22 C 57/2025-67 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 24 949,45 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne 7. 1. 2024 prostřednictvím webové stránky http://www., Anonymizováno, .cz smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše 11 500 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem a s poplatky v pravidelných denních splátkách, kdy první splátka byla splatná dne 6. 2. 2024. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně uvedla, že vycházela z informací, které jí sdělil žalovaný (o počtu členů domácnosti, o pravidelných příjmech a výdajích) a posouzení jeho úvěruschopnosti provedla podle interní metodiky schválené ČNB, nahlédla do příslušných registrů (NRKI, BRKI, CEE, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů MVČR, TelcoScore, registr hledaných osob PČR, registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík, registr „sankční seznamy“ a interní registry) a vycházela z výpisů z běžného účtu žalovaného. Konkrétně tak žalobkyně vycházela z ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 9 933 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou splátek a na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Proto žalobkyně v žalobě požadovala dlužnou jistinu ve výši 11 500 Kč, poplatek za vyplacení úvěru ve výši 228,85 Kč, smluvní úrok ve výši 12 942,43 Kč, smluvní pokutu ve výši 278,17 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 728,85 Kč od 8. 5. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 7. 1. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku až do výše 11 500 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných denních splátkách spolu s úrokem ve výši 0,983 % denně a s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, se splatností první splátky dne 6. 2. 2024 a s datem splatnosti úvěru (poslední den trvání smlouvy) 30. 6. 2025. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do něhož se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření; zde žalovaný odsouhlasil znění smlouvy kliknutím na tlačítko „podepisuji“ a posléze mu tato byla zaslána na jím uvedenou emailovou adresu. Dle dokumentu s názvem „Autorizace ověření totožnosti“ došlo k ověření totožnosti žalovaného prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet. Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky ohledně níž je žalovaný v prodlení až do zaplacení a dále je oprávněna v případě prodlení žalovaného delším 91 dní úvěr zesplatnit. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky platné od 1. 6. 2023.V článku 10.1 Všeobecných obchodních podmínek bylo uvedeno, že vzájemná komunikace probíhá přednostně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Za prostředky komunikace na dálku je považován e-mail, komunikace prostřednictvím datové schránky, poštovní zásilka zajišťovaná provozovatelem poštovních a kurýrních služeb, telefonický hovor či komunikace prostřednictvím Klientské sekce. Žalobkyně dále předložila Informace pro spotřebitele, Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru, Souhlas se zpracováním osobních údajů. Dále doložila žalobkyně i kopii občanského průkazu žalovaného.4. Postup žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti klientů byl popsán v dokumentu „Obecné principy posuzování a filozofie Společnosti“, z něhož vyplynulo, že žalobkyně prověřuje klienta v řadě registrů (zejména v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů a dalších), dále vychází z informací poskytnutých klientem a z výpočtu, který učiní na základě získaných poznatků při zohlednění regionálního koeficientu a výše životního minima. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti pak plynou konkrétní údaje o žalovaném, z nichž žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela. Žalovaný v době poskytnutí úvěru měl žít v domácnosti sám, zároveň je zde uvedeno, že ve společné domácnosti společně hospodaří 2 členové s příjmem. Co se týká příjmu žalovaného, při podání žádosti o úvěr uvedl částku 15 000 Kč měsíčně. Žalobkyně přitom vycházela z ověřeného čistého měsíčního příjmu 9 933 Kč. Stran měsíčních výdajů žalovaný uvedl, že činí 0 Kč na půjčky, 2 500 Kč na bydlení, 0 Kč na další nezbytné výdaje a 1 000 Kč na ostatní zbytné výdaje; žalobkyně počítala s minimálními výdaji ve výši 6 360 Kč a dále s rezervou pro výdaje ve výši 500 Kč. Disponibilní příjem žalovaného tak dle výpočtu žalobkyně činil 3 500 Kč.5. Dle dokumentu „Identifikované příjmy“ činila v období od 16. 1. 2023 do 7. 1. 2024 výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného 9 933 Kč.6. Z předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 7. 1. 2023 do 7. 1. 2024 pořízeného prostřednictvím aplikace Kontomatik soud zjistil, že žalovaný dne 7. 1. 2024 zaslal identifikační platbu úvěrové společnosti ESSOX, z výpisu dále nejsou zjistitelné žádné pravidelné příjmy žalovaného (mzda) ani pravidelné výdaje (platby za nájem, elektřinu, plyn, vodu, internet, telefon, pojištění apod.) v období bezprostředně předcházejícím uzavření úvěrové smlouvy, pouze v měsících duben 2023 až září 2023 docházel žalovanému každý měsíc příjem od společnosti , právnická osoba, ., jinak jsou patrné časté nepravidelné platby, vklady a výběry.7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli plyne, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, dne 7. 1. 2024 částku 11 500 Kč. Z potvrzení , právnická osoba, . je pak patrné, že účet č. , č. účtu, patří žalovanému a z mimořádného výpisu k tomuto účtu vyplývá, že částka 11 500 kč byla ze strany žalobkyně na tento účet zaslána dne 7. 1. 2024.8. Emailovou zprávou ze dne 7. 5. 2024 oznámila žalobkyně žalovanému, že je v prodlení v délce 91 dní, proto s okamžitou platností vypověděla smlouvu a vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky 25 859,45 Kč.9. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“10. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s jeho podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.11. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“12. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“13. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“14. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 20