ECLI: ECLI:CZ:OSJC:2021:5.C.108.2021.1 Datum: 2021-12-09 Předmět: o 42 175 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 149 z. č. 99/1963 Sb.", "§ z. č. 145/2010 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 58 ["korporace""peněžité plnění""postoupení pohledávky""smlouva o úvěru"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: o 42 175 Kč s příslušenstvím. Aplikuje: § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., § 142 (99/1963 Sb.), § 1879 (89/2012 Sb.), § 115a (99/1963 Sb.).
1. Žalobkyně se domáhá v postavení právního nástupce obchodní korporace [právnická osoba] zaplacení 42.175 Kč s příslušenstvím z právních důvodů neuhrazených spotřebitelských úvěrů a příslušenství v podobě úroku, odměny za administrativní činnost, odměny za hotovostní inkaso splátek a úrokem z prodlení.
2. Žalobkyně k prvnímu dílčímu nároku tvrdila, že její právní předchůdce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 21. 7. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] přenechal mu částku 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 2.800 Kč, poplatkem ve výši 4.000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč a pojištěním [anonymizována dvě slova] ve výši 522 Kč. Závazek k vrácení poskytnutého úvěru a jeho příslušenství měl být splněn formou 58 týdenních splátek po 609 Kč v období od 28. 2. 2017 do 3. 4. 2018, kdy měla být hrazena poslední z dohodnutých splátek. Žalovaný poskytl pouze částečné plnění ve výši 4.400 Kč, když naposledy plnil dne 18. 4. 2019, když splátky se nijak nedotkly jistiny ve výši 20.000 Kč a došlo k ponížení dlužných úhrad za služby na částku 10.922 Kč. K tomu přistupuje úrok v kapitalizované hodnotě 7.972,56 Kč (úrok 23,72 % z částky 20.000 Kč od 4. 4. 2018 do 29. 11. 2019), úrok 23,72 % z částky 20.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení v kapitalizované hodnotě 2.823,89 Kč (zákonný úrok z prodlení z jistiny od marného uplynutí týdenní lhůty od poslední úhrady, tj. od 11. 4. 2018 do postoupení pohledávky dne 29. 11. 2019 a úrok z prodlení v zákonné výši z jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobkyně nabyla postavení věřitele smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, když uvedená skutečnost byla žalovanému oznámena postupitelem písemností ze dne 29. 11. 2019.
3. Žalobkyně k druhému dílčímu nároku tvrdila, že její právní předchůdce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 3. 12. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] přenechal mu částku 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 1.400 Kč, poplatkem ve výši 2.000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč a pojištěním [anonymizována dvě slova] ve výši 290 Kč. Kč. Závazek k vrácení poskytnutého úvěru a jeho příslušenství měl být splněn formou 58 týdenních splátek po 305 Kč v období od 10. 12. 2016 do 13. 1. 2018, kdy měla být hrazena poslední z dohodnutých splátek. Žalovaný poskytl pouze částečné plnění ve výši 6.437 Kč, když naposledy žalovaný plnil dne 18. 4. 2019, když splátky ponížily jistinu na částku 8.524,13 Kč a co do poplatku na částku 2.728,87 Kč. K tomu přistupuje úrok v kapitalizované hodnotě 3.847,27 Kč (úrok 23,72 % z částky 8.524,13 Kč od 14. 1. 2018 do 29. 11. 2019), úrok 23,72 % z částky 8.524,13 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení v kapitalizované hodnotě 1.364,57 Kč (zákonný úrok z prodlení z jistiny od marného uplynutí týdenní lhůty od poslední úhrady, tj. od 21. 1. 2018 do 29. 11. 2019) a úrok z prodlení v zákonné výši z jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobkyně nabyla postavení věřitele smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, když uvedená skutečnost byla žalovanému oznámena postupitelem písemností ze dne 29. 11. 2019.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a ani později v průběhu řízení své procesní stanovisko nezpřístupnil.
5. Rozhodnuto mohlo být podle § 115a o. s. ř. pouze na podkladě listin účastníky předložených důkazů a jejich presumovaného souhlasu s takovým postupem soudu (usnesení ze dne 9. 11. 2021, č. j. 5 C 147/2021-49).
6. Skutkový závěr stran obou dílčích nároků stojí v obou případech na dokazování odvíjejícím se od listinných důkazů v podobě smlouvy o spotřebitelském úvěru, karty zákazníka, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek (strany 96 a 131), oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, předžalobní výzvy a dokladu o jejím odeslání.
7. Předně je třeba uvést z pohledu hodnocení procesního postavení žalobkyně, že povaha jejího tvrzení, že žalovaným nebyla zcela poskytnuta plnění co do dlužných jistiny a poplatků, ke kterému se smlouvami o spotřebitelském úvěru zavázal, má negativní charakter, tudíž je z povahy takového tvrzení vyloučeno, aby je mohlo být prokazováno a jedině žalovaný, pokud by byl procesně bdělý a vyvinul patřičnou procesní aktivitu, mohl by cestou tvrzení opaku a přiléhavě označených důkazů prokázat, že buď poskytl více, než žalobkyně v návrhu připouští nebo nastaly jiné právem aprobované skutečnosti, pro které nároku jak ve svém titulu (důvodu) tak případně co do uplatněné výše neobstojí. Jak již bylo uvedeno, žádná taková tvrzení nebyla přednesena, tudíž lze vycházet z toho, že žalovaný plnění v rozsahu, jak uvádí žalobkyně, neposkytl, resp. poskytl pouze dílčí plnění (vide ante).
8. Po stránce skutkové se k prvému dílčímu nároku uzavírá, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 21. 2. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které bylo žalovanému poskytnuto v hotovosti 20.000 Kč. Reálnost obligačního vztahu je prokázána již samou listinou – smlouvou o spotřebitelském úvěru – v níž je volena varianta hotovostní výplaty prostředků při uzavření smlouvy. Nejsou-li přítomny jakékoli skutkové námitky žalovaného, potom lze ze zákonitostí výkladu textu opatřeného podpisem žalovaného a zásad formální logiky usuzovat, že je mimo jiné potvrzeno i přijetí prostředků jejich faktickým přenecháním žalovanému. Předpokládaná správnost psaného textu, resp. reálné naplnění toho, co je na listině uváděno, není absolutní, avšak je na účastníkovi řízení, který je tím negativně dotčen, aby údaje potvrzené jeho podpisem vyvrátil (vizte k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2547/2011). Vedle povinnosti k vrácení poskytnutého úvěru ve výši 21.000 Kč se žalovaný zavázal v rámci uzavírané smlouvy k zaplacení úroku ve výši 2.800 Kč, poplatku ve výši 4.000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč a pojištění (tj. celkem zaplatit 35.322 Kč), to vše ve splátkách ve výši 609 Kč týdně s rozvržením na celkem 58 týdenních splátek. Vedle toho je smluvní substrát tvořen adhezními ujednáními smlouvy a kartou zákazníka. Relevantním je z pohledu podmínek úročení úprava obsažená v článku 1.4 a 5.1 smlouvy podmínek týkající se zápůjční doby a následků nesplacení úvěru, když bylo ujednáno úročení v rámci zápůjční doby hodnotou 23,72 %.
9. Následně, jak žalobkyně tvrdila, žalovaný poskytl pouze dílčí plnění ve výši 4.400 Kč, když naposledy plnil dne 18. 4. 2019. Plnění poskytnutá žalovaným neponížila jistinu, ale došlo k ponížení poplatku na částku 10.922 Kč konkrétně co do celého úroku, co do 434,49 Kč na poplatku za administrativní činnost, co do poplatku za hotovostní inkaso a co do částky 71,39 za životní pojištění.
10. Po stránce skutkové se k druhému dílčímu nároku uzavírá, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 3. 12. 2016 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které bylo žalovanému poskytnuto v hotovosti 10.000 Kč. Reálnost obligačního vztahu je prokázána již samou listinou – smlouvou o spotřebitelském úvěru - v níž je volena varianta hotovostní výplaty prostředků při uzavření smlouvy. Nejsou-li přítomny jakékoli skutkové námitky žalovaného, potom lze ze zákonitostí výkladu textu opatřeného podpisem žalovaného a zásad formální logiky usuzovat, že je mimo jiné potvrzeno i přijetí prostředků jejich faktickým přenecháním věřitelem. Předpokládaná správnost psaného textu, resp. reálné naplnění toho, co je na listině uváděno, není absolutní, avšak je na účastníkovi řízení, který je tím negativně dotčen, aby údaje potvrzené jeho podpisem vyvrátil (vizte k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2547/2011). Vedle povinnosti k vrácení poskytnutého úvěru ve výši 10.000 Kč se žalovaný zavázal v rámci uzavírané smlouvy k zaplacení úroku ve výši 1.400 Kč, poplatku ve výši 2.000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč za dobu trvání smlouvy a pojistné 290 Kč (tj. celkem zaplatit 17.690 Kč), to vše ve splátkách ve výši 305 Kč týdně s rozvržením na celkem 50 týdenních splátek. Vedle toho je smluvní substrát tvořen adhezními ujednáními smlouvy a kartou zákazníka. Relevantním je z pohledu podmínek úročení úprava obsažená v článku 1.4 a 5.1 smlouvy a stanovující podmínky týkající se zápůjční doby a následků nesplacení úvěru, když bylo ujednáno úročení v rámci zápůjční doby hodnotou 23,72 %.
11. Následně, jak žalobkyně tvrdila, žalovaný poskytl pouze dílčí plnění ve výši 6.437 Kč, když naposledy plnil dne 18. 4. 2019. Plnění poskytnutá žalovaným ponížila jistinu na částku 8.524,13 Kč a dále k ponížení celkového poplatku na částku 2.728,87 Kč.
12. Postoupení pohledávky je prokázáno oznámením postupitele ze dne 29. 11. 2019, jež bylo určeno dlužníkovi. Opět zde platí, že se vychází z prostého oznámení postupitele o cesi pohledávky, jestliže dlužník netvrdí (a neprokáže) tak
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.