14 C 21/2025-25 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkové částky 23 208 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se žalovaným uzavřela dne 15. 10 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 22. 10. 2023, na základě které poskytla žalovanému na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit společně s příslušenstvím (tj. celkem částku 23 285 Kč) do 2. 11. 2023. Tato smlouva byla uzavřena v elektronické podobě po provedení registrace žalovaného na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. K tomu, zda, jakým způsobem a s jakým výsledkem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že důkazy o posuzování úvěruschopnosti nedisponuje. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy nedostál a právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté finanční prostředky nesplatil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně po žalovaném požadovala vedle dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 385 Kč (tvořeného ve skutečnosti nesplaceným úrokem ve výši 3 285 Kč a paušálními náhradami nákladů na upomínání ve výši 100 Kč), smluvní pokuty ve výši 3 060 Kč, nákladů spojených s mimosoudním vymáháním pohledávky ve výši 48 Kč a s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou rovněž kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 3. 11. 2023 do 4. 4. 2024 ve výši 1 257,53 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny za dobu od 6. 4. 2024 do zaplacení.2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 11. 7. 2025, č. j. 14 C 21/2025-15 bylo řízení částečně zastaveno, a to ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 3 385 Kč a ohledně smluvní pokuty ve výši 3 060 Kč. Žalobkyně vzala žalobu zpět s odůvodněním, že tak činí po revizi žalovaných částek.3. Po částečném zastavení řízení tak bylo řízení nadále vedeno pro jistinu ve výši 20 000 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč, pro kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 257,53 Kč a pro zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 6. 4. 2024 do zaplacení.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř., soud rozhodl bez nařízení jednání.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, byla dne 15. 10. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 7 300 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím ve výši 1 329 Kč, nejpozději do 2. 11. 2023. Dne 22. 10. 2023 byl uzavřen dodatek se smlouvě č. , hodnota, , jímž došlo ke změně výše poskytnuté částky na 20 000 Kč a žalovaný byl zároveň povinen splatit i úrok ve výši 3 285 Kč (tj. celkem byl povinen vrátit 23 285 Kč).Ve smlouvě se strany dále dohodly, že v případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli část závazku řádně a včas, je žalovaný povinen zaplatit předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, dále úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a dále poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku 50 Kč (nejvýše tři zpoplatněné upomínky). Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky předchůdkyně žalobkyně pro poskytování úvěrů splatných jednorázově, které žalobkyně doložila. Smlouva byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s Obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně, dle kterých je k uzavření první smlouvy třeba generování návrhu smlouvy věřitelem, přijetí návrhu smlouvy klientem prostřednictvím provedení registrace a provedení verifikační platby klientem a k uzavření každé další smlouvy je třeba generování návrhu smlouvy věřitelem a kliknutí na tlačítko „uzavřít smlouvu“ v uživatelském profilu klienta. Odeslání verifikační platby ve výši 0,01 Kč dne 4. 3. 2023 dokládá výpis z účtu právní předchůdkyně žalobkyně, na němž je u názvu protiúčtu viditelné jméno žalovaného. Dle dalších doložených výpisů z účtu právní předchůdkyně žalobkyně byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného uvedený ve smlouvě zaslána dne 15. 10. 2023 částka 7 300 Kč a dne 22. 10. 2023 částka 12 700 Kč.6. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 15. 4. 2024, jímž byl žalovaný zároveň vyzván k úhradě dlužné pohledávky do 10 dnů po obdržení dopisu; dopis byl dle podacího archu odeslán dne 16. 4. 2024. Rovněž dopisem ze dne 2. 5. 2024 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky a žalovaný byl zároveň vyzván k úhradě dluhu nejpozději do 20. 5. 2024. Dále měl být žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 9. 6. 2024 dopisem ze dne 20. 5. 2024. Konečně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných pohledávek vzniklých z titulu úvěrové smlouvy do 31. 10. 2024 předžalobní výzvou ze dne 17. 10. 2024 odeslanou dle podacího archu dne 21. 10. 2024. Dále žalobkyně doložila výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, z něhož plyne, že v rámci úkonů realizovaných ve fázi mimosoudního vymáhání pohledávky byl žalovanému zaslán dopis ze dne 20. 5. 2024.7. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“8. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.9. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“10. Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“11. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“12. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 1