22 C 38/2026-31 – Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 32 054,81 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovanou uzavřela dne 18. 7. 2024 prostřednictvím webové stránky http://www., Anonymizováno, .cz smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala žalované poskytnout úvěr až do výše 19 600 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem a s poplatky v pravidelných denních splátkách, kdy první splátka byla splatná dne 17. 8. 2024. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně uvedla, že nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka (CEE, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů MVČR, registr TelcoScore, Společnost pro informační databáze, a.s., registr hledaných osob PČR, registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík, registr „sankční seznamy“). Dále žalobkyně vycházela z informací získaných od žalované (počet členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje, čisté měsíční příjmy aj.) a získaných prostřednictvím licence AISP. Konkrétně vycházela z výpisu z běžného účtu žalované získaného do společnosti Kontomatik. Dne 18. 7. 2024 žalobkyně vyplatila na bankovní účet žalované částku 13 000 Kč, dne 20. 7. 2024 jí vyplatila 4 000 Kč a dne 21. 8. 2024 jí vyplatila 4 500 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek a na poskytnutý úvěr uhradila dne 17. 8. 2024 částku 1 409 Kč, dne 19. 9. 2024 uhradila částku 6 091,33 Kč, dne 25. 3. 2025 uhradila částku 10 000 Kč a dne 5. 5. 2025 uhradila částku 4 000 Kč (z toho 246,05 Kč žalobkyně započetla na jistinu a 21 254,28 Kč na příslušenství). Žalobkyně v žalobě požadovala dlužnou jistinu ve výši 21 253,95 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 348,15 Kč, smluvní úrok ve výši 10 452,71 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 602,10 Kč od 31. 12. 2024 do zaplacení.2. Podáním ze dne 7. 4. 2026 vzala žalobkyně svoji žalobu částečně zpět, a to co do částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 7. 12. 2025 do zaplacení. K důvodům částečného zpětvzetí žalobkyně uvedla, že žalovaná po podání žaloby dne 7. 12. 2025 uhradila částku 20 000 Kč, která byla započtena na jistinu.3. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce za řízení vzít návrh zpět. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy soud řízení co do shora uvedené částky (představujících část jistiny) zastavil.4. Po částečném zpětvzetí se žalobkyně domáhala zaplacení jistiny ve výši 1 253,95 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 348,15 Kč, smluvního úroku ve výši 10 452,71 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 602,10 Kč od 31. 12. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 31. 12. 2024 do 6. 12. 2025.5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 18. 7. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku až do výše 19 600 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných denních splátkách spolu s úrokem ve výši 0,933 % denně a s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Je zde uvedeno číslo účtu žalované č. , č. účtu, . Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do něhož se žalovaná přihlásila pomocí dvou faktorového ověření; zde žalovaná odsouhlasila znění smlouvy kliknutím na tlačítko „podepisuji“ a posléze jí tato byla zaslána na jí uvedenou emailovou adresu. Dle dokumentu s názvem „Autorizace ověření totožnosti“ došlo k ověření totožnosti žalované prostřednictvím služby BankID od společnosti Bankovní identita, a. s. Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky ohledně níž je žalovaná v prodlení až do zaplacení a dále je oprávněna úvěr zesplatnit v případě prodlení žalované delším než 91 dní. Předpis denních splátek tvořil přílohu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy pak byly i Všeobecné obchodní podmínky platné od 27. 5. 2024. V článku 10.1 Všeobecných obchodních podmínek bylo uvedeno, že vzájemná komunikace probíhá přednostně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Za prostředky komunikace na dálku je považován e-mail, komunikace prostřednictvím datové schránky, poštovní zásilka zajišťovaná provozovatelem poštovních a kurýrních služeb, telefonický hovor či komunikace prostřednictvím Klientské sekce. Žalobkyně dále předložila Informace pro spotřebitele, Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru, Souhlas se zpracováním osobních údajů.7. Postup žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti klientů byl popsán v dokumentu „Obecné principy posuzování a filozofie Společnosti“, z něhož vyplynulo, že žalobkyně prověřuje klienta v řadě registrů (zejména v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů a dalších), dále vychází z informací poskytnutých klientem a z výpočtu, který učiní na základě získaných poznatků při zohlednění regionálního koeficientu a výše životního minima. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti pak plynou konkrétní údaje o žalované, z nichž žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela. Žalovaná v době poskytnutí úvěru měla žít v domácnosti o pěti členech, z toho dva členové domácnosti měli mít příjem. Co se týká příjmu žalované, při podání žádosti o úvěr uvedla částku 21 000 Kč měsíčně. Žalobkyně přitom vycházela z ověřeného čistého měsíčního příjmu 19 993 Kč. Stran měsíčních výdajů žalovaná uvedla, že činí 10 000 Kč na půjčky, 0 Kč na bydlení, 0 Kč na další nezbytné výdaje a 2 000 Kč na ostatní zbytné výdaje; žalobkyně počítala s minimálními výdaji ve výši 14 350 Kč a dále s rezervou pro výdaje ve výši 1 040 Kč. Disponibilní příjem žalované tak dle výpočtu žalobkyně činil 5 600 Kč.8. Dle dokumentu „Identifikované příjmy“ činila výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované 19 993 Kč.9. Z předloženého výpisu z běžného účtu žalované za období od 12. 7. 2023 do 14. 7. 2024 pořízeného prostřednictvím aplikace Kontomatik soud zjistil, že na účet žalované docházela každý měsíc mzda od , adresa, v částce přes 20 000 Kč (v červenci 2024 pouze přes 5 000 Kč, přičemž jí byly zároveň vyplaceny nemocenské dávky v částce 9 371 Kč). Z výpisu nejsou zjistitelné žádné pravidelné výdaje žalované s výjimkou plateb životního pojištění, vyúčtování O2 a stravného v ZŠ, zejména tak nejsou zřejmé platby související s bydlením např. za nájem, elektřinu, plyn, vodu, televizní a rozhlasové poplatky, odpady apod.); jsou patrné toliko nepravidelné časté platby kartou u obchodníků. Zároveň bylo z výpisu zjištěno, že žalovaná měla v té době řadu jiných půjček či úvěrů u různých poskytovatelů (Zaplo Finance, LeaderFin, Rerum Finance, Tando Financial, PROFI CREDIT CZECH, Home Credit).10. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli plyne, že žalobkyně zaslala na účet žalované uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, dne 18. 7. 2024 částku 13 000 Kč, dne 20. 7. 2024 částku 4 000 Kč a dne 21. 8. 2024 částku 4 500 Kč.11. Emailovou zprávou ze dne 30. 12. 2024 oznámila žalobkyně žalované, že je v prodlení v délce 93 dní, proto s okamžitou platností vypověděla smlouvu a vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky.12. Předžalobní výzvou ze dne 4. 10. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky, a to do tří dnů. Výzva byla odeslána 14. 10. 2025, což žalobkyně doložila potvrzením o podání.13. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“14. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s její podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.15. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující pos