22 C 182/2025-46 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 25 900 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, se žalovanou uzavřela dne 18. 8. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalované možnost čerpat bezúčelový úvěr opakovaně až do sjednané výše 25 000 Kč. Žalovaná takto vyčerpala celkem 26 801,43 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala dlužnou částku splácet spolu s úroky, poplatky a náklady, to vše v měsíčních minimálních splátkách ve výši dle rozpisu plateb, který jí byl každý měsíc dostupný online v konkrétní výši dle výpisu a v termínech splatnosti dle rozpisu plateb. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vzala v potaz sociální a demografická data a informace z interních databází a externích registrů (bankovní a nebankovní registr klientských informací). Dále právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací sdělených samotnou žalovanou, když žalovaná potvrdila, že poskytla úplné a pravdivé informace o svých příjmech a výdajích. A konečně právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z dokladů předložených žalovanou, zejména z výpisu z bankovního účtu žalované nebo z náhledu do bankovního účtu, kde předchůdkyně žalobkyně zkoumala a vyhodnocovala transakce na tomto účtu, a získala tím tak ucelené informace o finanční situaci žalované. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 21. 3. 2024. Celkově žalovaná právní předchůdkyni uhradila pouze 5 213,60 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyni již žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně proto po žalované v žalobě požadovala dlužnou jistinu ve výši 25 000 Kč, poplatky ve výši 900 Kč, dlužný úrok z jistiny do zesplatnění ve výši 4 311,87 Kč, kapitalizovaný úrok za období od 22. 3. 2024 do 21. 10. 2024 ve výši 3 143,27 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 22. 3. 2024 do 21. 10. 2024 ve výši 2 270,93 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 900 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 18. 8. 2023 byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše 25 000 Kč. Žalovaná byla povinna úvěr průběžně splácet, a to vždy do 22. dne v měsíci ve výši dle rozpisu plateb, který jí byl každý měsíc vystaven online na účtu , Anonymizováno, http:///www., Anonymizováno, .cz. Byla ujednána úroková sazba 54 % ročně. Žalovaná byla rovněž povinna platit sjednané poplatky. V případě prodlení s plněním platebních povinností žalované byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat splacení čerpaného úvěru v plné výši. Žalobkyně doložila kopii občanského průkazu žalované a Standardní informace o spotřebitelském úvěru.4. Z potvrzení o provedení transakce je patrné, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně byla dne 18. 8. 2023 poukázána na účet žalované číslo , č. účtu, částka 25 000 Kč. Z dalšího potvrzení o provedení transakce je zřejmé, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně byla dne 29. 11. 2023 poukázána na tentýž účet žalované částka 1 801,43 Kč.5. Čerpání a splácení úvěru je patrné z tabulky umoření (transakční výpis). Z tohoto dokumentu tak soud konkrétně zjistil, že žalovaná celkem načerpala částku 26 801,43 Kč a celkem splatila částku 5 213,60 Kč.6. Dopisem ze dne 15. 2. 2024 vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky 4 122,02 Kč s tím, že pokud žalovaná splácení svého dluhu neobnoví, dojde k zesplatnění veškerých dlužných částek.7. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena žalobkyni, a to za úplatu, jak vyplývá z doloženého potvrzení o připsání úplaty na účet. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 21. 10. 2024, jehož odeslání 11. 11. 2024 žalobkyně prokázala podacím lístkem. Tímto dopisem byla žalovaná rovněž vyzvána k úhradě dlužné částky do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu.8. Předžalobní výzvou ze dne 31. 12. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky, a to nejpozději ve lhůtě do 15. 1. 2025. Výzva byla odeslána 31. 12. 2024, jak bylo doloženo podacím lístkem.9. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak tento typ smlouvy upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“10. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá právní úprava týkající se spotřebitelského úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.11. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“12. Způsob, jakým měla předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“13. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“14. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“15. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr