14 C 44/2025-30 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 16 218,20 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . se žalovaným uzavřela dne 22. 8. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 19 460 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku právní předchůdkyni žalobkyně splácet v ujednaných splátkách. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně www., Anonymizováno, .cz, kde si žalovaný zvolil parametry úvěru, následně se zaregistroval a seznámil se s podmínkami smlouvy; po ověření jeho úvěruschopnosti odeslal návrh na uzavření smlouvy kliknutím na tlačítko „podpis“; původní věřitelka mu pak prostřednictvím klientského profilu a emailu sdělila souhlas s uzavřením smlouvy. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr, k tomu žalobkyně uvedla, že původní věřitelka požadovala doložení příjmu žalovaného, případně mohl žalovaný využít služeb Instantor či Kontomatik, které disponují licencí pro přístup k osobním bankovním údajům. Právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě údajů sdělených žalovaným a dále provedla lustrace ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI); sám žalovaný prohlásil, že má pravidelný příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit. Úvěruschopnost byla ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž žalovanému byla ponechána rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku (těchto 10 % se přitom musí rovnat minimálně životnímu minimu). Žalovaný původní věřitelce poskytl výpis z bankovního účtu od společnosti Kontomatik. Žalovaný svým závazkům ze smlouvy nedostál, když nehradil splátky řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr zesplatnila. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 17 020,20 Kč. Žalobkyně v žalobě po žalovaném požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 16 218,20 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 218,20 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . byla dne 22. 8. 2023 uzavřena smlouva spotřebitelském úvěru číslo: (, Anonymizováno, ), na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení bezúčelový, nezajištěný s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr) na dobu neurčitou s úvěrovým limitem 16 220 Kč s tím, že finanční částka bude poskytnuta žalovanému na jeho bankovní účet číslo , č. účtu, . Žalovaný se pak zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet společně s úrokem ve výši 457,50 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 19. dni v měsíci. Žalovaný byl povinen uhradit dle své volby alespoň minimální platbu nebo dlužnou částku (minimální platba se rovná 10 % jistiny plus veškeré úroky a penále přirostlé během doby čerpání úvěru, nejméně však 500 Kč, pokud 500 Kč přesáhne celkovou dlužnou částku, bude žalovaný hradit pouze dlužnou částku). Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku shora popsaným způsobem. Součástí smlouvy bylo čestné prohlášení žalovaného, kde je uvedeno, že žalovaný je svobodný, není na něm závislá žádná další osoba a jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 32 000 Kč. Dále je zde uvedeno, že měsíční výdaje domácnosti žalovaného činí 4 000 Kč a že žalovaný nesplácí jiné úvěry. Žalovaný čestně prohlásil, že veškeré údaje uvedl správně a nezamlčel žádné podstatné údaje. Přílohu A smlouvy tvořily Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o spotřebitelském úvěru (revolvingový úvěr) uzavřené se společností , právnická osoba, ., přílohu B smlouvy představovaly STANDARDNÍ INFORMACE O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU. Žalobkyně doložila i kopii občanského průkazu žalovaného.4. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného od společnosti Kontomatik za období od 28. 2. 2023 do 22. 8. 2023 soud zjistil, že žalovanému na účet počínaje měsícem červen 2023 (mzda za 5/2023) docházela pravidelně mzda od společnosti , právnická osoba, . Z pravidelných výdajů byly zjištěny toliko pravidelné měsíční platby za internet a televizi v částce 697 Kč a platby společnosti Netflix.com v částce 319 Kč. Dále bylo zjištěno nemalé množství odchozích úhrad společnostem tipsport.cz a sazka.cz s označením „gambling“.5. Dle doložených potvrzení o provedených platbách byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného číslo , č. účtu, zaslána dne 22. 8. 2023 částka 16 220 Kč, dne 20. 9. 2023 částka 1 600 Kč a dne 19. 10. 2023 částka 1 640 Kč.6. Emailovou zprávou ze dne 19. 2. 2024 bylo žalovanému oznámeno, že úvěr byl zesplatněn a žalovaný byl vyzván k naléhavému zaplacení dlužné částky.7. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost , právnická osoba, . a na základě další smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla poté tato pohledávka postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 6. 2025, v němž byl žalovaný zároveň vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů.8. Žalovaný byl dále vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů předžalobní upomínkou ze dne 2. 6. 2025, k níž žalobkyně doložila podací lístek z téhož dne.9. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“10. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně (i její právní předchůdkyně) je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.11. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“12. Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit, je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“13. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“14. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na zá