28 C 441/2025-28 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 659,05 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou s žalovaným dne , datum, uzavřela pomocí prostředků komunikace na dálku její právní předchůdkyně, společnost , Anonymizováno, Na základě uvedené smlouvy žalovaný načerpal finanční prostředky v celkové výši 11 500 Kč, které byl povinen vrátit do 15. 8. 2025. Na svůj dluh uhradil celkem 2 914,59 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Zažalovaná částka sestává z jistiny ve výši 9 954,25 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč (3 x 250 Kč) dle čl. 8.1 standardních podmínek úvěrové smlouvy, ze smluvního úroku za dobu čerpání úvěru ve výši 5 954,80 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 659,05 Kč od 16. 8. 2025 do zaplacení. Úvěruschopnost žalovaného splatit úvěr byla posuzována jeho lustrací v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Klientům je ponechána 10% rezerva mezi příjmy a výdaji mimo splátku, která se musí rovnat minimálně životnímu minimu, tj. částce 4 860 Kč. Na základě provedené lustrace věřiteli nevznikly pochybnosti ohledně platební schopnosti žalovaného.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , Anonymizováno, byla dne , datum, podepsána úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým limitem 10 000 Kč a částkou prvního čerpání 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem v sazbě 146,949 % ročně, a to stanovenými alespoň minimálními splátkami, které tvoří (a) 13 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem a poplatkem za výběr, nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto částek je vyšší, a to do patnácti dnů od data výpisu. Ve smlouvě byl sjednán poplatek z prodlení ve výši 250 Kč coby náhrada účelně vynaložených nákladů v souvislosti s každým prodlením s úhradou měsíční splátky. Smlouva byla podepsána pomocí prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně , Anonymizováno, Nedílnou součástí smlouvy byly Standardní podmínky úvěrové smlouvy. Žalovanému byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru. Totožnost žalovaného byla ověřena, Anonymizováno, z kopie občanského průkazu a fotografie žalovaného.4. Parametry žádaného úvěru a osobní údaje žalovaného jsou patrny z dokumentu Loan application info. Z dokumentu Application details soud zjistil, že u žalovaného je uveden příjem ze zaměstnání ve výši 60 000 Kč a měsíční výdaje ve výši 30 000 Kč; dále je zde uvedeno, že žalovaný je ženatý, žije ve vlastní nemovitosti spolu s dalšími 4 osobami a je OSVČ od 1. 10. 2023. Je zde uvedeno číslo účtu žalovaného č. , č. účtu, .5. Z doložené tabulky plateb a z jednotlivých výpisů plateb bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 11 500 Kč, a to dne 10. 2. 2025 ve výši 10 000 Kč a dne 30. 4. 2025 ve výši 1 500 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně naopak žalovaný uhradil částku 2 914,59 Kč, a to platbami ze dne 16. 3. 2025 a 22. 4. 2025.6. Dle faktury s variabilním symbolem č. , var. symbol, činila celková dlužná částka k datu splatnosti 16 739,21 Kč. Aktuální povinná minimální částka k zaplacení pak činila 7 550,67 Kč a sestávala z neuhrazených částek z minulého období a aktuální povinné minimální měsíční splátky.7. Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve spojení s Dodatkem č. 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 18. 11. 2021 a seznamem postoupených pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dopisy ze dne 11. 9. 2025 bylo žalovanému oznámeno jednak postoupení pohledávky a jednak byl vyzván k úhradě dlužné částky 16 659,05 Kč a nákladů právního zastoupení 5 033 Kč do tří dnů; upomínka mu byla dle „Potvrdení o podaji doporučenej zásilky“ od společnosti , právnická osoba, . odeslána pod číslem , Anonymizováno, dne 15. 9. 2025.8. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“9. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž z smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.10. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“11. Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit, je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“12. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“13. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“14. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).15. Z citovaného § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem po