3 C 19/2020-117 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce podal dne 27. 1. 2020 u soudu žalobu, kterou se domáhal určení, že je jediným dědicem ze závěti ze dne 8. 1. 2019 po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném dne 1. 7. 1937, zemřelém dne 21. 3. 2019 (dále též jen„ zůstavitel“). Poukázal na pravomocné usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 5. 11. 2019 č.j. 23 D 140/2019-62, kterým mu bylo uloženo, aby podal ve lhůtě do dvou měsíců ode dne právní moci tohoto usnesení (tj. od 5. 12. 2019) u Okresního soudu v Jičíně proti žalované jako pozůstalé sestře zůstavitele žalobu na určení, že žalobce je jediným dědicem z allografní závěti ze dne 8. 1. 2019 (dále též jen„ závěť“), neboť mezi účastníky dědického řízení vyvstal spor o dědické právo, po té, co byla popřena pravost a platnost uvedené závěti. Tvrdil, že závěť zůstavitel vlastní rukou podepsal a navíc před dvěma svědky, současně přítomnými a na závěti podepsanými, výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. 2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby a zpochybňovala pravost podpisu zůstavitele i svědků na závěti, jakož i skutečnosti, že zůstavitel před svědky výslovně projevil svou poslední vůli. Zmiňovala též, že obsah závěti obsahuje prohlášení zůstavitele, že se o něho žalobce 10 let staral, jež není pravdivé, závěť nezahrnuje veškerý majetek zůstavitele a navíc obsahuje prohlášení o projevení poslední vůle, podepsané zůstavitelem, jež ale přísluší svědkům. 3. Spisem Okresního soudu v Jičíně sp.zn. 23 D 140/2019 je prokázáno, že pozůstalostní řízení bylo zahájeno usnesením ze dne 27. března 2019, č. j. 23 D 140/2019-4, neboť zůstavitel dne 21. 3. 2019 zemřel. Provedením úkonů v řízení byl pověřen jako soudní komisař notář [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Účastníky pozůstalostního řízení jsou žalobce a žalovaná, pozůstalá neteř zůstavitele [jméno] [příjmení] dědictví výslovně odmítla. V průběhu řízení byla předložena závěť zůstavitele z 8. 1. 2019. Jak prokazuje opis této závěti, zůstavitel uvedl, že odkazuje žalobci svůj majetek, zapsaný na [list vlastnictví] v [katastrální uzemí], a to rodinný domek [adresa], stavební parc. [číslo] zahradu parc. [číslo] včetně veškerého vybavení a hmotných prostředků, dále [značka automobilu] [registrační značka], přívěs za osobní automobil [registrační značka] a garáž, umístěnou na stavební parc. [č. parc.] v [katastrální uzemí], včetně veškerého vybavení, dále veškeré zemědělské pozemky o výměře 67 631 m² v [katastrální uzemí] a [obec] parc. [číslo] dále rodinný dům na adrese [adresa], umístěný na stavební parc. [číslo], včetně veškerého vybavení a hmotných prostředků, dále účet vedený u České spořitelny č.ú. [číslo] s finančním obnosem na něm vedeným. Zůstavitel dále prohlásil, že toto je jeho poslední vůle, že žalobce se o něho řádně staral a vedl jeho domácnost. Následuje prohlášení:„ Prohlašujeme, že před námi pan [příjmení] [příjmení] výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli a jeho podpisu jsme byli přítomni.“ Navazuje údaj, že závěť byla sepsána v [obec] dne 8. 1. 2019, na dalším řádku je rukou psaný podpis„ [příjmení] [jméno]“ a dále jména, příjmení a rukou psané podpisy svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. V závěru závěti jsou znovu zopakována jména a příjmení svědků s uvedením jejich adres. 4. Usnesením Okresního soudu v Jičíně z 5. listopadu 2019, č. j. 23 D 140/2019-62 je prokázáno, že žalobci bylo uloženo, aby podal ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení u Okresního soudu v Jičíně žalobu proti žalované na určení, že žalobce je jediným dědicem ze závěti ze dne 8. 1. 2019 sepsané na počítači (stroji) se dvěma svědky. Pokud žalobce žalobu včas nepodá, bude-li v řízení o nebo bude-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v jeho neprospěch. Pozůstalostní řízení pak bylo do právní moci rozhodnutí o sporné skutečnosti přerušeno. Toto usnesení nabylo právní moci 5. 12. 2019. V odůvodnění je vysvětleno, že v průběhu řízení vznikl mezi dědici spor o dědické právo tím, že byla žalovanou popřena zůstavitelova závěť co do pravosti i platnosti. Jedná se o spor skutkový, protože tvrzení účastníků o pravosti a platnosti závěti jsou rozdílná a k jejich objasnění je třeba provádět dokazování, což je nutno vyřešit ve sporném řízení. Vzhledem k tomu, že žalobce opírá své dědické právo o pořízení pro případ smrti ve formě soukromé listiny, popřené co do pravosti, a má žalobce slabší právní důvod než žalovaná, která dědické právo opírá o dědickou posloupnost, založenou na příbuzenství, které je doložitelné veřejnými listinami, bylo uloženo podat žalobu žalobci. Toto usnesení nabylo právní moci 5. 12. 2019. 5. Protože za svědky předmětné závěti byli povoláni [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], navrhl žalobce provedení důkazu jejich výslechem, a protože z výpovědi svědkyně [příjmení] vyplynulo, že pořizování závěti byl přítomen i její manžel [jméno] [příjmení], navrhl žalobce provedení důkazu i jeho svědectvím. 6. Výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení] je prokázáno, že přibližně 50 let bydlela v sousedství zůstavitele, velmi dobře se s ním znala a dlouhou dobu zná i žalobce, který se zůstavitelem v jeho domě bydlel. Vztah zůstavitele a žalobce svědkyně popsala jako velmi blízký, vřelý a spořádaný, srovnatelný s poměrem mezi otcem a synem. Zůstavitel dle svědkyně před ní dlouhou dobu před jeho smrtí hovořil o tom, že majetek, který po něm zůstane, musí připadnout žalobci a pokládal to za samozřejmost. Svědkyně ho nabádala, aby věc zařídil u notáře, ale zůstavitel se cítil dobře, nic nenasvědčovalo, že se blíží jeho smrt a na řešení majetkových záležitostí nespěchal. O těchto věcech zůstavitel se svědkyní hovořil otevřeně, i ona mu svěřovala obdobné informace, které se týkaly jí, hovořili spolu i o závěti, svědkyně mu řekla, že je potřeba, aby u jejího pořízení byli dva svědci. Zůstavitel se jí ptal, jestli by závěť podepsala. Později, při jedné z návštěv u zůstavitele, kam přišla i se svým manželem, byl přítomný žalobce a jeho kamarád. Zůstavitel toho využil a prosil je, jestli by jeho závěť podepsali. Předem nebylo nic domluveno, šlo o náhodné setkání, řešilo se, jestli bude svědek [příjmení] ochoten závěť podepsat, protože jinak by ji nebylo možno pořídit. Jak ona tak [jméno] [příjmení] byli k podpisu ochotni a závěť se proto začala sepisovat. Všichni, tj. zůstavitel, žalobce, svědkyně a její manžel i svědek [příjmení] byli v obývacím pokoji, žalobce závěť psal, zůstavitel mu přitom říkal, co by chtěl, aby v závěti bylo obsaženo. Nešlo úplně o diktát, ale hovořil o tom, co si v závěti přeje a z toho, co říkal, bylo zřejmé, že chce, aby jeho majetek připadl žalobci. Když byla závěť dopsána, svědkyně zřejmě listinu dostala do ruky a obsah závěti si pro sebe přečetla. Žádné komentáře pak už nikdo neměl, listinu podepsala a pak šli s manželem domů. Viděla, že závěť podepsal i [příjmení], zůstavitel byl spokojený, říkal, že je rád, že je žalobce takto zaopatřený. Zda závěť před nimi podepsal i zůstavitel si přesně nevzpomíná, ale domnívá se s určitou mírou nejistoty, že tomu tak bylo. Když se závěť sepisovala i podepisovala, byli přítomni všichni. Před sepisem závěti se zůstavitel vyjádřil tak, že veškerý majetek, který má, má připadnout žalobci, což ostatně říkal celá léta. Když žalobce závěť dopsal, zůstavitel si ji určitě hned četl, hledal, jestli žalobce v textu neudělal nějakou chybu. 7. Svědek [příjmení], kamarád žalobce, vypověděl, že zůstavitele znal dlouho a jezdil k němu na návštěvy. Jednou se u něho náhodně sešli se svědkyní [příjmení] a zůstavitel je požádal, aby mu podepsali závěť. Ptal se jich, jestli jsou k podpisu ochotni, pak přinesl závěť už vyhotovenou na počítači a oni ji podepsali. V obývacím pokoji přitom byli přítomni kromě něho zůstavitel, svědkyně [příjmení], žalobce. Zůstavitel závěť svědkovi tehdy podal, ten si ji přečetl a podepsal ji. Pořadí, v jakém kdo listinu podepsal, si nepamatuje, zůstavitel ji ale dle něho měl sám již podepsanou. Zůstavitel tehdy nic jiného neříkal, nic nepronášel ani nic nevysvětloval ani nekomentoval, stejně tak svědek. Z obsahu listiny mu bylo zřejmé, že se jedná o závěť zůstavitele, před svědkem závěť ale nebyla sepisována. Na přítomnost [jméno] [příjmení] při podpisu závěti si nerozpomínal. 8. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že při jedné z návštěv, na které byli u zůstavitele s manželkou, se jich zůstavitel ptal, jestli dosvědčí, že žalobce pro něho byl jako jeho syn a že k němu pravidelně jezdil od školních let. Tehdy se také sepisovalo, že zůstavitel dá všechno žalobci. Sepsala se listina, kterou svědek také četl a podepsal, podepsali ji všichni přítomní. Obsahem listiny bylo, že všechno po zůstaviteli dostane žalobce, protože to bylo přání zůstavitele i jeho manželky, která zemřela již dříve. Jak probíhala tvorba listiny si svědek nepamatoval, zůstavitel jen říkal žalobci, co má psát, jaký majetek mu chce předat. Jestli šlo o diktát zůstavitele svědek již neví. [příjmení] majetek žalobci chtěli dát už dávno, zůstavitel to pořád odkládal. Na pořadí