Okresní soud v Hodoníně 4 C 138/2026-59 – Náklady řízení

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 346 152,19 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou dne 14. 8. 2024 uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši celkem 354 626 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala poskytnutý úvěr splácet společně s úroky a poplatky, a to v 120 pravidelných splátkách ve výši 7 292 Kč měsíčně. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy byla nejdříve s odbornou péčí posouzena schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to zjišťováním tzv. kreditního skóre klienta prostřednictvím automatizovaného systému vytvořeného odbornými zaměstnanci, kterým je na základě vložených proměnných zjištěn limit nejvyšší měsíční splátky úvěru. Zohledněny byly rovněž věk, vzdělání a zdroj příjmů žalované a další skutečnosti. Za účelem minimalizace případných dalších pochybností ohledně bonity žadatele o úvěr byla provedena rovněž kontrola v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Lustrací žalované v registrech nebyl o osobě žalované zjištěn žádný negativní záznam. Žalobkyně dále podotkla, že žalovaná úvěr řádně splácela po dobu jednoho roku, což svědčí o její schopnosti úvěr splácet. Posléze však žalovaná přestala hradit sjednané splátky řádně a včas, když žalobkyni celkem uhradila pouze 84 212 Kč, proto žalobkyně ke dni 3. 12. 2025 úvěr zesplatnila. Žalovaná tak zůstala žalobkyni dlužna jistinu ve výši 345 023,19 Kč, poplatky ve výši 199 Kč, náklady na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvní pokutu ve výši 500 Kč. S ohledem na prodlení žalované s úhradou žalobkyně požadovala dále zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 109,05 Kč za den 18. 12. 2025 a úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 346 152,19 Kč od 19. 12. 2025 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok v ní uplatněný neuznává. V prvé řadě namítla, že žalobkyně neprokázala uzavření úvěrové smlouvy se žalovanou, neboť na smlouvě nebyl připojen elektronický podpis žalované. Nelze tak ověřit, zda po připojení toliko elektronického kódu na smlouvě nedoznal takto označený dokument žádných změn. Samotnou smlouvu o úvěru má však žalovaná za absolutně neplatnou, neboť žalobkyně před jejím uzavřením neposoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Žalobkyně se pouze dotazovala na výši příjmů a výdajů žalované, tyto však nikterak neověřila. Žalovaná vyvíjela snahu o mimosoudní řešení věci, a to mimo jiné i prostřednictvím finanční arbitráže, žalobkyně však vytvořila překážku vedení řízení před finančním arbitrem tím, že podala návrh na zahájení řízení u zdejšího soudu. Žalovaná činí nesporným, že od žalobkyně obdržela celkem 354 626 Kč a dosud žalobkyni vrátila 84 212 Kč. Zbývající část jistiny ve výši 270 414 Kč je schopna žalobkyni uhradit ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně. V současné době je evidována na Úřadu práce ČR a její příjem sestává z podpory v nezaměstnanosti a invalidního důchodu pro invaliditu II. stupně. Pokud se jedná o náklady řízení, žalovaná navrhla, aby soud rozhodl podle § 150 o. s. ř. a nepřiznal žádnému z účastníků právo na jejich náhradu, a to mimo jiné s ohledem na absenci vůle žalobkyně dohodnout se se žalovanou mimosoudně.3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav.4. Mezi žalobkyní a žalovanou byla prostředky komunikace na dálku dne 14. 8. 2024 sjednána smlouva o účelovém úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 354 626 Kč, a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 21,87 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách v celkové výši 7 292 Kč. Úvěr byl poskytnut jako účelový, kdy jeho prostřednictvím mělo dojít k úhradě dluhů žalované u žalobkyně ze smluv o úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, . Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že důsledkem prodlení s úhradou splátky je účtování účelně vynaložených nákladů spojených s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání a smluvní pokuty ve výši 500 Kč. Žalované byl současně na základě této smlouvy ze strany žalobkyně poskytnut bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 30 000 Kč, roční úrokovou sazbou 23,88 % a výší minimální měsíční splátky 775 Kč. Smlouva byla žalovanou podepsána zadáním elektronického kódu „, Anonymizováno, “ (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Nedílnou součástí smlouvy byly učiněny Úvěrové podmínky, dle jejichž článku 5.2. má žalobkyně mimo jiné právo pro případ prodlení žalované se splacením alespoň dvou splátek nebo pro případ prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce žádat jednorázové splacení úvěru. Žalovaná se při uzavření smlouvy žalobkyni prokázala oboustrannou fotokopií občanského průkazu, kterou žalobkyně soudu doložila. Dle dokumentu – Dohledání informací o činnosti klienta ke smlouvě č. , hodnota, se žalovaná do klientské zóny žalobkyně registrovala dne 21. 6. 2022, kdy autorizační SMS pro registraci jí byla zaslána na telefonní číslo , tel. číslo, , následně dne 14. 8. 2024 v 12:09 h byla žalované odeslána SMS pro elektronický podpis s kódem 514507, a to na téže telefonní číslo , tel. číslo, .5. Z výňatku ze znaleckého posudku č. , hodnota, vyhotoveného , právnická osoba, dne 22. 8. 2024 soud zjistil, že data o zřizování a čerpání služeb žalobkyně ze strany klientů jsou evidovány důvěryhodným způsobem umožňujícím znalecké zkoumání, přičemž elektronická data by měla ve vazbě na datum a čas jednotlivých událostí mimo jiné prokazovat činnost klienta v informačních systémech žalobkyně včetně veškerých dat poskytnutých ze strany klienta a dále změny prováděné nad klientskými daty nebo daty o službách klienta, ať už automaticky ze strany informačních systémů nebo manuálně pověřenými pracovníky.6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná čerpala částku ve výši 354 626 Kč, ale žalobkyni uhradila částku ve výši 84 212 Kč, což vyplývá také z předloženého výpisu čerpání, splátek a úhrad.7. Dopisem ze dne 3. 12. 2025, odeslaným následujícího dne, žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění úvěru z důvodu prodlení žalované a současně ji vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky (výzva ke splacení celého úvěru, podací arch). Předžalobní upomínkou ze dne 4. 12. 2025, odeslanou následujícího dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu nejpozději do 11. 12. 2025 (předžalobní výzva, podací arch).8. Dále bylo na základě žalobkyní předložených listin provedeno dokazování ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované. Dle smlouvy o úvěru měla být žalovaná důchodcem s hlavním měsíčním příjmem 10 100 Kč, vedlejším měsíčním příjmem 25 000 Kč, příjmem ostatních členů domácnosti 30 000 Kč, současně měla bydlet ve vlastním domě/bytě a své výdaje na bydlení vyčíslila částkou 3 000 Kč, splátky všech úvěrů částkou 18 000 Kč a ostatní výdaje částkou 3 500 Kč. Žalobkyně dále soudu předložila úvěrovou zprávu (výpis NRKI), výpočet MLS klienta, potvrzení o provedení ověření bonity klienta (karta klienta) a výpis z účtu žalované z měsíc červenec 2024. Z karty klienta vyplývá, že žalobkyně operovala s tím, že žalovaná je rozvedená, bez vyživovacích povinností, zaměstnaná, její měsíční příjem činí 25 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 30 000 Kč a měsíční výdaje pak 24 500 Kč. Žalovaná byla lustrována v dostupných registrech bez negativních zjištění. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že žalobkyně měla informaci o tom, že žalovaná má celkem čtyři existující úvěrové závazky, a to osobní úvěr o jistině ve výši 850 000 Kč s výší splátky 10 767 Kč měsíčně, dále osobní úvěr o jistině 344 726 Kč s výší splátky 7 611 Kč měsíčně, dále úvěr ze stavebního spoření s úvěrovým rámcem 1 000 000 Kč s výší splátky 8 016 Kč měsíčně a úvěr z kreditní karty s úvěrovým rámcem 10 000 Kč s výší splátky 318 Kč měsíčně. Prostřednictvím výpočtu MLS žalobkyně ověřila, že měsíční příjmy a výdaje žalované skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru, přičemž dospěla k závěru o zbývající MLS domácnosti žalované ve výši 24 070 Kč, a to tak, že od příjmu žalované a ostatních členů domácnosti, jak bylo žalovanou uvedeno v žádosti, odečetla částku životního minima, normativní náklady na bydlení, splátky zjištěné z NRKI v celkové výši 26 713 Kč (přičemž splátku 7 611 Kč měsíčně s ohledem na konsolidaci následně vynechala) a výši splátky schváleného úvěru. Z výpisu z běžného účtu vedeného na jméno žalované z období od 1. 7. 2024 do 31. 7. 2024 soud zjistil, že příjmy na tomto účtu činily celkem 27 567 Kč, výdaje pak celkem 27 436,03 Kč. Žalované byl na tento bankovní účet připsán příjem od společnosti , právnická osoba, . ve výši 23 367 Kč, žalovaná následně obratem převedla celkem 19 120 Kč na blíže nespecifikované bankovní účty.9. Z dopisu žalované adresovaného žalobkyni ze dne 8. 9. 2025, e-mailové odpovědi žalobkyně ze dne 30. 9. 2025 (která byla žalovanou přeposlána organizaci Člověk v tísni), reakce žalované ze dne 11. 11. 2025 a návrhu na zahájení řízení u finančního arbitra soud zjistil, že mezi účastníky probíhalo předsoudní jednání, v rámci něhož však nebylo dosaženo dohody.10. Žalovaná k datu 27. 5. 2026 pobírá invalidní důchod pro invaliditu II. stupně ve výši 13 743 Kč měsíčně (informace o výši a druhu pobíraného důchodu k datu 27. 5. 2026) a ode dne 2. 8. 2025 jí byla na podpůrčí dobu 11 měsíců přiznána podpora v nezaměstnanosti ve výši 14 689 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, ve výši 11 299 Kč měsíčně po dobu dalších dvou měsíců a ve výši 10 169 Kč měsíčně po zbývající podpůrčí dobu (oznámení o podpoře v nezaměstnanosti).11. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Soud dále ve věci aplikoval zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, tj. ke dni 14. 8. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.15. Nejprve je zapotřebí vypořádat se s námitkou žalované, dle níž žalobkyně neprokázala, že by se žalovanou smlouvu o úvěru uzavřela v soudu předkládaném znění, neboť tato smlouva nebyla opatřena elektronickým popisem. K tomuto soud konstatuje, že ke kontraktaci smlouvy ze strany žalované došlo prostředky komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. a § 562 odst. 1 o. z., a to způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu, tvořený zadáním jedinečného verifikačního SMS kódu v prostředí uživatelského účtu v chráněném webovém rozhraní žalobkyně (srov. též závěry znaleckého posudku, dle něhož jsou data o zřizování a čerpání služeb žalobkyně ze strany klientů jsou evidovány důvěryhodným způsobem a ve vazbě na datum a čas jednotlivých událostí prokazují činnost klienta v informačních systémech žalobkyně). Pro uzavření spotřebitelské smlouvy je přitom jiný typ elektronického podpisu (prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Veškeré záznamy údajů o právních jednáních jsou přitom v elektronickém systému žalobkyně opatřeny elektronickým časovým razítkem (viz též znalecký posudek), které je chrání proti změnám.16. Na základě shora uvedených zjištění tak vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., dle které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout účelový (konsolidační) úvěr ve výši 354 626 Kč, a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednaných splátkách spolu s úroky a poplatky. V rámci téže smlouvy byl mezi účastníky sjednán též bezúčelový revolvingový úvěr, na základě něhož však žalobkyně v tomto řízení žádné nároky neuplatnila, proto se tímto ujednáním soud dále nezabýval. Žalovaná nehradila sjednané splátky úvěru řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 3. 12. 2025 zesplatnila. Žalovaná na pohledávku ze smlouvy o úvěru uhradila celkem 84 212 Kč. I kdyby smlouva elektronicky uzavřena nebyla, bylo nesporné, že žalovaná čerpala částku 354 626 Kč, ale vrátila z ní pouze 84 212 Kč. Rozdíl by tak byla povinna uhradit i z titulu bezdůvodného obohacení a výsledek řízení by s ohledem na níže uvedené, byl stejný.17. Jelikož žalovaná v předmětném vztahu vystupuje jako spotřebitel, zatímco žalobkyně je podnikající právnickou osobou, je třeba vzniklý závazkový vztah mezi účastníky posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud je tedy povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“18. Dle tvrzení žalobkyně byly před uzavřením smlouvy provedeny lustrace žalované v bankovních i nebankovních registrech. Žalovaná před sjednáním smlouvy o úvěru uvedla, že je důchodcem s příjmem 10 100 Kč, příjmy z vedlejší činnosti 25 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti 30 000 Kč. Žalobkyně pro posouzení úvěruschopnosti zvažovala příjem žalované ve výši 25 000 Kč, další příjmy domácnosti ve výši 30 000 Kč, celkové výdaje ve výši 24 500 Kč, dále pak byla zohledněna výše splátky. Tvrzení žalované měla být doložena a ověřena soudu předloženou kartou klienta, úvěrovou zprávu (výpis NRKI) a výpisem z účtu žalované za měsíc červenec 2024. Pokud se jedná o příjmy žalované, tyto žalobkyně ověřila pouze prostřednictvím označeného výpisu z bankovního účtu, na který byla žalované dne 12. 7. 2024 připsána platba ve výši 23 367 Kč od , právnická osoba, . Přestože žalovaná před uzavřením smlouvy tvrdila, že je důchodcem a její hlavní měsíční příjem činí 10 100 Kč, žalobkyně žádným způsobem výši případného důchodu žalované neověřila a pokud se jedná o vedlejší příjem žalované, žalobkyně nemohla spolehlivě a s řádnou péčí dovodit jeho výši a zejména jeho pravidelnost toliko na základě výpisu z bankovního účtu za jeden měsíc předcházející uzavření smlouvy. Ve vztahu k pravidelným příjmům žalované, případně příjmů ostatních členů domácnosti, tak lze uzavřít, že nebyly žalobkyní řádně ověřeny. Co se týče výdajové stránky žalované, žalobkyně měla povědomí o splátkách žalované v celkové výši 26 713 Kč měsíčně, přičemž v této částce byla zahrnuta také splátka konsolidovaného úvěru ve výši 7 611 Kč, nová splátka úvěru činila 7 292 Kč. Žalobkyni tak muselo být zřejmé, že po uzavření smlouvy o úvěru bude žalovaná nadále splácet celkem 26 394 Kč měsíčně, přičemž tato částka nejen převyšuje zjištěný příjem z vedlejší činnosti žalované, ale představuje také i podstatnou část celkových tvrzených příjmů žalované (včetně invalidního důchodu). O nepříznivé výdajové situaci žalované svědčí také stav jejího bankovního účtu, kdy na počátku měsíce července 2024 vykazoval zůstatek 2,60 Kč, na konci tohoto měsíce pak 133,57 Kč. V této souvislosti žalobkyně dále žádným způsobem neověřila výdaje žalované na bydlení, které činí zcela zásadní a neodmyslitelnou výdajovou položku každé osoby, přičemž jejich výši zpravidla nelze dle potřeby okamžitě snížit, a to ani při tvrzeném bydlení žalované ve vlastním. Žalobkyně měla od žalované žádat další doklady, zejména potvrzení o výši důchodu, potvrzení o dalším tvrzeném příjmu domácnosti, výpisy z bankovního účtu za období alespoň tří měsíců předcházejících uzavření smlouvy za účelem ověření pravidelnosti příjmu a další, což by v daném případě za účelem zachování obezřetnosti při poskytování úvěru bylo z její strany na místě. Lze tak konstatovat, že žalobkyně na svoji povinnost vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru rezignovala a spokojila se pouze s tím, co jí tvrdila žalovaná, aniž by relevantně, na základě ověřených dokladů, prověřila její bonitu a věrohodnost.19. Soud v obdobných věcech opakovaně připomíná, že je povinností poskytovatele úvěru, aby výdaje žadatele o úvěr řádně prověřil, přičemž této povinnosti nemůže poskytovatel úvěru dostát pouhým převzetím statistických údajů či spokojením se sdělením žadatele o úvěr. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet.20. To vše zcela nutně vede k závěru, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována a soudu tak nezbylo než přisvědčit námitce žalované a posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.21. Jak již bylo uvedeno shora, bylo prokázáno a účastníci učinili nesporným, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši celkem 354 626 Kč. Jelikož žalovaná na svůj dluh dle nesporných tvrzení účastníků, a dle listiny – výpis čerpání, splátek a úhrad, dosud uhradila částku 84 212 Kč, zavázal soud žalovanou k zaplacení (vrácení) zbývající části jistiny ve výši 270 414 Kč (výrok I.).22. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, dle kterého: „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Je zřejmé, že odvolací soud se shora uvedeného výkladu nedržel a při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru postupoval podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy, od čehož se odvíjel jeho (nesprávný) závěr o okamžiku vzniku nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.“23. Žalovaná soudu uvedla, že je schopna dlužnou částku uhradit ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně, když její příjem aktuálně sestává z invalidního důchodu pro invaliditu II. stupně v doložené výši 13 743 Kč a podpory v nezaměstnanosti. Soud tedy rozhodl tak, že žalovaná je povinna dlužnou částku 270 414 Kč žalobkyni zaplatit ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně se splatností do každého posledního dne v měsíci až do úplného splnění povinnosti. Soud má za to, že takto stanovený způsob úhrady dluhu je adekvátní s ohledem na majetkovou situaci žalované a oprávněný zájem žalobkyně. Stanovenou lhůtu k úhradě (ve splátkách) lze přitom považovat za přiměřenou možnostem žalované.24. Ve zbytku soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, neboť na smluvní úrok, poplatky, náklady na vymáhání a smluvní pokutu z absolutně neplatné smlouvy žalobkyni nárok nevznikl, současně ani na úrok z prodlení, neboť žalovaná se dosud do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny nedostala.25. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně požadovala žalobou celkem částku 368 292,14 Kč včetně úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí, bylo jí však přiznáno pouze 270 414 Kč a byla tak převážně úspěšná, když přiznaná částka náhrady nákladů řízení představuje 46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 73 % a úspěchu žalované v rozsahu 27 %).26. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 13 847 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 346 152,19 Kč sestávající z částky 9 700 Kč za každý z pěti úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé, vyjádření k odporu žalované z 23. 6. 2026, účast na jednání soudu dne 23. 7. 2026) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Právnímu zástupci žalobkyně dále náleží náhrada za promeškaný čas v počtu dvou půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 3 a. t. a vynaložené cestovní výdaje stanovené dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. za cestu na jednání soudu na trase , adresa, a zpět, celkem 35 km, při spotřebě benzínu pro kombinovaný provoz dle norem ES 6,6 litrů na 100 km, při ceně 34,70 Kč za litr paliva s 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla, celkem 286,50 Kč. Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení činí (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad právního zástupce žalobkyně, advokáta) částku ve výši 75 964 Kč a žalobkyně má nárok na 46 % z nich, tedy na 34 943 Kč. Pokud se jedná o lhůtu k plnění, soud uložil žalované povinnost nahradit náklady žalobkyně do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku, přičemž se jedná o lhůtu delší, než stanovuje § 160 odst. 1 o. s. ř., a která je dle názoru soudu adekvátní s ohledem na výši těchto nákladů a majetkové možnosti žalované (výrok III.).27. Pokud žalovaná navrhla, aby náhrada nákladů řízení nebyla přiznána žádnému z účastníků s odkazem na § 150 o. s. ř., k tomuto soud uvádí, že důvody pro aplikaci tohoto ustanovení, tedy důvody hodné zvláštního zřetele, v tomto řízení neshledal. Tímto důvodem nemůže být ani neochota žalobkyně přistoupit na mimosoudní dohodu s žalovanou, neboť je právem žalobkyně vyplývajícím z Článku 36 Listiny základních práv a svobod domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Podstatou věci zde zůstává, že žalovaná obdržela od žalobkyně, ač na základě absolutně neplatné smlouvy, peněžní prostředky, které jí dosud v plné výši nevrátila. Proto lze usuzovat, že žalobkyně se se svým nárokem na soud obrátila důvodně a náhrada nákladů řízení jí jakožto převážně úspěšnému účastníku řízení proto náleží. Aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. samostatně neodůvodňují ani aktuální majetkové poměry žalované.