20 C 180/2025-32 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně žalobou požadovala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 6. 1. 2025 do zaplacení. Uvedla, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla dne 11. 5. 2023 a dne 6. 6. 2023 celkovou částku 20 000 Kč, obojí z titulu úvěrové smlouvy, kterou ovšem žalobkyně není schopna doložit. Žalovaný však předmětnou částku nevrátil. Následně došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, a proto se žalobkyně domáhá zaplacení předmětné částky soudní cestou.2. Podáním ze dne 8.10. 2025 vzala žalobkyně žalobu, co do částky 4 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 1. 2025 do zaplacení zpět, když uvedla, že tato částka byla uhrazena ještě před podáním žaloby, a proto soud v souladu s § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“ v této části řízení zastavil.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil následující skutkový stav.5. Z potvrzení o provedené platbě doložených žalobkyní a též z výpisu z účtu, který si na základě žádosti žalobkyně soud vyžádal, bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, byla dne 11. 5. 2023 zaslaná částka ve výši 11 000 Kč a dne 6. 6. 2023 zaslaná částka ve výši 9 000 Kč. Součet jednotlivých dílčích plateb tedy činil 20 000 Kč. Dle sdělení , právnická osoba, . ze dne 3. 11. 2025 je majitelem účtu č. , č. účtu, žalovaný.6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena původní věřitelkou , právnická osoba, na společnost , právnická osoba, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na stávající žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26. 12. 2024. Dopisem rovněž ze dne 26. 12. 2024, odeslaným dle podacího lístku téhož dne, byl žalovaný dále vyzván k úhradě dluhu do tří dnů s tím, že jinak bude podána žaloba.7. V posuzované věci žalobkyně nárokovala vrácení poskytnuté částky 20 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud nezkoumal platnost či neplatnost poukazované smlouvy o spotřebitelském úvěru, jelikož smlouvu žalobkyně nebyla schopna doložit. Při právní kvalifikaci takto zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jelikož v souzené věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému postupnými platbami na jeho bankovní účet částku 20 000 Kč, aniž by byl doložen právní titul těchto plateb, z níž žalovaný žalobkyni vrátil pouze částku ve výši 4 000 Kč, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně ve vztahu k částce ve výši 16 000 Kč bezdůvodně obohatil, a zavázal ho tedy k vydání tohoto obohacení. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi), postoupena na žalobkyni, a ta je proto aktivně legitimována k jejímu vymáhání.8. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslanou výzvu k úhradě dlužné částky ze dne 26. 12. 2024, jejíž odeslání téhož dne žalobkyně prokázala podacím lístkem. Podle ustanovení § 570 odst. 1 občanského zákoníku právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo. Ustanovení § 573 občanského zákoníku obsahuje domněnku doby dojití a podle tohoto ustanovení se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V souladu s touto domněnkou byl žalovanému dopis doručen dne 31. 12. 2024, a jelikož tímto dopisem byla žalované poskytnuta dodatečná lhůta tří dnů (tj. do 3. 1. 2025), ode dne 4. 1. 2025 vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Soud s ohledem na uplatněný požadavek žalobkyně tedy zavázal žalovaného, aby vedle poskytnuté jistiny uhradil rovněž úrok z prodlení v zákonné sazbě od 6. 1. 2025 do zaplacení, neboť žalobkyně žádala úroky z prodlení od tohoto data. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy nárok žalobkyně byl řádně doložen důkazy, a žalovaný skutečnosti tvrzené žalobkyní nijak nevyvrátil, soud žalobě v požadovaném rozsahu vyhověl.9. Lhůtu k plnění, která byla soudem coby třídenní stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., stejně jako třídenní lhůtu k plnění stanovenou žalobkyní ve výzvě, od níž se odvíjí prodlení žalovaného, soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení pasivní, pročež soudu nejsou známy jeho aktuální majetkové poměry a finanční možnosti.10. Právo na náhradu nákladů řízení má podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žalobkyně, která byla v řízení z větší časti úspěšná, když byla neúspěšná, co do výroku I. tohoto rozsudku (20 %) a úspěšná, co do výroku II. tohoto rozsudku (80 %), když zastavení řízení je procesní neúspěch žalobkyně, a proto soud žalobkyni přiznal 60 % z celkových nákladů. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů spojených se zastupováním žalobkyně advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění), neboť k nim došlo za účinnosti advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, a dále částky 400 Kč za úkon návrh ve věci samé – žaloba, neboť k němu došlo za účinnosti advokátního tarifu v platném znění. Advokátu dále podle § 14b odst. 6 písm. a) (resp. §14b odst. 5 písm. a)) advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby, tedy v celkové výši 300 Kč, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč. Celkové náklady tedy činí 2 573 Kč a z nich bylo žalobkyni přiznáno 60 %, tedy 1 543,80 Kč.11. Soud postupoval dle § 14b advokátního tarifu, když je soudu známo, že žalobkyně podává opakovaně obdobné návrhy, a to např. ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , nebo sp. zn. , spisová značka, .