfrontuje s obvyklými minimálními výdaji tak, jak s nimi pracuje zákon č. 110/2006 Sb. Výdaje použité ve výpočtu úvěruschopnosti tak nejsou stanoveny pouze na tvrzení spotřebitele, ale odpovídají vždy alespoň minimální výši výdajů, které vycházejí z údajů státní správy. Vypočítané výdaje se tak rovnají (výdajům uvedeným spotřebitelem v žádosti o spotřebitelský úvěr/počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem) + výše životního minima pro společně hospodařící domácnost spotřebitele + rezerva pro výdaje.Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti pak plynou konkrétní údaje o žalované, z nichž žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela. Žalovaná v době poskytnutí úvěru měla žít v domácnosti s dalšími dvěma osobami, přičemž dvě osoby (včetně žalované) v domácnosti měly mít pravidelný příjem. Co se týká příjmu žalované, tak při podání žádosti o úvěr uvedla částku 10 000 Kč měsíčně. Žalobkyně přitom vycházela z ověřeného čistého měsíčního příjmu 10 108 Kč. Stran měsíčních výdajů žalovaná uvedla, že tyto činí 8 000 Kč na bydlení a 3 000 Kč na ostatní zbytné výdaje; žalobkyně zvažovala výdaje v minimální výši 8 170 Kč a dále rezervu ve výši 780 Kč. Disponibilní příjem žalované tak dle výpočtu žalobkyně činil 1 800 Kč.Dle dokumentu „Identifikované příjmy“ činila výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované 10 108 Kč.Předžalobní výzvou ze dne 20. 1. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky, a to do tří dnů. Výzva byla téhož dne odeslána, což žalobkyně doložila podacím lístkem. Rovněž emailovou zprávou ze dne 23. 1. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky.Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s její podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně sp