20 C 191/2025-88 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 47 757 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že tuto částku požaduje z titulu bezdůvodného obohacení. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , dále jen „, Anonymizováno, “ uzavřela s žalovaným 9. 2. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému částku 34 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s touto smlouvou, se žalovaný zavázal zaplatit další částku ve výši 41 501Kč, která však není předmětem tohoto sporu. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 24měsíčních splátkách po 3 146 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 2. 2024. Žalovaný za celou dobu uhradil pouze 18 876 Kč. Žalobkyně tedy po žalovaném požadovala uhrazení dlužné jistiny ve výši 15 124,00 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 34 000 Kč a částkou ve výši 18 876 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 580,14 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny od 10. 2. 2024 do 21. 10. 2024, úroků z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 124 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Dále žalobkyně uvedla, společnost , Anonymizováno, uzavřela s žalovaným dne 8. 11. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému částku 80 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s touto smlouvou, se žalovaný zavázal zaplatit další částku ve výši 46 310 Kč, která však není předmětem tohoto sporu. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 24měsíčních splátkách po 5 263 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 11. 2023. Žalovaný za celou dobu uhradil pouze 47 367 Kč. Žalobkyně tedy po žalovaném požadovala uhrazení dlužné jistiny 32 633 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 80 000 Kč a částkou ve výši 47 367 Kč zaplacenou žalovaným na tuto jistinu; kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 731,79 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně počítaný z dlužné jistiny od 9. 11. 2023 do 21. 10. 2024), úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 32 633 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Předmětné pohledávky byly na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 postoupeny na žalobkyni, a to s účinností ke dni 21. 10. 2024.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 2. 2022 soud zjistil, že tato smlouva je podepsána jak ze strany žalovaného, tak ze strany , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 34 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal předmětnou částku společně s částkou 38 405 Kč představující poplatek vrátit v 24měsíčních splátkách po 3 146 Kč. Současně s tím měl uhradit pojištění ve výši 3 096 Kč. Před poskytnutím úvěru, žalovaný vyplnil zákaznickou kartu, ve které uvedl, že jeho příjem činí 19 214 Kč, jeho výdaje jsou ve výši 7 000 Kč, interní splátky , Anonymizováno, ve výši 5 263 Kč, má účet, je zde uvedeno, že předložil pracovní smlouvu ze dne 31. 5. 2022, tedy z doby pozdější, než byla zákaznická karta a měly být předloženy výplatní pásky za listopad a prosinec, rok uvedený není. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil 15 124 Kč.4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 11. 2021 soud zjistil, že tato smlouva je podepsána jak ze strany žalovaného, tak ze strany , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 80 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal předmětnou částku společně s částkou 43 214 Kč představující poplatek vrátit v 24měsíčních splátkách po 5 263 Kč. Současně s tím, měl uhradil pojištění ve výši 3 096 Kč. Žalovaný byl rovněž informován o zařazení do pojistného programu. K této smlouvě byla předložena vyplněná zákaznická karta, která však nebyla datovaná, ze které soud zjistil, že je zde uvedeno, že pracuje na plný úvazek, jeho příjem činí 20 250 Kč, nemá kreditní kartu, opětovně je zde uvedeno, že předložil pracovní smlouvu ze dne 31.5. 2022 a měly být předloženy výplatní pásky za srpen a září, když nebyl uveden rok. Ze záznamu o opravě písemné chybí týkající se smlouvy č. , hodnota, , když tento záznam směřoval k zákaznické kartě, bylo doplněno datum 6. 11. 2021, když však na druhé straně bylo uvedeno datum 8. 11. 2021, tedy není jednoznačné, které datum má být v zákaznické kartě. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil 47 367 Kč.5. Předžalobní upomínka ze dne 31. 12. 2024, byla žalovanému odeslána téhož dne.6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024, včetně potvrzení o uhrazení úplaty ze dne 22. 10. 2024, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024, které bylo žalovanému zasláno dne 11. 11. 2024 a byl současně vyzván, aby dlužnou částku ve lhůtě 10 dnů zaplatil, soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena na současnou žalobkyni, ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“.7. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly podepsány dvě smlouva o úvěru dle § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě čehož žalovaný v hotovosti od Provident obdržel dne 9. 2. 2022 částku 34 000 Kč a dne 8. 11. 2021 částku 80 000 Kč.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.9. V rámci výše popsaných smluvních vztazích žalovaný vystupoval jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.10. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi