6 C 135/2025-40 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovanou dne 31. 5. 2019 uzavřela prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 36 % ročně do 28. 6. 2019. K prověřování schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost byla posouzena na základě informací vyžádaných a získaných od žalované, a dále provedených lustrací žalované v interním systému a veřejných rejstřících. Z takto učiněných zjištění právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že měsíční příjmy žalované při zohlednění životního mimina a jejích měsíčních závazků jsou dostačující. Žalovaná na své závazky ze smlouvy ničeho neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla smlouvami o postoupení nejprve postoupena na společnost , Anonymizováno, a následně dne 5. 3. 2020 na společnost , právnická osoba, , která předmětnou pohledávku smlouvou ze dne 6.10. 2020 postoupila na žalobkyni. Žalobkyně se tak domáhala zaplacení jistiny ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 29. 6. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 36 % ročně z téže částky od 1. 6. 2019 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 31. 5. 2019 prostředky komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně , Anonymizováno, sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 36 % ročně do 28 dnů od odeslání finančních prostředků na účet žalované. Smlouva byla ze strany žalované podepsána autorizačním kódem č. , hodnota, . Nedílnou součástí smlouvy byl učiněn Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Úvěrové podmínky (smlouva o úvěru, formulář pro standardní informace, úvěrové podmínky).4. Platba ve výši 20 000 Kč označená jako „, Anonymizováno, “ s názvem protiúčtu „, Anonymizováno, “ byla dne 3. 6. 2019 připsána na bankovní účet č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . Dle sdělení , právnická osoba, . byla minimálně v období od 1. 5. 2019 do 30. 6. 2019 majitelkou tohoto bankovního účtu žalovaná, která měla jako jediná osoba právo nakládat s tímto bankovním účtem.5. Dne 4. 2. 2020 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se společností , Anonymizováno, smlouvu o postoupení dluhu č. 1/2019/2, kterou byl soubor pohledávek označený v příloze A smlouvy postoupen na společnost , Anonymizováno, (smlouva o postoupení dluhu). Následně smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne 5. 3. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena společnosti , právnická osoba, , která tuto následně smlouvou ze dne 6. 10. 2020 postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení souboru pohledávek ze dne 5. 3. 2020, smlouva o postoupení souboru pohledávek ze dne 6. 10. 2020).6. Žalované měla být zaslána předžalobní upomínka ze dne 10. 7. 2023. Žalobkyně však soudu nepředložila důkaz prokazující odeslání předmětné upomínky žalované.7. Pokud žalobkyně k žalobě předložila listiny prokazující vznik dalších závazkových vztahů mezi společností , právnická osoba, a žalovanou, z těchto soud nezjistil ničeho, neboť nejsou k meritu věci nikterak relevantní (Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 4. 2019 na 15 000 Kč, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 4. 2019 na 13 000 Kč, Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na 15 000 Kč ze dne 8. 4. 2019, Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, znějící na částku 10 000 Kč ze dne 6. 4. 2017, Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, na částku 10 000 Kč ze dne 26. 9. 2017, Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, znějící na částku 10 000 Kč ze dne 26. 10. 2017, Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, znějící na částku 10 000 Kč ze dne 13. 6. 2018, Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, znějící na částku 5 000 Kč ze dne 18. 9. 2018, Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na částku 11 500 Kč ze dne 17. 10. 2018, Smlouva o spotřebitelském úvěru bez čísla a bez vyplnění částky a data a podpisu, Smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, znějící na částku 15 000 Kč bez podpisu, Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, znějící na částku 1 000 Kč ze dne 7. 3. 2017, Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, znějící na částku 8 000 Kč ze dne 28. 8. 2017).8. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. ke dni 31. 5. 2019 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.13. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“14. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“15. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Z citovaného § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních dluhů“ (pochopitelně pokud spo