14 C 4/2026-52 – Okresní soud v Hodoníně

Žalobkyně se domáhala zaplacení 32 229 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne 13. 6. 2025 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla částku 25 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni zaplatit dlužnou jistinu společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 825 Kč a s poplatky za volitelné služby, to vše ve splátkách dle sjednaného splátkového kalendáře. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www., Anonymizováno, .cz. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, když žalobkyni neuhradila ničeho; zůstala jí tak dlužna na jistině 25 000 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 825 Kč a na poplatku za expres výplatu 199 Kč. Kromě toho požadovala žalobkyně po žalované rovněž zaplacení úroků v celkové výši 3 675 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 030 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 15. 11. 2025 do 2. 12. 2025 ve výši 182,78 Kč a úroku z prodlení ve výši 11, % ročně z celkové dlužné částky 32 229 Kč za období od 3. 12. 2025 do zaplacení. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že byla posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále byly zohledněny proměnné jako věk, rodinný stav, splátky u jiných společností aj. Současně provedla žalobkyně lustraci žalované v registrech NRKI, SOLUS, CRIBIS a ISIR, v nichž nebyl o osobě žalované uveden negativní záznam. Žalobkyně dále pracovala se statistickými daty jako výše životního minima a minimální uvěřitelné výdaje. Žalobkyně vycházeje z informací od žalované doplněných o informace z databází vypočetla maximální limit měsíční splátky a dospěla k tomu, že žalovaná je schopna úvěr splácet.Žalovaná uvedla, že nároky žalobkyně jsou založeny na neplatné smlouvě o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně před poskytnutím úvěru porušila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované; zároveň je smlouva neplatná proto, že žalobkyně neprokázala, že došlo k uzavření smlouvy právě v takovém znění, jak žalobkyně předkládá, neboť smlouva nebyla řádně elektronicky podepsána. Konečně je smlouva neplatná pro hrubý rozpor s dobrými mravy. Žalovaná tak navrhovala, aby jí bylo uloženo zaplatit žalobkyni pouze bezdůvodné obohacení ve výši jistiny. Žalovaná uvedla, že neuhradila žalobkyni žádnou splátku. Dále žalovaná uvedla, že je schopna dluh splácet v měsíčních splátkách ve výši 800 Kč.Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastnice uzavřely dne 13. 6. 2025 smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 25 000 Kč a dále byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 825 Kč; sazba RPSN činila 49,2 %. Vedle toho byly sjednány některé další poplatky za doplňkové služby splatné, pokud žalovaná příslušnou službu využije. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 24 měsíčních splátkách dle sjednaného splátkového kalendáře. Ve smlouvě je uveden bankovní účet, na který měl být úvěr poskytnut, a to účet č. , č. účtu, . Pro případ, že se žalovaná opozdí s úhradou splátek, byla ve smlouvě sjednána možnost žalobkyně účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním a smluvní pokutu. Proces uzavírání smlouvy je upraven v oddíle „Uzavírání úvěrových smluv“ a to tak, že smlouvy jsou uzavírány prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz, kde pomocí příslušného tlačítka klient potvrdí svůj úmysl uzavřít úvěrovou smlouvu, kterou podepíše zvoleným heslem a jedinečným SMS kódem. Žalobkyně předložila také informační memorandum o zpracování osobních údajů a sazebník platný od 4. 11. 2022. Dále žalobkyně doložila i kopii občanského průkazu žalované. Z opisu výpisu proplacení smlouvy plyne, že z účtu žalobkyně byla dne 13. 6. 2025 na účet uvedený ve smlouvě, tj. účet č. , č. účtu, zaslána částka 25 000 Kč. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad plyne, že žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila.Informace o žalované a výsledky lustrací v příslušných registrech jsou shrnuty v kartě klienta, z níž plyne, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru využila pro ověření bonity žalované (mimo jiné) data sdělená klientem, a to informaci o tom, že žalovaná byla v té době zaměstnána s měsíčním příjmem ve výši 32 000 Kč, byla bezdětná a jiným společnostem nesplácela ničeho. Lustrace žalované v registrech ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS byly OK.Z listiny „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ je patrné, jakými postupy a výpočty žalobkyně dospěla k limitu nejvyšší měsíční splátky žalované a domácnosti žalované, a to za využití statistických dat.Žalobkyně dále doložila úvěrovou zprávu z Nebankovního registru klientských informací, z níž bylo zjištěno, že žalovaná v době před poskytnutím úvěru měla existujících 5 splátkových úvěrů, dva nesplátkové a pět úvěrů z kreditních karet. Ukončeno měla v té době celkem 39 jiných úvěrů, odmítnuto jí bylo celkem 7 úvěrů, dva sama odvolala a jedna žádost dosud nebyla vyřízena.Ze snímku displeje mobilního telefonu zachycujícího výpis z běžného účtu žalované za období od 1. 1. 2024 do 31. 1. 2024 z internetového bankovnictví soud neučinil žádná skutková zjištění, neboť snímek nebyl předložen v dostatečné kvalitě (údaje nejsou čitelné).Dopisem ze dne 18. 8. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužných splátek a upozornila ji na možnost zesplatnění celého úvěru; dle podacího archu byla výzva odeslána žalované dne 20. 8. 2025. Dopisem ze dne 3. 10. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení celého úvěru; dopis byl dle podacího archu žalované odeslán dne 6. 10. 2025. Předžalobní upomínkou ze dne 31. 10. 2025, jejíž odeslání dne 3. 11. 2025 žalobkyně prokázala podacím archem, byla žalovaná opět vyzvána ke splacení celkové dlužné částky.Z osvědčení o digitálním úkonu Úřadu práce ČR ze dne 30. 12. 2025 doloženého žalovanou je zřejmé, že žalovaná byla zaměstnána od 1. 11 2023 do 30. 4. 2025, od 28. 7. 2025 do 22. 8. 2025, od 29. 9. 2025 do 31. 10. 2025 a od 20. 10. 2025 do 30. 11. 2025.Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit, je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěru