27 C 13/2025-170 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 55 878,54 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 11. 2001. Na základě této smlouvy žalobkyně umožnila žalovanému čerpat prostředky do výše 20 000 Kč, následně dle dodatku ke smlouvě ze dne 18. 12. 2007 do výše 35 000 Kč a dodatkem sjednaným telefonicky dne 13. 8. 2019 byl pak sjednán úvěrový rámec do výše 65 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, které v sobě zahrnovaly úroky a sjednané poplatky. Výše úroků byla uvedena v Sazebníku , Anonymizováno, , a to ve výši 26,28 % ročně. Žalovaný podpisem úvěrových podmínek stvrdil, že se před uzavřením smlouvy seznámil s , Anonymizováno, obsahující výši úroků. Na základě telefonického hovoru bylo mezi účastníky sjednáno „Pojištění , Anonymizováno, “, pročež byl žalovaný rovněž hradit poplatek za pojištění v částce 99 Kč měsíčně. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 355 809,32 Kč a uhradil 515 228,23 Kč. V době od navýšení úvěrového limitu na 65 000 Kč načerpal částku 105 359,92 Kč a uhradil 162 272,58 Kč. Jelikož žalovaný nehradil poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 17. 7. 2024. Dluh žalovaného sestává z neuhrazené jistiny ve výši 54 908,62 Kč, poplatků za výpis z účtu ve výši 105 Kč (3 x 35 Kč v rámci 262. – 264. splátky), poplatků za pojištění ve výši 297 Kč (3 x 99 Kč) a smluvních pokut účtovaných ve výši 567,92 Kč (stanovené ve výši 8 % z dlužné částky). Dále se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku v částce 8 759,23 Kč (ve výši 26,28 % ročně z částky 54 908,62 Kč od 18. 7. 2024 do 22. 10. 2024), úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 54 908,62 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 620,11 Kč od 1. 8. 2024 do 22. 10. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 55 878,54 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že při sjednání smlouvy neměla povinnost zkoumat bonitu žalovaného, přesto tak učinila důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre. Vycházela z příjmů žalovaného ve výši 14 000 Kč měsíčně a jeho zjištěných osobních poměrů, kdy zohlednila částku životního minima členů domácnosti 2 400 Kč, celkové měsíční náklady na bydlení ve výši 2 020 Kč, výši splátky schváleného úvěru 1 400 Kč a dále skutečnost, že žalovaný bydlel u rodičů. Limit nejvyšší měsíční splátky činil 8 180 Kč. Podle žalobkyně v r. 2019 nedošlo k významnému navýšení úvěrového rámce. Žalovaný byl nepochybně schopen úvěr splácet, když hradil na smlouvu po dobu třiadvaceti let, a to nezávisle na tom, zda po něm byly vyžadovány doklady o majetkové situaci.2. Žalovaný s uplatněným nárokem nesouhlasil. Namítl, že žalobkyně dostatečně nezkoumala jeho úvěruschopnost. Nevybavil si, že by se jej žalobkyně v době navýšení úvěrového rámce v roce 2019 dotazovala na jeho majetkové poměry nebo, že by ho vyzývala k doložení nějakých dokladů.3. Soud ve věci nařídil jednání, na němž provedl dokazování níže uvedenými důkazy. Na jejich základě zjistil následující skutkový stav.4. Účastníci dne 7. 1. 2001 sjednali úvěrovou smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (, Anonymizováno, ), na základě které byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr prostřednictvím úvěrové karty do výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Výše měsíční splátky činila 4 % z úvěrového rámce, tj. 800 Kč. Ve smlouvě byla sjednána odchylka od základní úrokové sazby minus 0,39 %. Žalobce ve smlouvě uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 14 000 Kč. Součástí smlouvy byly žalovaným podepsané úvěrové podmínky. V jejich čl. 6 byla sjednána povinnost žalovaného hradit poplatky za poskytované služby, jejíž výše byla stanovena aktuálním Sazebníkem poplatků v době vzniku poplatkové povinnosti. Klient potvrdil, že při podpisu smlouvy byl seznámen s platným sazebníkem. Dále byla sjednána povinnost platit úrok z poskytnutého úvěru ve výši měsíční úrokové sazby aktuálně platné v okamžiku splátky úvěru. Ta byla stanovena jako součet základní úrokové sazby, uvedené v aktuálním sazebníku poplatků a odměn, a odchylky uvedené ve smlouvě. V čl. 9 úvěrových podmínek byla stanovena smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou splátky úvěru po dobu delší než 7 dní, a to ve výši 0,08 % denně z dlužné částky a dále ve výši 8 % z částky, s jejíž úhradou byl dlužník v prodlení.5. Žalovaný dne 15. 12. 2007 písemně požádal o navýšení úvěrového rámce z částky 30 000 Kč na částku 35 000 Kč. Rovněž mu byl adresován návrh ze dne 1. 7. 2009 na uzavření dodatku k úvěrové smlouvě ohledně pojistného ve výši 99 Kč, které bylo sjednáno pro případ pracovní neschopnosti, ztráty pravidelného zdroje příjmu a pro případ plné invalidity a smrti následkem úrazu.6. Součástí , Anonymizováno, k , Anonymizováno, kartě , právnická osoba, byl Sazebník , Anonymizováno, . Žalobkyně předložila sazebník vydaný k 1. 8. 2013, v němž byla sjednána úroková sazba ve výši 26,28 % ročně, výše pojistného za , Anonymizováno, ve výši 99 Kč měsíčně a dále měsíční poplatek za vedení účtu ve výši 35 Kč.7. Žalovaný telefonicky dne 14. 12. 2010 požádal žalobkyni o aktivování karty , Anonymizováno, . Žalobkyní byl na zvukové nahrávce dotazován na to, zda je zaměstnán a jaký je jeho zdravotní stav. Současně jej žalobkyně upozornila na možnost sjednání pojištění ke kartě ve výši 99 Kč měsíčně pro případ pracovní neschopnosti nebo 15 Kč měsíčně pro případ ztráty či zneužití. Žalovaný zvolil první možnost a v hovoru potvrdil sjednání pojištění.8. Úvěrový rámec na částku 65 000 Kč byl navýšen na základě telefonické žádosti žalovaného ze dne 9. 8. 2019, k čemuž byl rovněž doložen záznam telefonického hovoru účastníků. Žalovaný uvedl, že byl o této možnosti informován ve výpisu. Úvěrový rámec byl navýšen automaticky tím, že žalovaný vybere v hotovosti nebo bude čerpat částku jdoucí nad aktuální zůstatek na kartě 636,14 Kč. K aktuálním majetkovým poměrům nebyl žalovaný dotazován.9. Dle potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 22. 10. 2024 žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 14 000 Kč měsíčně, z toho, že žije u rodičů a nemá vyživovací povinnost. Měsíční výdaje domácnosti byly evidovány v nulové výši.10. Podle listiny „, Anonymizováno, “ žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného zjišťováním jeho kreditního skóre (credit scoringem). K tomu využívá statistický model na základě vstupních údajů o žalovaném, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků. Model je sestaven na základě parametrů zadaných odbornými zaměstnanci, posouzení úvěruschopnosti vykonává automatizovaný systém. Je zohledňován rodinný stav klienta, případná vyživovací povinnost, způsob bydlení atd. Tímto způsobem jsou přezkoumávány příjmy a výdaje klienta, k posouzení jsou využívány i částky životního minima a náklady na bydlení dle údajů ČSÚ. Statistický model umožňuje definovat i pravděpodobnou výši příjmu, kterou bude žalovaný schopen dosahovat.11. Podle „, Anonymizováno, “ žalovaný poprvé čerpal dne 2. 11. 2001 a naposledy dne 15. 6. 2023, celkem na svůj dluh uhradil 515 228,23 Kč. Jak plyne rovněž ze „soupisu uhrazených splátek“, žalovaný naposledy hradil dne 4. 7. 2024. Žalovanému bylo předepsáno celkem 264 splátek. Žalobkyně u něj evidovala dlužnou jistinu 54 908,62 Kč. Úrok byl předepsán ve výši 26,28 % ročně.12. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého závazku, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 17. 7. 2024, odeslaným dne 18. 7. 2024, v němž jej vyzvala k zaplacení dluhu ve výši 61 092,11 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy. Žalovaný byl rovněž vyzván k zaplacení dlužné částky 62 590,45 Kč předžalobní výzvou ze dne 16. 8. 2024, odeslanou dne 19. 8. 2024, a to ve lhůtě do 7 dnů od jejího odeslání.13. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. v tomtéž znění (dále jen „obč. zák.“) Uvedené zákony soud aplikoval s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který oba zákony zrušil, avšak v přechodných ustanoveních stanovil, že jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, se řídí dosavadními právními předpisy.14. Dle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. se smlouva o úvěru řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu obchodním zákoníkem. Dle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 502 odst. 1 věta první obch. zák. je dlužník povinen od doby poskytnutí peněžních prostředků platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.15. Dle § 165 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském