28 C 93/2025-109 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 82 269,99 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 70 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny ve výši 70 000 Kč zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 8 136 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 38 850 Kč, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 6 544 Kč a poplatek za hotovostní úhradu splátek ve výši 14 000 Kč, přičemž celkovou částku se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně splatit ve 17 měsíčních splátkách po 8 090 Kč nejpozději do 11. 6. 2022. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí sdělil žalovaný, přičemž tyto údaje byly dále ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, a dále nahlédla do veřejných registrů. Žalobkyně doplnila, že příjmy žalovaného byly ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek a jeho výdaje pak z výpisů z bankovního účtu. Žalovaný však sjednané splátky řádně nehradil. Celkově žalovaný uhradil za dobu trvání smluvního vztahu 90 260 Kč a zůstal právní předchůdkyni žalobkyně dlužen 25 740,20 Kč na jistině, dále částku 1 115,53 Kč na úroku, částku 13 353,02 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, částku 2 249,34 Kč na poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, částku 4 811,90 Kč na poplatku za hotovostní úhradu splátek a částku 35 000 kč na smluvní pokutě. Následně byla pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 8 786,59 Kč za období od 12. 6. 2022 do 22. 4. 2024, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 7 047,26 Kč za období do 22. 4. 2024, úrok ve výši 15 % ročně z částky 25 740,20 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 855,73 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se vyjádřil tak, že s podanou žalobou nesouhlasí. Namítl, že podmínky v úvěrové smlouvě byly nepřiměřené a dále, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala jeho úvěruschopnost, neboť v době poskytnutí úvěru měl více úvěrů, na což také zprostředkovatele úvěru upozornil. Podáním ze dne 19. 3. 2025 vznesl vzájemný návrh, v němž uvedl, že žalobkyni celkem na předmětný úvěr uhradil částku 90 260 Kč, tedy o 20 260 Kč více, než byl povinen, a navrhl, aby byla žalobkyni uložena povinnost k úhradě přeplatku ve výši 20 260 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.3. Soud ve věci provedl dokazování, na jehož základě zjistil následující skutkový stav.4. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 70 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal společně s úrokem ve výši 8 136 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 38 850 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 6 544 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 14 000 Kč (celková dlužná částka 137 530 Kč) právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 17 měsíčních splátkách po 8 090 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že v hotovosti obdržel celou částku úvěru. Ve smlouvě o úvěru bylo dále sjednáno, že: „Pokud Dlužník nezaplatí jakoukoli splátku dle této Smlouvy řádně a včas, je povinen zaplatit Věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně v níž je Dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení. Za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze Dlužníkovi uložit smluvní pokutu v max. výši 500 Kč.“ Informace o spotřebitelském úvěru byly shrnuty ve Formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z tabulky umoření pak plyne, že žalovaný uhradil celkem částku 90 260 Kč.5. Žalobkyně dále doložila žádost o úvěr ze dne , datum, . Dle zde uvedených údajů měl být žalovaný v době poskytnutí úvěru zaměstnán s měsíčním příjmem ve výši 32 098 Kč, což mělo být ověřeno výplatními páskami a pracovní smlouvou. Měsíční výdaje žalovaného měly činit 1 000 Kč na bydlení a energie, 6 320 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady, 6 640 Kč na měsíční splátky stávajících půjček a 400 Kč na spoření a pojištění; celkem tak měsíční výdaje žalovaného byly vyčísleny částkou 14 360 Kč. Dále je zde ohledně osoby žalovaného uvedeno, že bydlí u rodičů, je svobodný a má 1 vyživovací povinnost.6. Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne , datum, vyplynulo, že žalovaný pracovní poměr žalovaného u společnosti , Anonymizováno, byl prodloužen na dobu neurčitou. Z výplatních pásek žalovaného soud zjistil, že v měsících září, říjen a listopad 2020 činila průměrná čistá mzda žalovaného částku 32 098 Kč.7. Pohledávku za žalovaným postoupila právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek na žalobkyni. Kupní cena za postoupení pohledávek byla uhrazena (potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 3. 6. 2024). O tomto postoupení byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 14. 6. 2024.8. Předžalobní výzvou ze dne 10. 9. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do 25. 9. 2024. Výzva byla odeslána dne 11. 9. 2024, což žalobkyně doložila podacím lístkem.9. Pro úplnost soud uvádí, že neprovedl důkaz výslechem svědka pana , adresa, , který na druhém jednání soudu konaném dne 21. 5. 2025 navrhla žalobkyně; o důvodech jeho neprovedení bude pojednáno níže.10. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak tento typ smlouvy upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“11. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. ke dni 11. 1. 2021, neboť žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s jeho podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.12. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“13. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“14. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“15. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí,