22 C 229/2025-45 — Okresní soud v Hodoníně

Žalobkyně se domáhala zaplacení 25 436,10 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovanou uzavřela dne 16. 9. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalované úvěr až do výše 39 900 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě poskytnuté jistiny ve výši 11 500 Kč zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, a úrok ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny, přičemž celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala žalobkyni splatit v pravidelných denních splátkách. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů, které jí sdělila žalovaná (počet členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje, čisté měsíční příjmy) a dále nahlédla do příslušných registrů (CEE, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů MVČR, registr TelcoScore, registr hledaných osob, registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík, registr „sankční seznamy“). Posouzení úvěruschopnosti žalované bylo provedeno podle interní metodiky schválené ČNB. Žalobkyně dále uvedla, že vycházela z výpisu z běžného účtu žalované od společnosti Kontomatik. Žalovaná však sjednané splátky řádně nehradila, proto žalobkyně vypověděla smlouvu a celý úvěr zesplatnila dne 15. 1. 2025. Žalobkyně proto v žalobě po žalované požadovala jistinu ve výši 11 500 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 228,85 Kč, smluvní úrok ve výši 13 503,21 Kč a dále požadovala smluvní pokutu ve výši 204,04 Kč a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 728,85 Kč za období od 16. 1. 2025 do zaplacení.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 16. 9. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout na její účet č. , IBAN, částku až do výše 39 900 Kč, kdy tento bezúčelový úvěr bylo možno čerpat i opakovaně. Žalovaná se pak zavázala úvěr spolu s úrokem ve výši 0,983 % denně vrátit do data splatnosti, a to v pravidelných denních splátkách, kdy první splátka byla splatná 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru, každá denní splátka pak byla splatná 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky. Aktuální výše splátek byla k dispozici v klientské sekci. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni taktéž ověřovací poplatek ve výši 1 Kč a poplatek za vyplacení tranše úvěru, který činil 1,99 % z čerpané částky, a dále se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni poplatky za volitelné služby, v případě, že tyto služby aktivuje (za službu „, Anonymizováno, “ částku 3,66 Kč denně, za službu „, Anonymizováno, “ částku 165 Kč a za službu „, Anonymizováno, “ částku 0,96 Kč denně). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientského profilu, do něhož se žalovaná přihlásila pomocí dvou faktorového ověření. Předpis denních splátek tvořil přílohu smlouvy. Totožnost žalované při uzavírání smlouvy byla ověřena a autorizována prostřednictvím služby BankID od společnosti , právnická osoba, . a byl ověřen i účet žalované č. , č. účtu, (viz dokument autorizace ověření totožnosti). Ve smlouvě je stanoveno, že v případě prodlení žalované je žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do jejího zaplacení. Součástí smlouvy o úvěru byl i „Souhlas se zpracováním osobních údajů“, „Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“ a Všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně dále doložila dokument „Informace pro spotřebitele“. Osobní údaje o žalované jsou patrné z BankID výpisu.Z přehledu bankovních transakcí plyne, že žalobkyně zaslala na účet žalované č. , č. účtu, dne 16. 9. 2024 částku 11 500 Kč.Postup žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti klientů byl popsán v dokumentu „Obecné principy posuzování a filozofie Společnosti“, z něhož vyplynulo, že žalobkyně prověřuje klienta v řadě registrů (zejména v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů a dalších), dále vychází z informací poskytnutých klientem a výpočtu, který učiní na základě takto získaných poznatků. Podpůrně žalobkyně využívá i výpisy z účtu či přístup k transakční historii klienta a jiné doklady o příjmech. Pověřený pracovník žalobkyně ověřuje, zda jsou ke všem uvedeným významným příjmům žadatele doloženy odpovídající doklady. Co se týče výdajů pracuje žalobkyně nejenom s údaji uvedenými klientem, ale i s faktickým dopočítáváním výdajů spotřebitele, kterým určuje jejich minimální výši mimo jiné s ohledem na situaci ve společně hospodařící domácnosti spotřebitele a region trvalého bydliště; v této souvislosti považuje všechny údaje uvedené spotřebitelem za pravdivé, avšak pokud má důvodné pochybnosti o pravdivosti některých údajů, považuje takovou skutečnost za pokus o úvěrový podvod a předá podnět příslušným orgánům PČR. I přes to žalobkyně údaje o výdajích uvedené spotřebitelem nejen prověřuje, ale i je konfrontuje s obvyklými minimálními výdaji tak, jak s nimi pracuje zákon č. 110/2006 Sb. Výdaje použité ve výpočtu úvěruschopnosti tak nejsou stanoveny pouze na základě tvrzení spotřebitele, ale odpovídají vždy alespoň minimální výši výdajů, které vycházejí z údajů státní správy. Vypočítané výdaje se tak rovnají výdajům uvedeným spotřebitelem v žádosti o spotřebitelský úvěr/počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem + výše životního minima pro společně hospodařící domácnost spotřebitele + rezerva pro výdaje.Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti pak plynou konkrétní údaje o žalované, z nichž žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela. Žalovaná v době poskytnutí úvěru měla žít v domácnosti sama, jako trvalé bydliště má uvedeno , adresa, . Co se týká příjmu žalované, tak při podání žádosti o úvěr uvedla částku 17 300 Kč měsíčně. Ověřený čistý měsíční příjem je zde vyčíslen částkou 84 473 Kč. Stran měsíčních výdajů žalovaná uvedla, že tyto činí 1 000 Kč na bydlení, jiné výdaje žalovaná neuvedla; žalobkyně vypočítala výdaje v minimální výši 5 360 Kč a dále rezervu ve výši 650 Kč, regionální koeficient činil 1,3. Disponibilní příjem žalované tak dle výpočtu žalobkyně činil 11 900 Kč.Dle dokumentu „Identifikované příjmy“ činila výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované 84 473 Kč. Příjem měl být doložen bankovním výpisem, případně jiným způsobem.Z výpisu z běžného účtu žalované za období od 13. 9. 2023 do 15. 9. 2024 soud zjistil, že jediné pravidelné příjmové položky na účtu žalované představoval každý měsíc invalidní důchod ve výši 17 352 Kč a dále příspěvky a přídavky od úřadu práce – příspěvek na péči (ve výši 4 400 Kč a 6 600 Kč v červnu, ve výši 4 900 Kč a 7 400 Kč v červenci, 4 900 Kč a 4 900 Kč v srpnu), příspěvek na mobilitu každý měsíc ve výši 900 Kč a přídavky na 4 děti spolu s příspěvkem na úhradu potřeb jednoho dítěte v celkové výši 16 102 Kč v červnu a červenci, v srpnu potom podpora v nezaměstnanosti/podpora při rekvalifikaci ve výši 20 878 Kč. V srpnu pak žalované došla částka 16 500 Kč od společnosti , právnická osoba, . a v září jí od téže společnosti došla částka 122 285 Kč. Co se týče pravidelných výdajů v období bezprostředně předcházejícím uzavření úvěrové smlouvy (tj. v období červen, červenec, srpen, září 2024) tak žalovaná v červenci i červnu (a předtím i v květnu a dubnu) platila společnosti sweet.tv částku 299 Kč, společnosti O2 částku 1 158 Kč v červenci a 700 Kč v červnu, společnosti Ibank částku 4 100 Kč jako splátku za auto, společnosti Gomobil částku 1 770 Kč + 500 Kč v červenci a 1 620 Kč v červnu, společnosti PROFI CREDIT Czech splátku úvěru ve výši 1 368 Kč a , jméno FO, splácela za dům , adresa, částku 15 000 Kč a dále splácela za dům č.p. , Anonymizováno, částku 17 000 Kč. V srpnu a září však již žádná z těchto „pravidelných“ plateb neproběhla.Předžalobní výzvou ze dne 21. 5. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky, a to do tří dnů. Výzva byla téhož dne odeslána, což žalobkyně doložila podacím lístkem. Rovněž emailovou zprávou ze dne 15. 1. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky.Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvisl