27 C 263/2025-27 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 710 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy ze dne 21. 12. 2024, která byla uzavřena dálkově přes webové stránky , Anonymizováno, . Vlastnictví k účtu žalovaného a také jeho totožnost byly ověřeny prostřednictvím tzv. bank ID. Na základě uvedené smlouvy žalobkyně poskytla dne 21. 12. 2024 žalovanému částku 10 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s poplatkem za , Anonymizováno, ve výši 330 Kč, měsíčními poplatky za , Anonymizováno, ve výši 99 Kč a měsíčními poplatky za , Anonymizováno, ve výši 49 Kč, a to do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaný si prodloužil splatnost úvěru o 30 dní „, Anonymizováno, ,“ tj. zasláním částky , částka, dne 17. 2. 2025 a dále dne 20. 3. 2025 na účet žalobkyně, za což mu byl účtován poplatek 1 980 Kč (2 x 990 Kč). Žalovaný dále prodloužil splatnost o dalších 30 dní „, Anonymizováno, ,“ když dne 16. 1. 2025 převedl na účet žalobkyně částku 1 490 Kč, za což mu byl účtován poplatek 490 Kč. Žalovaný do data splatnosti dluh, krom výše uvedených plateb ve výši celkem 1 492 Kč, neuhradil. Žalobkyně se proto po žalovaném domáhala dlužné jistiny ve výši 8 510 Kč, poplatku za , Anonymizováno, 330 Kč, poplatků za , Anonymizováno, 4 x 99 Kč, tj. 396 Kč, poplatků za , Anonymizováno, 4 x 49 Kč, tj. 196 Kč, poplatku za , Anonymizováno, 1 980 Kč, poplatku za , Anonymizováno, ve výši 488 Kč, účelně vynaložených nákladů vymáhání 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 510 Kč. Dále se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 72,08 Kč za dobu od 19. 7. 2025 do 5. 8. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 710 Kč od 6. 8. 2025 do zaplacení. Svou zákonnou povinnost prověřování bonity žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně naplnila důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, využila statistický model, dále kontrolovala žalovaného v registrech NRKI, BRKI, SOLUS, CEE, ISIR, CRIBIS. Úvěruschopnost byla vypočtena dle metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta MLS. MLS domácnosti žalovaného bylo vypočteno následovně: měsíční příjem žalovaného činil 34 500 Kč, výdaje na bydlení 11 083 Kč měsíčně, životní minimum členů domácnosti 4 860 Kč, splátky jiným společnostem z NRKI mimo žalovanou 7 219 Kč, výše splátky předmětného úvěru byla 10 478 Kč, zbývající MLS domácnosti 860 Kč. Žalobkyně vyhodnotila, že je žalovaný schopen úvěr splatit v datu splatnosti.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a o.s.ř.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Účastníci dálkovým způsobem podepsali dne 21. 12. 2024 úvěrovou smlouvu, ID žádosti , Anonymizováno, , ID klienta , Anonymizováno, , žalovaný podepsal smlouvu vložením podpisového kódu do elektronického formuláře na webové stránce , Anonymizováno, , kód byl zaslán žalovanému formou SMS. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za , Anonymizováno, v částce 330 Kč. Současně se zavázal uhradit poplatek za , Anonymizováno, ve výši 99 Kč a poplatek za , Anonymizováno, ve výši 49 Kč, a to vše do 30 dnů od poskytnutí úvěru (tj. do 20. 1. 2025). Žalovaný byl oprávněn využít , Anonymizováno, s tím, že po zaplacení částky 1 Kč bude splatnost úvěru prodloužena o 30 dní za poplatek 990 Kč, dále byl oprávněn využít tzv. „, Anonymizováno, “ s tím, že po zaplacení 10 % z jistiny a poplatku 490 Kč bude splatnost prodloužena o 30 dní. Žalobkyně byla dále oprávněna účtovat žalovanému poplatek za , Anonymizováno, ve výši 1 % z převáděné finanční částky. Žalovaný byl v případě prodlení povinen uhradit účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním, jejichž výše byla ke dni podpisu smlouvy stanovena na 300 Kč měsíčně a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Současně se smlouvou byl žalovanému předložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ve kterém byly vysvětleny a popsány základní pojmy a podmínky smlouvy a informační memorandum o zpracování osobních údajů. Nedílnou součástí smlouvy byl i Sazebník žalobkyně.4. Z „opisu výpisu proplacení smlouvy“ bylo zjištěno, že dne 21. 12. 2024 zaslala žalobkyně na účet žalovaného částku 10 000 Kč.5. Dle úvěrové zprávy měl žalovaný v době podpisu úvěrové smlouvy u žalobkyně sjednány další dva splátkové úvěry v nesplacené částce celkem 23 134 Kč (9 727 Kč + 13 407 Kč), nesplátkový úvěr (povolený debet) v nesplacené částce 49 471 Kč a dále dva revolvingové úvěry v nesplacené částce celkem 37 879 Kč (17 880 Kč + 19 999 Kč). Dle Karty klienta (potvrzení o provedení ověření bonity klienta) ze dne 5. 8. 2025 žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 34 500 Kč měsíčně, splátky jiným společnostem žalovaný neuvedl. Žalobkyně lustrovala žalovaného v databázi ISIR, NRKI, SOLUS, CRIBIS s negativním výsledkem. Z listiny s názvem „posouzení úvěruschopnosti klienta – metodika – výklad“ soud zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného zjišťováním jeho kreditního skóre (credit scoringem). K posouzení úvěruschopnosti je využíván statistický model na základě vstupních údajů o žalovaném, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků. Model je sestaven na základě parametrů zadaných odbornými zaměstnanci, posouzení úvěruschopnosti vykonává automatizovaný systém. Je zohledňován rodinný stav klienta, případná vyživovací povinnost, způsob bydlení atd. Tímto způsobem jsou přezkoumávány příjmy a výdaje žalovaného, k posouzení jsou využívány i částky životního minima a náklady na bydlení dle údajů ČSÚ. Statistický model umožňuje definovat i pravděpodobnou výši příjmu, kterou bude žalovaný schopen dosahovat.6. Podle „výpisu čerpání, splátek a úhrad“ žalovaný na svůj dluh uhradil dne 16. 1. 2025 částku 1 490 Kč, dne 17. 2. 2025 částku 1 Kč a dne 20. 3. 2025 částku 1 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky uvedené v žalobě předžalobní výzvou ze dne 4. 7. 2025, a to ve lhůtě do 14 dnů od odeslání výzvy. Výzva byla odeslána prostřednictvím , právnická osoba, dne 7. 7. 2025.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Soud má na základě předložených důkazů za prokázané, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 21. 12. 2024 prostředky dálkové komunikace smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. V režimu dané