27 C 57/2025-61 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 18. 11. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 22 402 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 12. 2026, kterou s žalovanou sjednala právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, Žalované byl poskytnut úvěr v celkové výši 17 600 Kč, který se zavázala splatit do 13. 4. 2017 společně se smluvním úrokem v částce 3 888 Kč. Žalovaná z dlužné částky ničeho neuhradila, pročež žalobkyni vznikl rovněž nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 914 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 22 402 Kč od 14. 4. 2017 do zaplacení.2. Žalobkyně podáním ze dne 19. 6. 2025 vzala žalobu zpět co do částky 10 552,98 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 552,98 Kč od 14. 4. 2017 do zaplacení s tím, že uvedená částka představuje žalovanou poskytnuté plnění, a to ještě před podáním žaloby. Žalobkyně v uvedeném podání rovněž uvedla, že nově požaduje po žalované zaplacení 11 849,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 849,02 Kč od 14. 4. 2017 do zaplacení. Následně dne 26. 8. 2025 k výzvě soudu ohledně početního nesouladu mezi jednotlivými uvedenými plněními a jejich součtem, sdělila, že v předchozím podání nesprávně uvedla celkovou výši plnění žalované, které bylo nikoliv 10 552,98 Kč, ale 10 447,01 Kč, pročež se po žalované domáhá zaplacení částky 11 954,99 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 14. 04. 2017 do zaplacení. Jelikož z obsahu žalobních tvrzení je zjevné, že se zde jedná skutečně pouze o početní chybu, soud daná podání neposoudil jako změnu žaloby, resp. její opětovné rozšíření po předchozím zpětvzetí, ale jako její opravu (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2369/2000) a ve vztahu k uvedenému samostatně nerozhodoval, a vyšel z toho, že se žalobkyně domáhá zaplacení částky 11 954,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 14. 4. 2017 do zaplacení a současně bere žalobu zpět nikoliv co do částky 10 552,98 Kč a zákonného úroku z prodlení, ale z částky 10 447,01 Kč (22 402 Kč – 11 954,99 Kč) včetně příslušenství.3. Dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu zčásti zpět z důvodu plnění žalované, soud řízení v souladu s uvedenými ustanoveními v požadovaném rozsahu zastavil. Souhlasu žalované nebylo zapotřebí, neboť k částečnému zpětvzetí došlo, aniž by bylo nařízeno jednání ve věci samé. Předmětem řízení se tak nově stal požadavek žalobkyně na zaplacení částky 11 954,99 Kč s příslušenstvím.4. Usnesením Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. KSBR , spisová značka, byl zjištěn úpadek žalované a bylo jí povoleno oddlužení. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, přihlásila svou pohledávku z titulu zažalované smlouvy. Pravomocným usnesením Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, , insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalované. Usnesením , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, , , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, , bylo k odvolání dlužnice – žalované rozhodnuto o tom, že žalovaná se osvobozuje od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, a pohledávek věřitelů, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli, přičemž toto osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužnici pro tyto pohledávky právo postihu.5. Soud podáním ze dne 10. 9. 2025, doručeným dne 12. 9. 2025, vyzval žalobkyni, aby sdělila, zda v souvislosti s nastalou situací hodlá činit nějaký procesní úkon. Žalobkyně ve stanovené ani pozdější lhůtě nereagovala, z čehož soud dovodil, že na podaném žalobním návrhu trvá v celém rozsahu (tj. v rozsahu po částečném zpětvzetí žaloby).6. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.7. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 12. 2016 žalovaná obdržela od původní věřitelky na svůj účet uvedeného dne částku 9 600 Kč. Následně dne 25. 12. 2016 došlo na základě žádosti žalované k navýšení poskytnutých peněžních prostředků o další částku 8 000 Kč, kterou žalovaná obdržela dne 27. 12. 2016. Celkem tedy žalovaná čerpala peněžní prostředky ve výši 17 600 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Dopisy ze dne 11. 7. 2024 byla žalovaná informována o postoupení pohledávky a současně vyzvána k plnění ve výši 13 635,02 Kč. S ohledem na níže uvedené právní posouzení věci, soud nepovažoval za hospodárné k věci činit další či podrobnější skutková zjištění.8. Podle § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Podle § 414 odst. 2 insolvenčního zákona se osvobození podle odst. 1 vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození podle odst. 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (§ 414 odst. 3 insolvenčního zákona). Podle § 416 odst. 1 insolvenčního zákona, osvobození podle § 414 se nedotýká peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce, která byla dlužníku uložena v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti, pohledávky insolvenčního správce na odměnu a hotové výdaje a dále pohledávek věřitelů na výživném ze zákona a pohledávek věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví.9. V dané věci byla žalovaná v rámci insolvenčního řízení po splnění oddlužení osvobozena od placení pohledávek, přičemž toto osvobození se nepochybně vztahuje i na vymáhanou pohledávku vzniklou před úpadkem žalované a řádně přihlášenou do insolvenčního řízení. Na tuto pohledávku současně zjevně nedopadá žádná z výjimek, na kterou by se osvobození nevztahovalo. Přiznáním osvobození, byť se tak stalo až usnesením odvolacího , Anonymizováno, soudu k odvolání žalované, pohledávka žalobkyně sice nezanikla, nicméně nadále trvá již jen v podobě tzv. naturální obligace, kdy ji žalovaný dlužník může uhradit pouze dobrovolně. Jejího splnění se ovšem nelze soudně domáhat v civilním nalézacím řízení a nelze ji ani vymáhat. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobu zcela zamítl s odkazem na § 414 insolvenčního zákona.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 2 věta první a § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesní zavinění na částečném zastavení řízení leží na straně žalobkyně, jelikož vzala žalobu zpět nikoliv pro chování žalované po podání žaloby. Ve zbytku byla žalobkyně rovněž neúspěšná. V řízení tedy měla naopak plný procesní úspěch žalovaná, které ovšem podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.