22 C 161/2025-52 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 39 514 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne 17. 9. 2021 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla 27 000 Kč. Poskytnutou částku se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 28,84 % ročně v 48 splátkách po 954 Kč měsíčně. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů, zejména z dokladů o příjmech, prohlášení žalovaného apod. Dále si žalobkyně ověřila úvěrovou historii žalovaného v registrech SOLUS a NRKI a prověřila si, že nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí dluh ve stádiu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný a ani jeho zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Za pomoci zjištěných údajů byl poté proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), na základě něhož bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí úvěru. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplácel, když ve splátkách uhradil toliko 11 699,75 Kč, v důsledku nesplácení pak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 24. 2. 2025. Žalovaný následně již ničeho neuhradil. Kromě dlužné jistiny spolu s přirostlým úrokem ve výši 33 493 Kč, žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 498 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 123,97 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 22 813,32 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od 26. 2. 2025 dosáhne částky 54 950 Kč a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z dlužné částky 34 391 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení.2. Podáním ze dne 18. 8. 2025 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 19 090,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 090,75 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení, dále co do částky 5 123,97 Kč (smluvní pokuta) a dále co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 22 813,32 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení, s tím, že důvody částečného zpětvzetí blíže nespecifikovala.3. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce za řízení vzít návrh zpět. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy soud řízení co do shora uvedených částek (představujících část jistiny, smluvní pokuty, náklady a výše specifikované příslušenství) zastavil.4. Po částečném zpětvzetí se žalobkyně domáhala zaplacení jistiny ve výši 15 300,25 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 300,25 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení.5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř., soud rozhodl bez nařízení jednání.6. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci sjednali dne 17. 9. 2021 návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 27 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit při sjednaném úroku ve výši 28,84 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 954 Kč [viz část A) smlouvy]. O schválení smlouvy zaslala žalobkyně žalovanému oznámení ze dne 17. 9. 2021. Z odstavce 6.1. smlouvy vyplývá povinnost žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 249 Kč za každou splátku, s níž se ocitne v prodlení delším než 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dle odstavce 6.5. smlouvy je žalovaný v případě, že po zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího úplného zaplacení. Z odstavce 2.2. smlouvy vyplývá také to, že sjednaný úrok za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru (podle bodu 6.3 smlouvy k zesplatnění postačuje, dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části delší než 65 dnů), kdy tento úrok přirůstá pouze k původní nesplacené jistině zahrnuté při zesplatnění do nové jistiny úvěru, a to až do úplné úhrady. V odstavci 10.1 (prohlášení klienta) žalovaný mimo jiné potvrdil, že veškeré informace, které žalobkyni v souvislosti s uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné a pravdivé. Dále žalobkyně předložila „Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, v němž byly shrnuty podmínky poskytnutého úvěru, a také splátkový kalendář a dokument „Informace pro klienta, Žádost o úvěr“, v němž byly popsány hlavní kroky při sjednání spotřebitelského úvěru. Žalobkyně též předložila kopii občanského průkazu žalovaného a dále též „Důkaz o umístění dokumentů do klientské zóny“.7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období 1. 8. 2021 do 31. 8. 2021 soud zjistil, že 13. 8. 2021 byla žalovanému zaslána na tento účet mzda od společnosti , jméno FO, ve výši 21 049 Kč. Dále byly zjištěny výdaje ve výši 2 401,20 Kč s označením „Voda..Byt č. , hodnota, “ a množství výdajových položek (plateb kartou) společnostem Chance.cz, Tipsport.cz, Sazka.cz. Z potvrzení zaměstnavatele z 16. 9. 2021 bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za posledních 12 měsíců činil 25 182 Kč. Dle výpisu z registru SOLUS neměl žalovaný v registru záznam. Z výpisu NRKI soud zjistil hodnotu CBS skóre žalovaného 509 (kategorie III. nízké riziko, nejlepší segment klientů, možnost kompletní nabídky tenoru a částky k vyplacení).8. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 27 000 Kč vyplacena dne 17. 9. 2021 na účet uvedený ve smlouvě. Rovněž z potvrzení o provedené platbě je zřejmé, že dne 17. 9. 2021 byla částka 27 000 Kč odeslána z účtu žalobkyně na účet č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě.9. Žalobkyně průběžně (dopisem ze dne 24. 10. 2022 a ze dne 22. 11. 2022) vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek, nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením a smluvní pokuty a upozorňovala jej na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne 24. 2. 2025 (oznámení) žalobkyně oznámila žalovanému, že využila možnosti celý úvěr zesplatnit a vyzvala jej k úhradě celkové dlužné částky 34 391 Kč do 10 dnů od odeslání této výzvy. Dle karty klienta žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 11 699,75 Kč.10. Předžalobní výzvou ze dne 9. 7. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy, přičemž dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána téhož dne.11. Je zjevné, že mezi účastníky mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“12. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.13. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“14. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit, je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“15. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“16. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatřen