22 C 192/2025-63 — Okresní soud v Hodoníně

Žalobkyně se domáhala zaplacení 52 676 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se žalovaným uzavřela dne 2. 1. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku 50 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal kromě jistiny ve výši 50 000 Kč zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 29 622 Kč, jež je součtem kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 26 214 Kč s úrokovou sazbou ve výši 14,75 % ročně a poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, přičemž celkovou částku se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně splatit ve 12 měsíčních splátkách po 6 636 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí sdělil žalovaný (o svých rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech), přičemž tyto údaje byly dále ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, jež jsou obsahem Zákaznické karty. Předchůdkyně žalobkyně konkrétně vycházela z pracovní smlouvy a z bankovních výpisů, současně prověřila insolvenční rejstřík. Žádné doklady však žalobkyně nemá k dispozici. Žalobkyně v té souvislosti odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, v němž soud dospěl k závěru, že je postačující, aby listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, a tudíž není důvod pochybovat o tom, že tyto listiny byly skutečně předloženy. Žalovaný výslovně stvrdil, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila jeho schopnost spotřebitelský úvěr splácet a prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení toho, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Přitom žalobkyně podotkla, že v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů by se žalovaný mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu a že nepochybně není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr dopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Teprve po vyhodnocení získaných informací byla se žalovaným uzavřena předmětná smlouva. Žalovaný však sjednané splátky řádně nehradil, když poslední příslušnou splátku uhradil dne 5. 4. 2023, celkem právní předchůdkyni žalobkyně uhradil toliko 21 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem. Žalobkyni pak žalovaný uhradil 6 000 Kč. V žalobě žalobkyně požadovala kromě dlužné jistiny ve výši 40 692,38 Kč a poplatků ve výši 11 983,62 Kč, rovněž kapitalizovaný úrok ve výši 4 681,97 Kč (tj. ve výši 14,75 % ročně z jistiny 40 692,38 Kč od 8. 1. 2024 do 29. 7. 2024 a z aktuální dlužné jistiny od 30. 7. 2024 do 2. 8. 2024), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 892,66 Kč (tj. ve výši 15 % ročně z jistiny 40 692,38 Kč od 6. 9. 2023 do 29. 7. 2024 a z aktuální dlužné jistiny od 30. 7. 2024 do 2. 8. 2024), úrok ve výši 14,75 % z částky 40 692,38 Kč od 3. 8. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 692,38 Kč od 3. 8. 2024 do zaplacení.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, byla dne 2. 1. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo smlouvy , Anonymizováno, , na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku ve výši 50 000 Kč, a to na jeho bankovní účet uvedený v záhlaví smlouvy číslo , č. účtu, . Žalovaný se zavázal částku 50 000 Kč společně s poplatkem ve výši 27 714 Kč (tvořeným mj. úrokem ve výši 26 214 Kč, kdy úroková sazba činila 86 % ročně) a poplatkem za pojištění právní předchůdkyni žalobkyně vrátit ve 12 splátkách po 6 636 Kč měsíčně. Součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Ze zařazení zákazníka do pojistného programu je patrné, že žalovaný přistoupil ke skupinové pojistné smlouvě č. , hodnota, ze dne 1. 6. 2022, kterou právní předchůdkyně žalobkyně sjednala jako pojistník s , Anonymizováno, . Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný na splátkách uhradil celkem 21 000 Kč.Žalobkyně doložila Zákaznickou kartu (žádost o spotřebitelský úvěr) podepsanou žalovaným ze dne 2. 1. 2023. Dle uvedených údajů měl být žalovaný v době poskytnutí úvěru zaměstnán jako dělník s pravidelným čistým měsíčním příjmem 30 708 Kč, další čisté příjmy domácnosti byly vyčísleny částkou 10 000 Kč, příjem žalovaného měl být ověřen pracovní smlouvou a výpisy z bankovního účtu za období 12,11/2022; žalovaný dále v žádosti uvedl odhadované měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč a externí splátky 3 020 Kč měsíčně. Dále je zde ohledně osoby žalovaného uvedeno, že bydlí v domě/bytě, jehož je spoluvlastníkem, je svobodný a vyživuje jednu osobu. Žalovaný také uvedl, že nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti.Pohledávku za žalovaným postoupila právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni. O tomto postoupení byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 29. 7. 2024, v němž byl současně vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení této výzvy. Dle podacího lístku byl tento dopis odeslán žalovanému dne 16. 8. 2024.Předžalobní výzvou ze dne 18. 2. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do 5. 3. 2025. Výzva byla odeslána dne 18. 2. 2025, což žalobkyně doložila podacím lístkem.Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s jeho podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věři