11 C 135/2021-67 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu 4. 2. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 31.098 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 17.424,76 Kč za dobu od 4. 5. 2019 do zaplacení. 2. K odůvodnění žaloby uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] s žalovaným uzavřeli dne 3. 3. 2018 smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr 22.000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobci poskytnutý úvěr vrátit společně kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem. Celkem měl žalovaný vrátit 39.998 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Žalovaný dluží uhradit jistinu 17.424,76 Kč, úrok ve výši 1.321,46 Kč, poplatek za poskytnutí a sjednání úvěru 7.694,98 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 1.578,81 Kč, inkasní poplatek za hotovostní výběr splátek 3.077,99 Kč Tyto pohledávky byly postoupeny na žalobce. 3. Žalobce dále v žalobě uvedl, v čem spočívá posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet předmětný úvěr. Uvedl kritéria posouzení úvěruschopnosti. Poukázal na to, že žalovaný byl povinen vyplnit pravdivě veškeré výdaje, včetně splátek úvěrů. Na základě těchto postupů věřitel dospěl k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný sám služby původního věřitele vyhledal a požádal jej o poskytnutí rychlé půjčky. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba mu byla doručena do vlastních rukou dne 30. 7. 2021 5. K jednání dne 24. 2. 2022 se žádný z účastníků řízení nedostavil. Zástupce žalobce se z jednání omluvil. Žalovaný nikoliv. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 7. 2. 2022. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. 6. Z provedeného dokazování byly prokázány tyto skutečnosti. Právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli 3. 3. 2018 smlouvou o úvěru. Právní předchůdce žalobce se zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 22.000 Kč. Tato částka byla žalovanému poskytnuta v hotovosti Ve smlouvě bylo uvedeno, že jde o úvěr s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v celkové výši 2.118 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru 9.900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 2.020 Kč, inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti žalovaného 3.960 Kč Tyto platby měl žalovaný uhradit formou měsíčních splátek splatných společně se splátkou úroku a úvěru dle předpisu splátek. Nárok na zaplacení inkasního poplatku vzniká v den každého výběru splátky v bydlišti žalovaného. Celkem měl žalovaný dle smlouvy uhradit 39.998 Kč ve 14 splátkách po 2.857 Kč. Tato pohledávka byla postoupena na žalobce. Toto bylo prokázáno smlouvou o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 3. 3. 2018, předpisem splátek, smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalobcem včetně části seznamu postoupeným pohledávek. 7. § 86 z. č. 257/2016 Sb. zní: 1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. zní: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Žalobce v žalobě uvedl, kritéria, dle kterých posoudil úvěruschopnost žalovaného a to: a) maximální počet tří závazků u jiných věřitelů ověřený interním systémem poskytovatele zápůjčky, b) 0 zahájených exekučních řízení, c) negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, d) při podání žádosti o poskytnutí zápůjčky bylo požadováno uvedení příjmů, výdajů, e)) lustrace v ISIR, Centrální evidenci exekucí a databázích inkasních agentur. Uvedl, že žalovaný byl povinen vyplnit pravidelně veškeré výdaje, včetně splátek úvěrů. Na základě tohoto dospěl původní věřitel k tomu, že nemá pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet daný úvěr. Žalovaný tento závěr nijak nevyvrátil. Žalobce pouze tvrdil, že jeho právní předchůdce vyhodnotil daná kritéria a provedl jím uváděná šetření. Žalobce ale dostatečným způsobem neprokázal, že by tato šetření a hodnocení byla provedena. Žalobce proto nedoložil, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla jeho právním předchůdcem ve smyslu § 86 z. č. 257/2016 Sb. prověřena úvěruschopnost žalované. Z tohoto důvodu je dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. žalobcem tvrzená úvěrová smlouva neplatná. K této neplatnosti soud přihlížel z úřední povinnosti na základě rozsudku Soudního Dvora Evropské unie ve věci C - 679/18 z 5. 3. 2020. 11. Proto nemohl soud žalovaný nárok posuzovat jako plnění ze smlouvy o úvěru a na základě tohoto právního titulu žalovanému uložit zaplatit žalovanou částku, to jest žalovanou jistinu, úroky a poplatky. Musel ale zvážit, zda-li žalobce nemá vůči žalovanému nárok z titulu bezdůvodného obohacení. 12. Ze smlouvy o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 3. 3. 2018 vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 22.000 Kč. Z žaloby vyplývá, že žalovaný uhradil na základě neplatné úvěrové smlouvy žalobci či jeho právnímu předchůdci 8.900 Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že dle smlouvy o úvěru měl žalovaný věřiteli uhradit celkem částku 39.998 Kč. Dále uváděl, že žalovaný dluží uhradit žalobci 31.098 Kč. Z toho je zřejmé, že žalovaný věřiteli uhradil částku 8.900 Kč (39.998 Kč – 31.098 Kč). Z vyplacené částky 22.000 Kč žalovaný vrátil 8.900 Kč a zbytek 13.100 Kč žalobci ani jeho právnímu předchůdci nevrátil. Žalovaný neprokázal, že by tuto částku vrátil. Tato pohledávka byla postoupena na žalobce. Jelikož k výplatě částky 22.000 Kč došlo na úkor právního předchůdce ve prospěch žalovaného bez právního důvodu, bez platné smlouvy o úvěru, žalovaný se na účet společnosti [právnická osoba] ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně obohatil. Tato pohledávka byla postoupena na žalobce. Žalovaný z bezdůvodné obohacení žalobci či jeho právnímu předchůdci dodnes vrátil jen část a zbytek 13.100 nevrátil ani poté, co mu byla dne 30. 7. 2021 doručena žaloba v této věci. Proto soud dle § 2991 odst. 1 o. z. uložil žalovanému povinnost toto bezdůvodné obohacení ve výši 13.100 Kč žalobci vydat – zaplatit. Ve zbytku žalované částky 17.998 Kč, kterou tvoří část žalované jistiny, žalované úroky a poplatky (viz. opravné usnesení) soud žalobu zamítl, protože nebylo prokázáno uzavření platné smlouvy o úvěru, na základě, které by byl žalovaný povinen tuto částku hradit. 13. Protože žalovaný bezdůvodné obohacení ve výši 13.100 Kč žalobci neuhradil ani následující den poté, co k tomu byl vyzván žalobou, která mu byla doručena 30. 7. 2021, dostal se žalovaný od 2. 8. 2021 do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 13.100 Kč. Soud proto dle § 1970 o. z. uložil žalovanému povinnost za dobu od 2. 8. 2021 do zaplacení uhradit žalobci i úrok z prodlení z částky 13.100 Kč. Žalobu o zaplacení úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 17.424,76 Kč za dobu od 4. 5. 2019 do 1. 8. 2019, úroků z prodlení z částky 4.324,76 Kč za dobu od 2. 8. 2021 do zaplacení zamítl. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou částky 13.100 Kč dne 2. 8. 2021 soud přiznal dle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. žalobci nárok na úroky z prodlení z částky 13.100 Kč ve výši 8,5 % ročně dle výše roční repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Ohledně z