13 C 166/2025-62 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 56 807 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastnicemi byla dne 28. 11. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované 35 000 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem ve výši 76,06 % ročně v 36 splátkách po 2 836 Kč měsíčně (a to včetně úhrady za pojištění ve výši 348 Kč měsíčně). Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že vycházela z dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů, zejména z dokladů o příjmech, prohlášení žalované apod. Dále si ověřila úvěrovou historii žalované v registrech SOLUS a NRKI a prověřila si, že nebyla v době žádosti o úvěr evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí dluh ve stádiu žalobního vymáhání, její doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný a ani její zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Za pomoci zjištěných údajů byl poté proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), na základě něhož bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí úvěru. Žalovaná však poskytnutý úvěr řádně nesplácela, uhradila pouze 5 splátek po 2 839 Kč; v důsledku prodlení žalované se splácením došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 28. 7. 2024. Žalovaná následně již ničeho neuhradila, tedy celkem uhradila toliko 14 195 Kč. Kromě dlužné jistiny spolu s přirostlým úrokem ve výši 39 741 Kč, žalobkyně požadovala zaplacení poplatků za pojištění ve výši 1 044 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, smluvní pokuty ve výši 14 624,32 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 488,52 Kč (tj. ve výši 76,06 % ročně z částky 33 452,81 Kč od 30. 7. 2024 do 20. 8. 2024), úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 33 452,81 Kč od 21. 8. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od 30. 7. 2024 dosáhne částky 107 611 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 183 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení.2. Podáním ze dne 25. 8. 2025 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 18 594 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 594 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, dále co do částky 14 624,32 Kč (smluvní pokuta) a dále co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 488,52 Kč (ve výši 76,06 % ročně z částky 33 452,81 Kč od 30. 7. 2024 do 20. 8. 2024), úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 33 452,81 Kč od 21. 8. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od 30. 7. 2024 dosáhne částky 107 611 Kč s tím, že důvody částečného zpětvzetí blíže nespecifikovala a uvedla jen, že se rozhodla některé nároky neuplatňovat.3. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce za řízení vzít návrh zpět. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy soud řízení co do shora uvedených částek (představujících část jistiny, smluvní pokuty, náklady a výše specifikované příslušenství) zastavil.4. Po částečném zpětvzetí se žalobkyně domáhala zaplacení jistiny ve výši 20 805 Kč (přičemž platby žalované v celkové výši 14 195 Kč zohlednila jako platby na jistinu) a poplatků za pojištění ve výši 2 784 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 589 Kč za období od 30. 7. 2024 do zaplacení.5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř., soud rozhodl bez nařízení jednání.6. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že účastnice sjednaly dne 28. 11. 2023 návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvu o úvěru č. , hodnota, , ve znění dodatku č. 1 z téhož dne, v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splatit při sjednaném úroku ve výši 76,06 % ročně v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 2 839 Kč se splatností vždy k 22. dni měsíce. V příloze č. 1 se strany dohodly na sjednání pojištění schopnosti žalované splácet úvěr na základě její přihlášky do pojištění ze dne 28. 11. 2023. Žalované byl sjednán balíček pojištění s měsíční úhradou za pojištění ve výši 348 Kč. O schválení smlouvy zaslala žalobkyně žalované oznámení ze dne 30. 11. 2023, které jí dle dodejky bylo doručeno dne 5. 12. 2023. Z odstavce 6.1. smlouvy vyplývá povinnost žalované uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se ocitne v prodlení delším než 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dle odstavce 6.5. smlouvy je žalovaný v případě, že po zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího úplného zaplacení. Z odstavce 2.2. smlouvy vyplývá také to, že sjednaný úrok za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru (podle bodu 6.3 smlouvy k zesplatnění postačuje, dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části delší než 65 dnů), kdy tento úrok přirůstá pouze k původní nesplacené jistině zahrnuté při zesplatnění do nové jistiny úvěru, a to až do úplné úhrady. Dále žalobkyně předložila „Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, v němž byly shrnuty podmínky poskytnutého úvěru, a také splátkový kalendář, informace o pojištění a dokument „Podpis na dálku“, v němž byly popsány hlavní kroky při sjednání spotřebitelského úvěru. V prohlášení klienta ze dne 28. 11. 2023 žalovaná mimo jiné potvrdila, že veškeré informace, které žalobkyni v souvislosti s uzavřením smlouvy poskytla, jsou úplné a pravdivé.7. Z hodnocení klienta ze dne 28. 11. 2023 plyne, že žalovaná měla být v té době zaměstnána na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši 23 606 Kč. Výdaje žalované byly v hodnocení klienta vyčísleny částkou 8 775 Kč s tím, že částka 4 860 Kč představovala životní minimum a částku ve výši 3 915 Kč tvořily náklady na bydlení. Jiné výdaje ve formuláři uvedeny nebyly. Dále je zde uvedeno, že žalovaná je svobodná a bydlí u rodičů. Ohledně ověřování příjmové stránky žalované předložila žalobkyně dvě potvrzení o platbě, z nichž je patrné, že dne 18. 10. 2023 došla na bankovní účet, kde je jako majitel uvedena žalovaná, žalované mzda ve výši 24 529 Kč a dne 20. 11. 2023 jí na tento účet došla mzda ve výši 22 909 Kč, a to v obou případech z účtu s názvem , právnická osoba, Dle výpisu z registru SOLUS neměla žalovaná v registru záznam. Z výpisu NRKI soud zjistil, že žalovaná si historicky žádala o úvěr u šesti jiných finančních institucí či bank aktuálně se součtem celkové zbývající částky k doplacení 69 131 Kč, přičemž měla dluh po splatnosti ve výši 26 000 Kč.8. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 35 000 Kč vyplacena dne 29. 11. 2023 na účet uvedený ve smlouvě. Vlastnictví předmětného účtu žalovanou bylo doloženo výš zmíněnými potvrzeními o platbě. Dále byla výplata úvěru doložena i výpisem z účtu žalobkyně. Skutečnost, že předmětný účet patří žalované vyplývá i z listiny „Základní informace o klientovi“.9. Z karty klienta je patrné, že žalovaná uhradila pouze prvních pět splátek, tj. 5 x 2 839 Kč.10. Žalobkyně průběžně (dopisem ze dne 24. 6. 2024 a ze dne 23. 7 2024) vyzývala žalovanou k úhradě dlužných splátek, nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením a smluvní pokuty a upozorňovala ji na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne 28. 7. 2024 (oznámení) žalobkyně oznámila žalované, že využila možnosti celý úvěr zesplatnit a vyzvala ji k úhradě celkové dlužné částky 42 183 Kč do 10 dnů od odeslání této výzvy.11. Předžalobní výzvou ze dne 7. 11. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy, přičemž dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána téhož dne.12. Je zjevné, že mezi účastníky mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“13. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.14. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebite