22 C 100/2026-51 – Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 76 983 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne 3. 4. 2025 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla 51 000 Kč. Poskytnutou částku se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 73,37 % ročně ve 48 splátkách po 3 310 Kč měsíčně. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů, zejména z dokladů o příjmech, prohlášení žalovaného apod. Dále si ověřila úvěrovou historii žalovaného v registru NRKI a prověřila si, že nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí dluh ve stádiu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný a ani jeho zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplácel, když uhradil pouze první tři splátky po 3 310 Kč; v důsledku toho došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 15. 3. 2026. Po zesplatnění již žalovaný neuhradil ničeho. Kromě dlužné jistiny spolu s přirostlým úrokem ve výši 74 592 Kč, žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 998 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 193,44 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 50 388,93 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od 17. 3. 2026 dosáhne částky 190 656 Kč, a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 75 790 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení.2. Podáním ze dne 9. 4. 2026 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 34 720 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 34 720 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení, dále co do částky 1 193,44 Kč (smluvní pokuta) a dále co do úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 50 388,93 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od 17. 3. 2026 dosáhne částky 190 656 Kč s tím, že důvody částečného zpětvzetí blíže nespecifikovala a uvedla jen, že se rozhodla svůj nárok ponížit na základě přípisu soudu ze dne 9. 4. 2026.3. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), může žalobce za řízení vzít návrh zpět. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy soud řízení co do shora uvedených částek (představujících část jistiny, smluvní pokuty, náklady a výše specifikované příslušenství) zastavil.4. Po částečném zpětvzetí se žalobkyně domáhala zaplacení jistiny ve výši 41 070 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 41 070 Kč za období od 17. 3. 2026 do zaplacení.5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř., soud rozhodl bez nařízení jednání.6. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci sjednali dne 3. 4. 2025 návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvu o úvěru č. , hodnota, , ve znění dodatku č. 1 z téhož dne, v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 51 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit při sjednaném úroku ve výši 73,37 % ročně ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 3 310 Kč [viz část A) smlouvy]. Z odstavce 6.1. smlouvy vyplývá povinnost žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se ocitne v prodlení delším než 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dle odstavce 6.5. smlouvy je žalovaný v případě, že po zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího úplného zaplacení. Z odstavce 2.2. smlouvy vyplývá také to, že sjednaný úrok za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru (podle bodu 6.3 smlouvy k zesplatnění postačuje, dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části delší než 65 dnů), kdy tento úrok přirůstá pouze k původní nesplacené jistině zahrnuté při zesplatnění do nové jistiny úvěru, a to až do úplné úhrady. O schválení smlouvy zaslala žalobkyně žalovanému oznámení ze dne 4. 4. 2025, které mu dle dodejky bylo doručeno dne 7. 4. 2025. Dále žalobkyně předložila „Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, v němž byly shrnuty podmínky poskytnutého úvěru, a také splátkový kalendář a dokument „Podpis na dálku“, v němž byly popsány hlavní kroky při sjednání spotřebitelského úvěru. V prohlášení klienta ze dne 3. 4. 2025 žalovaný mimo jiné potvrdil, že veškeré informace, které žalobkyni v souvislosti s uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné a pravdivé. Dále žalobkyně doložila listinu „Důkaz o odeslání 1,- Kč“ potvrzující, že dne 3. 4. 2025 odeslala žalobkyně na účet žalovaného verifikační platbu ve výši 1 Kč, dále dokument „Zaslaná SMS (Informace o vyplacení)“, z něhož je zřejmé, že žalobkyně zaslala 1 Kč pod variabilním symbolem, který měl žalovaný použít jako podpisový kód pro odpovědní SMS, čímž mělo dojít k podpisu smlouvy a souvisejících dokumentů, a konečně „Důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení)“ osvědčující, že dne 3. 4. 2025 byla žalobkyni doručena potvrzovací SMS pro vyplacení úvěru z telefonního čísla žalovaného , Anonymizováno, .7. Z hodnocení klienta ze dne 3. 4. 2025 plyne, že žalovaný měl být starobním důchodcem s pravidelným čistým měsíčním příjmem ve výši 21 506 Kč. Výdaje žalovaného byly v hodnocení klienta vyčísleny částkou 16 632 Kč s tím, že částka 4 860 Kč představovala životní minimum, částku 6 838 Kč představovaly splátky žalobkyni a částku 4 934 Kč tvořily náklady na bydlení. Jiné výdaje ve formuláři uvedeny nejsou. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je ženatý, s manželkou ve společné domácnosti nežije a bydlí ve vlastním. Z výpisu NRKI soud zjistil, že žalovaný si historicky žádal o úvěr u osmi jiných finančních institucí či bank aktuálně se součtem celkové zbývající částky k doplacení 757 401 Kč, přičemž neměl žádný dluh po splatnosti.8. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 51 000 Kč vyplacena dne 3. 4. 2025 na účet č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě. Vlastnictví předmětného účtu žalovaným bylo doloženo potvrzením banky ze dne 2. 4. 2025 o tom, že z účtu žalovaného číslo , č. účtu, bylo dne 30. 3. 2025 zaplaceno životní pojištění ve výši 881 Kč. Skutečnost, že předmětný účet patří žalovanému vyplývá i z dokumentu „Základní informace o klientovi“. Vyplacení částky 51 000 Kč dne 3. 4. 2025 na účet žalovaného uvedený ve smlouvě bylo doloženo i výpisem z účtu žalobkyně.9. Žalobkyně průběžně (dopisy ze dne 10. 6. 2025 a 13. 3. 2026) vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek, nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením a smluvní pokuty a upozorňovala jej na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne 15. 3. 2026 (oznámení) žalobkyně oznámila žalovanému, že využila možnosti celý úvěr zesplatnit a vyzvala jej k úhradě celkové dlužné částky 75 790 Kč do 10 dnů od odeslání této výzvy.10. Dle karty klienta žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 9 930 Kč.11. Předžalobní výzvou ze dne 25. 3. 2026 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu, přičemž dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána téhož dne.12. Je zjevné, že mezi účastníky mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“13. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.14. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“15. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit, je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a vý