27 C 238/2025-24 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 41 214,09 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou s žalovaným uzavřela dne 25. 10. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . Ta před uzavřením smlouvy řádně vyhodnotila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě jím sdělených informací a poskytnutých dokladů – pracovní smlouvy, výplatních pásek a výpisem z účtu. Žalovaný v žádosti svým podpisem stvrdil, že jím poskytnuté informace jsou pravdivé a úplné. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti tvrzení žalovaného. Podle žalobkyně postačí, má-li poskytovatel úvěru k dispozici potřebné dokumenty při sepsání smlouvy a také pokud při posuzování výdajů postupuje dle ekonomického modelu. Na základě uvedené smlouvy žalovaný obdržel v hotovosti finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu spolu s úrokem ve výši 1 014 Kč, poplatkem za , Anonymizováno, ve výši 9 800 Kč, poplatkem za , Anonymizováno, ve výši 2 770 Kč a poplatkem , Anonymizováno, ve výši 3 600 Kč. Celkovou částku 37 184 Kč se zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil jen 5 900 Kč. Tím věřitelce vzniklo právo na zaplacení dosud neuhrazené jistiny 17 255,49 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 756,85 Kč, úhrady za , Anonymizováno, ve výši 7 812 Kč, úhrady za , Anonymizováno, ve výši 2 373,95 Kč a úhrady za , Anonymizováno, ve výši 3 085,71 Kč. Vedle toho se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 930,09 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 840,56 Kč za dobu od 26. 12. 2024 do 20. 2. 2025, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 1 569,63 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 17 255,49 Kč od 21. 2. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 012,34 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav. Mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . byla dne 25. 10. 2023 podepsána smlouva o úvěru č. , hodnota, - , právnická osoba, , na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Za to se zavázal uhradit náklady v celkové výši 17 184 Kč, kdy tato částka sestávala z úroku v pevné výši 1 014 Kč, úhrady za , Anonymizováno, ve výši 9 800 Kč, nákladů na , Anonymizováno, ve výši 2 770 Kč a , Anonymizováno, ve výši 3 600 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dále byla sjednána roční úroková sazba ve výši 8 %.4. Dle transakční historie žalovaný uhradil na svůj dluh celkem 5 900 Kč ve třech splátkách, naposledy hradil dne 5. 1. 2024.5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni (včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení kuní ceny), což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 4. 20256. Předžalobní upomínkou ze dne 17. 7. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 45 125,75 Kč nejpozději do 1. 8. 2025. Výzva byla žalovanému odeslána dle podacího lístku téhož dne.7. Žalobkyně dále doložila žalovaným podepsanou žádost o úvěr ze dne 25. 10. 2023. Žalovaný v ní uvedl, že je svobodný, bez vyživovací povinnosti a bydlí u rodičů. Sdělil příjem ve výši 21 070 Kč, jeho výdaje sestávaly z nákladů na bydlení a energie v částce 4 000 Kč, nákladů na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 4 860 Kč. Ze mzdy mu byly srážena částka 3 000 Kč měsíčně. Disponibilní příjem žalovaného činil 9 210 Kč. Dle této žádosti měl žalovaný předložit pracovní smlouvu a výpis z bankovního účtu.8. Žalobkyně doložila pracovní smlouvu na dobu neurčitou s nástupem ke dni 2. 5. 2022. Z výplatních pásek žalovaného, plyne, že žalovaný obdržel mzdu vždy ve výši 18 070 Kč a ze mzdy mu byla srážena částka 3 000 Kč.9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z., lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.10. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako spotřebitel, tedy slabší strana, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by ji sjednal z pozice podnikatele. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Uvedená povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona, pročež se jí poskytovatel nemůže zprostit jen tím, že smluvní vztah nepokládá za rizikový nebo, že se mu z informací od spotřebitele jeví, že spotřebitelský úvěr bude řádně splacen. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a alespoň pravidelné a nezb